Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.8.2005
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Finance popírají svého šéfa
 >SPOLEČNOST: Bez peněz do nemocnice nelez
 >HISTORIE: Manažer gottwaldovského teroru
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To je situace...
 >POLEMIKA: Jsme jako Dederoni nebo ne?
 >CHTIP: Z totality III.
 >POLITICKÝ CIRKUS: Arbitrážní klekánice
 >HISTORIE: Pražské jaro a kremelský mráz
 >ZVĚROKRUH: Panna (dokončení)
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart urval větev
 >ZÁBAVA: Máte dobré oči?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 12.)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (18)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Do Troje na letničky a motýly
 >PENÍZE.CZ: Nechoďte do banky, už nemusíte

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.8. POLEMIKA: Jsme jako Dederoni nebo ne?
Jaroslav Teplý

K reakci Zdeňka Holáska (Demagogie jako kvalifikace novináře, NP 19.8.2005) na článek Luboše Palaty v LN (Jsme jako oni, dederoni, 13.8.2005).

No, mentalitou v zásadě samozřejmě jsme, to jsou ostatně snad všechny středo- a východoevropské postsocialistické státy, ale nesluší se to říkat nahlas, jak to Palata zvláště v poslední části svého inkriminovaného článku udělal. To je v očích jisté části obyvatelstva kacířství, zatímco v očích jeho prokouknuvší části a také emigrace jedna z prvních vlaštovek, které jaro ještě nedělají. Co je občanům oněch států společné, jsou následky 40 let socialismu v chování, myšlení a pohledu na svět, jmenovitě pak obrovský komplex méněcennosti a závisti, kterého je v našem případě polistopadové vlády nedokázaly zbavit, snad proto, že se v nich měly rozhodující slovo osoby s velmi nadprůměrným, ale zcela neoprávněným pocitem superiority.

Zdeněk Holásek věcně nic z Palatova článku nevyvrátil, napadl jen Palatův názor, že jsme neměli reformní vládu a také to, že srovnává V. Klause s "dvěma výlupky německého politického nebe". Oni dva výlupkové a V. Klaus jsou prostě - stejně jako my všichni - produkty dnešní doby, vytvářené osobními vlastnostmi a zkušenostmi a místními společenskými a politickými podmínkami. Holásek svou obhajobou V. Klause přesně do Palatova článku zapadá. Tak jako Dederoni mohou v nezanedbatelné míře hlasovat pro Gysiho, budou čeští Dederoni hlasovat pro Klause. Že byl nebo ještě je Gysi komunista? Jen si vzpomeňte na český vtip: koho budeš volit ---No, přece komunisty -- No, to je samozřejmé, ale v které straně? Že Klaus nebyl v KSČ? A kdo mu pomohl nedávno na Hrad a proč? V čem vlastně spočívá ta Palatova demagogie? Pokud se Zdeněk Holásek domnívá, že jsme měli do roku 1996 pod vedením V. Klause refornní vládu, měl by předložit soubor úspěšných reforem provedených v té době. Mám dojem, že se o reformách tehdy spíše jen mluvilo.

Přiznám se, že jsemv té době ve svém komentáři ("Jakpak je dnes u nás doma?", Polygon 3+4/1994) poněkud cynicky podotkl, že ...předseda vlády...před časem srovnal privatisaci, tak jak byla a je prováděna s úspěšnou operací, po které se pacient (národní hospodářství) nyní nachází ve stavu rekonvalescence. Jde ovšem o to, aby - pokud se držíme lékařské terminologie - nedošlo k tomu, že se operace podařila, ale pacient zůstal trvale ochrnut. Indikací v tomto ohledu bohužel přibývá...

Ale vraťme se k zajímavému faktu, že přestože vývoj v bývalé DDR a v ČR po roce1989 probíhal za zcela jiných materiálních podmínek, dospěl v podstatě k obdobným politickým a hospodářským výsledkům. Podle mého názoru je hlavní příčina v tom, že rozhodující slovo měli tehdy v obou zemích "yesterday's men" neboli muži včerejška. V Německu politici a ekonomové západního typu, domnívající se, že lze za peníze pořídit všechno a rychle, v ČR pak socialistickou zkušeností zatížení politici a ekonomové dětinsky se domnívající, že pouhou privatisací bez ohledu na to, jakým způsobem je provedena, bude všechno rovněž rychle vyřešeno. To bylo ovšem nepochopení problému a hrubé podcenění jeho vážnosti.. Rychlá či šoková provatisace doplněná malováním růžové budoucnosti u nás a provázená zvučným cinkáním západních marek v bývalé DDR je pouze první částí celého příběhu. Druhou je pak nutnost přesvědčit občany praktickými výsledky o tom, že vše bylo provedeno v jejich zájmu. A to bude zvláště u nás stále obtížnější, ne-li nemožné.

Pokud poběží v Německu penězovod, odhaduje se, že by Gysi (se svým společenstvím) mohl dostat 10-15% hlasů. Bude-li penězovod přiškrcen nebo zastaven, porostou jeho volební preference v bývalé DDR velmi rychle. Gysi je u slušné části Ossies prostě "náš člověk".

U nás, jakmile bude dokončen výprodej všeho, co se prodat dá a to už nebude dlouho trvat, a budou se hledat peníze na nezbytné výdaje, začnou si asi občané konečně klást otázku např. při hledání peněz pro pensijní fondy, zda bylo opravdu nutné vypustit komínem ten Palatou zmíněný bilionek Kč. Komunisti si už mnou ruce, neboť jejich heslo je všude stejné - čím hůře, tím lépe. Třeba vstanou i noví bojovníci a to všechno hlavně proto, že polistopadové vlády selhaly a nedokázaly postavit republiku na (vlastní, nikoliv cizí) nohy. Ludvík Vaculík ve svých 2000 slovech konstatoval někdy v roce 1967, že tehdejší režim nevyřešil ani jeden ze základních problémů ČSR (volně citováno). Měli bychom tedy udělat teď inventuru, co se podařilo po roce 1989. Na příklad devalvovat měnu a pak vyprodávat podniky do ciziny, to je způsob hospodaření, který lze jen těžko obdivovat. Ale zcela nepochybně u českých Ossies je "naším člověkem" V. Klaus, proto ho budou Češi, jak praví Palata, volit. Čeští Wessies, neboli Češi v zahraničí na rozdíl od německých nemají peníze, aby se pokusili své Ossies koupit, ale také by to asi neudělali, protože zase na rozdíl od německých Wessies mají své zkušenosti z obou stran železné opony.

Uvidíme, komu se dříve podaří odstranit ten příkop, který stále ještě dělí Wessies a Ossies v obou zemích.

23.08.2005


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku