Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.8.2005
Svátek má Bohuslav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Osobní názor?
 >PRÁVO: První dojmy z navržené deregulace nájmů
 >Z HISTORIE MEDICÍNY: Pokoření bolesti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nebyla to Fata Morgana
 >POVÍDKA: Exempla trahunt - příklady táhnou
 >MÉDIA: Zpracovává se...
 >POLITICKÝ CIRKUS: Neblahá tolerance
 >CHTIP: Z totality
 >ZVĚROKRUH: Panna (1)
 >PSÍ PŘÍHODY: Z Barta se stává rozvážný pán
 >ESEJ: O přístupech k životu
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 11.)
 >PENÍZE.CZ: Noční můra studenta? Zdravotní pojištění
 >SVĚT: Je Darwinova teorie evoluce vědecká?
 >EVROPA: Kritizujete EU? Budete mít problémy!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
22.8. POVÍDKA: Exempla trahunt - příklady táhnou
Zuzana Malaťáková

Toto moudro jsem poprvé slyšela na hodinách latiny během studia na gymnáziu. A pak určitě ještě při své životní pouti vícekrát, tak jak ostatně každý z nás, jen si třeba zrovna nevzpomeneme, že se určitá situace dá právě tímto příměrem okomentovat. Následující povídání rozhodně ano.

Dovolenou jsme často trávili s rodinou mé sestry, která vždycky se svým manželem vše zorganizovala. Bylo to fajn, legrace se užilo habaděj, děti se skutečně nenudily, my dospěláci taky ne. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se doslova vždycky prosmáli až k závěru dovolené. Naše společné prázdniny se odehrávaly v duchu pronajatá chatka - společné výlety do přírody - společné vaření - společné výletování - společné vymýšlení legrácek.Určitě mi dáte za pravdu, že se tak utužovaly rodinné vazby a bez nadsázky mohu dosvědčit, že nás to nabilo pozitivní energií pro celý zbývající čas do příští dovolené.

Před pár lety jsme se také vydali trávit naše šťastné chvíle na Vysočinu. Ubytování jsme měli opět v chatce, přesněji řečeno v podnikové chatě, kde pobývaly jen naše dvě rodiny. Sestra s manželem se nastěhovali do přízemí, pěkného obývacího pokoje, kde byl mj .sedací nábytek, který se dal jednoduše rozložit na lůžko. Na první pohled hezky a prakticky zařízeno. Ostatní členové výpravy obsadili místa v patře - všechny děti dostaly hezkou a velkou společnou místnost - ložnici, a my s manželem protější rozkošný pokojík, akorát pro dva, s balkónkem a výhledem na les. Paráda. Co víc si může přát Homo sapiens panelakiensis.Toto uspořádání zde popisuji proto, že bude mít vliv na další vývoj událostí.

Dovolená probíhala tak, jak jsme byli zvyklí z let minulých - samá legrace, pohyb, večerní táboráky, vzpomínání, zkrátka romantika. Pohoda největší. Dnešní teenageři by to zhodnotili jako „cool“, neboť jsme byli „free“.

Jak už to ale bývá, i v nejlepším případě se najde něco, co není úplně dokonalé. A bylo to i zde. Každé hnutí, každé vrznutí, každý sebemenší pohyb nebo mluvení v chatě a jejím okolí bylo slyšet všude. Cožpak ve dne, to člověk nevnímá téměř vůbec. S výjimkou toho, když si jde jeden utrmácen výbornou krmí schrupnout, tak holt to schrupnutí není tak dlouhé a vydatné, protože chození a mluvení ostatních a čilých rekreantů přece jen ruší. Ale to se hravě překoná.

Po večerce je každý tak trochu a příjemně unavený, že nějaké to převalování na vrzajících gaučích vycházející z ostatních místností se stává běžnou akustickou kulisou, nikoliv ale přehnaně rušivou, která postupně utichá tak, jak jednotliví obyvatelé podléhají spánku.A to je přece příslib i vašeho slastného spaní. Máte pravdu, tenké zdi, rozvrzaný nábytek, děti v relativní blízkosti, i když prostorem oddělené, to vše nepřeje milostnému životu, zatímco sám fakt bezstarostného trávení času a letní sluníčko provokují ty správné hormony, jenže důsledek přísné výchovy je silnější, a tak se ovládnete, aby vám zítra nemuselo být před ostatními trapně.

Nastal jeden z mnoha večerů, kdy se opět všichni odebrali do svých pelíšků. Po chvíli bylo slyšet známé zvuky – rozkládání gaučů v obýváku, rozestýlání, uléhání, občasné převalení se doprovázené známým vrzavým a skřípavým zvukem. Jenže po chvíli ty zvuky byly jaksi intenzivnější, pravidelnější, no prostě nepřestávaly, ba právě naopak. Když už se zdálo, že je po všem, bylo slyšet pobíhání, sprchování, ruch znova a znova. Umíte si představit, jak asi pracuje fantazie podnícená několikadenním sexuálním půstem?! A jak se má cítit člověk, který se ovládá, ze slušnosti, když je na návštěvě, zatímco druzí ne a kašlou na morálku, a vůbec, muži můj slyšíš to taky, tak co s tím uděláme? Můj manžel i já jsme nakonec – a dlužno podotknout, že velmi rádi- následovali příkladu mé sestry a švagra, a podlehli jsme..

Naše lůžka byla naštěstí pevnější, než rozkládací pohovky v místnosti pod námi (dát matrace na zem jsme jaksi nestihli), takže okolí snad nic neregistrovalo, ale jeden nikdy neví.

Ráno, když jsem scházela ze schodů, zahlédla jsem svoji sestru, jak sedí v jídelně u stolu, jakási zvadlá, což mi bylo trochu podezřelé, ale moje euforie z prožité noci byla velká a sobecká. Usměvavá a zářící jsem se jala na ni mrkat, potutelně se usmívat, zdvihat palec, pak ukazovat známé „véčko“ a vše komentovat slovy: „ Tak có, u nás dobrýý, a co vy, taky dobrýý, né?!?“ Odpovědí mi byl nechápavý a kamenný obličej, skelný a přitom unavený zrak, shrbená záda a po chvíli úprk s rukou před ústy na místo, kam se občas chodívá- na WC. Pak sprcha a návrat osoby evidentně zničené. Pak mi teprve byla schopná vysvětlit, že jí bylo celou noc špatně, že má teplotu, bolí ji klouby, má zažívací potíže (bacil hůroudůlou), že oka nezamhouřila a strávila tak bezesnou noc mezi záchodem, sprchou a postelí, kde ne a ne najít tu správnou polohu, aby se jí aspoň trochu ulevilo. Uložila jsem ji tedy, začala o ni pečovat a vyprávět, jak jsme ji v jejím domnělém počínání s manželem následovali. Ačkoli utrápená, přesto se nemohla nesmát a prý jí hned bylo líp. Samozřejmě, že to dává k dobru na různých přátelských posezeních k pobavení a má to prý vždy velký úspěch.




Další články tohoto autora:
Zuzana Malaťáková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku