Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.8.2005
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Cukr a Kozloduj
 >POLITIKA: Matení pojmů
 >EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
 >PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
 >POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
 >SPOLEČNOST: Návštěva archivu estébáckých udavačů
 >POLEMIKA: Pehe napsal špatný článek
 >SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
 >MOBY DICK: Musíte počkat
 >BODYPAINTING: Zas je tu konec týdne...
 >ZÁBAVA: Poezie?
 >POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
 >CHTIP: O tchýních
 >ESEJ: O životě ve vesmíru II
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Analýza TV zpravodajství o Czech Teku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
27.8. EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
Jiří Witzany

Na poslední stránce prázdninového Newsletteru Centra pro ekonomii a politiku (www.cepin.cz/newsletter) si Václav Klaus dlouze stěžuje na úroveň domácí diskuse k návrhu Ústavy Evropské unie. V řadě fiktivních příkladů ukazuje, že zatímco on vždy věcně argumentuje k jednotlivým článkům a bodům ústavy, jeho oponenti ho systematicky osobně a nevěcně napadají. Tím de fakto ostře napadá své euro-oponenty pro jejich diskusní styl. Je pravda, že toto je obecně smutná vlastnost domácích politicko argumentačních soubojů. Od věcného tématu se velmi rychle přechází k osobním, s původní otázkou často nesouvisejícím útokům, které mají znevěrohodnit původce konkurenčního názoru, namísto, aby byl věcnými a pravdivými argumenty vyvracen názor sám.

Otázka ovšem je, kdo je velkým mistrem a vzorem v tomto stylu poněkud upadlé politické komunikace. Na stejné stráce Zpravodaje CEPu najdeme např. upoutávku na knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě" s předmluvou Václava Klause. Přečteme-li si tuto předmluvu, musíme být, jak jsem již upozorňoval v jiném textu uveřejněném NP, šokováni frekvencí osobních urážek příznivců euroústavy, kteří jsou podle V.Klause "obětí osudového klamu, pýchy člověka a jeho rozumu", kteří se prý také řídí "velmi přízemními zájmy uplatnit se v přebyrokratizovaném státě", dočteme se zde i o "nezodpovědných cyrilosvobodovských neargumentech" atd. Právě argumentační obraty tohoto typu jsou bohužel pro texty a projevy V.Klause typické a mohly by se stát tématem nejedné politologické diplomové práce. Říká-li např. V.Klaus své standardní "každý rozumný a zodpovědný občan ví, že platí A", zatímco, je zřejmé, že jeho oponenti hájí opačný názor B, nesděluje žádný věcný argument pro tezi A, avšak říká zejména to, že všichni zastánci názoru B jsou nerozumní a nezodpovědní, možná i špatní občané, nejsou-li přímo v samotném textu označeni za "ztroskotance hájící názor B" ap. To se často týká sice nejmenovaného, ale z kontextu zřejmého konkrétního oponenta XYZ, který je tak velmi osobně a nevěcně napaden. Pokud by nad politickými disputacemi bděli spravedliví rozhodčí, museli by i za takový obrat, který je nepřímým, ale čistým osobním útokem, udělit žlutou či červenou kartu. A obávám se, že v takovém případě by si žlutými a červenými kartami za nefér argumentaci Václav Klaus mohl vytapetovat několik svých kanceláří.

V.Klaus je ovšem bezesporu silnou osobností, která vnucuje svým protivníkům jazyk, témata i styl diskuse. Silný osobní podtext je nebo snad býval klíčovou charakteristikou jeho vlastních projevů a článků. Kritizuje-li nyní sám takovýto styl, blýská se možná na lepší časy pro úroveň domácí politické diskuse.

RNDr. Jiří Witzany, Ph.D., matematik

www.witzany.cz




Další články tohoto autora:
Jiří Witzany

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku