Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.8.2005
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Finance popírají svého šéfa
 >SPOLEČNOST: Bez peněz do nemocnice nelez
 >HISTORIE: Manažer gottwaldovského teroru
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To je situace...
 >POLEMIKA: Jsme jako Dederoni nebo ne?
 >CHTIP: Z totality III.
 >POLITICKÝ CIRKUS: Arbitrážní klekánice
 >HISTORIE: Pražské jaro a kremelský mráz
 >ZVĚROKRUH: Panna (dokončení)
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart urval větev
 >ZÁBAVA: Máte dobré oči?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 12.)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (18)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Do Troje na letničky a motýly
 >PENÍZE.CZ: Nechoďte do banky, už nemusíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.8. HISTORIE: Manažer gottwaldovského teroru
Viktor Šlajchrt

armádní generál JUDr. Alexej ČEPIČKA

Dnes u nás jméno Alexeje Čepičky vyvolává díky Švandrlíkovým románům spíš humoristické asociace, v Gottwaldově éře však patřilo k nejproklínanějším. Čepička byl nejmladším, nejráznějším a nejvýkonnějším členem tehdejší vládnoucí garnitury. Na vrcholu moci se ovšem udržel jen nějakých pět let, než na něj protřelejší soudruzi - za strach, který v nich předtím vyvolával - svedli všechny hříchy českého stalinismu. Měl na nich významný podíl jako schopný organizátor, ba přímo manažer zestátněného násilí, bytostným komunistou však nebyl. Spíš dobrodruhem, který se chopil příležitosti.

Alexej Čepička se narodil před pětadevadesáti lety (18. 8. 1910) v Kroměříži. Jeho otec byl pošťák, maminka si zařídila zprostředkovatelnu práce pro služky. Po maturitě odešel studovat práva do Prahy, kde už v devatenácti vstoupil do KSČ, ale politice se moc nevěnoval. Po studiích působil jako advokátní koncipient v Ostravě, kde byl také roku 1942 zatčen gestapem. Z koncentráku se do rodné Kroměříže vrátil v radikálním rozpoložení, zapůsobil na místní aktivisty, nechal se zvolit předsedou Revolučního národního výboru a obsadil okresní soud s tím, že ruší právní řád a nadále bude o všem rozhodovat sám. Svévolným kouskem si vysloužil pověst neohroženého rebela. Ve volbách roku 1946 byl za KSČ zvolen do parlamentu a koncem následujícího roku jej prezident Beneš na Gottwaldův popud jmenoval ministrem vnitřního obchodu.

Byť se dosud jednalo o demokratickou vládu, Čepička neváhal sáhnout k revolučnímu násilí, zaměřil je ovšem proti "šmelinářům", což veřejnost uvítala. Netušila, že jde jen o předehru. Jeho čas nadešel v únoru 1948. Jako generální tajemník Ústředního akčního výboru Národní fronty ovládl veškerý politický život v zemi a zároveň začal jako nově jmenovaný ministr spravedlnosti prosazovat na celostátní úrovni to, s čím v Kroměřiži narazil: během necelých dvou let učinil z justice poslušný nástroj komunistické zvůle. Jeho zásluhou vznikl i pověstný zákon na ochranu republiky, v jehož paragrafech uvízly statisíce obětí. Když pak stanul v čele Státního úřadu pro věci církevní, zatočil stejně tvrdě s kněžími a věřícími. Nejvíc však proslul ve funkci ministra obrany. To už svou moc posílil sňatkem s Gottwaldovou dcerou i osobními kontakty se Stalinem, pod jehož přímým dohledem připravoval armádu k rozhodujícímu útoku na svobodný svět.

Čepičkův konec započal, když ostatním začaly svítat nové naděje. Jeho vliv upadal po Stalinově a Gottwaldově smrti, všech funkcí byl zbaven po Chruščovově kritice stalinismu a roku 1963 jej dokonce vyloučili ze strany. Už předtím, ve svých devětačtyřiceti, odešel po infarktu do invalidního důchodu, v němž s celkem bídným příjmem živořil dalších třicet let.

(psáno pro Respekt)




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku