Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.8.2005
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Cukr a Kozloduj
 >POLITIKA: Matení pojmů
 >EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
 >PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
 >POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
 >SPOLEČNOST: Návštěva archivu estébáckých udavačů
 >POLEMIKA: Pehe napsal špatný článek
 >SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
 >MOBY DICK: Musíte počkat
 >BODYPAINTING: Zas je tu konec týdne...
 >ZÁBAVA: Poezie?
 >POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
 >CHTIP: O tchýních
 >ESEJ: O životě ve vesmíru II
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Analýza TV zpravodajství o Czech Teku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
27.8. PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
Stanislav Polčák

Kauza Al Sání se stává případem, který se zapíše do dějin soudnictví naší země. Katarský princ dokázal rozhýbat politiky, již přes rok zaměstnávat média, chybujícím soudcům a státním zástupcům (včetně jejich nejvyšší představitelky) přinesl hrozbu kárného řízení. Přitom celá věc po právní stránce složitá není. Trestní řád stanovuje jednoznačně, že ministerstvo spravedlnosti může předat trestní řízení cizímu státu, jehož státní příslušník je podezřelý ze spáchání trestného činu na území České republiky (§ 448 tr.ř.).

Citované ustanovení trestního řádu je natolik jasné, že nemůže vyvolávat samo o sobě žádné interpretační obtíže. Sám premiér Paroubek prohlásil, že již několik měsíců věděl, jaký měl být správný postup podle zákona. Jak tedy mohla soudkyně Křikavová rozhodnutí ministra spravedlnosti nerespektovat a dál vést trestní řízení proti katarskému princi, když podle Ústavy je každý soudce při svém rozhodování vázán zákonem? A kam sahají hranice soudní nezávislosti a odpovědnosti?

Ústava nad zákonem nebo zákon před Ústavou?

Soudci nižších instancí rozhodli, že zákon sice „něco“ stanovuje, avšak přednost mají ústavní předpisy, které zakotvují, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Z údajného střetu zákona s Ústavou soudci tedy dali přednost Ústavě a vycestovat princi neumožnili. Nelze se ubránit dojmu, že soudcům nižších soudů šlo především o to postavit se ministru spravedlnosti a demonstrovat tak svou skutečnou nezávislost na výkonné moci. Bohužel však tím popřeli svou základní závislost, a to závislost na zákonu.

Základním principem práva je, že každý kdo jedná v důvěře v platné právo a kdo očekává postup podle práva, nemůže být zklamán. Jde o legitimní očekávání. Nevíme přesně, čím katarský princ českého ministra tak okouzlil, že přes zřetelný nesouhlas veřejnosti trval na jeho předání do Kataru. Nicméně pokud se tak ministr rozhodl, pak očekávaným postupem podle českého zákona bylo předání trestního stíhání do Kataru. Za takové situace bylo rovněž další trvání vazby prince v rozporu se zákonem.

Soudkyně Křikavová může mít pravdu, že ústavní zásada zákonného soudu a soudce má přednost, avšak nemohla ignorovat zákon, protože je jím vázána. Dospěla-li k závěru, že zákon je v rozporu s ústavním pořádkem, měla předložit věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Jestliže by Ústavní soud tuto část zákona zrušil, mohla by soudkyně rozhodnutí ministra směle přejít. Ústavní soud by jistě byl schopen o takto citlivé záležitosti rozhodnout přednostně (jako například při posuzování zákona o střetu zájmu). Už se však nedozvíme, jak by tento spor posoudil Ústavní soud. Právo podat k němu stížnost má za současného stavu totiž jen princ a nikoli Marie Benešová či soudkyně Křikavová. Jeho rozhodnutí by však bylo velmi zajímavé, protože jedině soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a nikoli „běžnými“ zákony (§ 448 tr. řádu by mohli ignorovat).

Odškodnění a odpovědnost soudců

Vazba katarského prince pak nebyla od doby, kdy ministr rozhodl o předání stíhání do ciziny, zákonná. Samozřejmě že v právním státě za nezákonnou vazbu přísluší odškodnění, o které již princ ostatně projevil zájem. Daňový poplatník tak zřejmě ještě bude muset poslat do Kataru za princem dnes stěží odhadnutelnou sumu. Kdo za to nese odpovědnost?

Zatímco ministr realizoval svou zákonnou pravomoc, jejíž motivaci by měl přesvědčivě veřejnosti zdůvodnit, soudci nesplnili svou zákonnou povinnost. Soudci tvrdí, že za jiný právní názor, který se ukázal nesprávným, je nelze trestat. Tuto argumentaci lze uznat v některých sporných případech. U jednoznačných pochybení však kárnou odpovědnost soudců není důvod předem vylučovat. Svévolné rozhodnutí soudce očividně proti zákonu, kterým je povinen se řídit, může vést k přezkoumání způsobilosti soudce vykonávat své povolání, tj. soudit spravedlivě podle zákonů společnosti.

Daňový poplatník se však dále ptá, kdo státu nahradí odškodnění, které vyplatí princi? Odpověď, že trestat za odlišný právní názor nelze, jej neuspokojuje. Spolupodílet se na úhradě odškodnění by se měl i soudce. Každý občan nese svou odpovědnost a ani soudci nestojí nad zákony bez odpovědnosti. Člen představenstva akciové společnosti se rovněž odpovídá společnosti (jejím akcionářům), jestliže se zmýlil a firmě vznikla škoda. Soudci si musí být vědomi, že odlišný právní názor není modlou, který by je chránil před odpovědností. Ostatně i soudkyně Křikavová by zřejmě lépe zvážila celou situaci, pakliže by její výplatní pásce hrozil postih. Nalezením rozumné míry odpovědnosti soudců podle mého přesvědčení dojde k výraznému růstu odbornosti v rozhodování soudců. Je proto třeba reformovat úpravu kárného postihu soudců a státních zástupců.

Ministr má co vysvětlovat

Kauza katarského prince však přináší řadu dalších důležitých otázek. Je na místě, aby sám ministr spravedlnosti měl moc vyjmout obžalovaného z pravomoci českých soudů? Co vedlo ministra k tomu, že vystupoval na obranu prince horlivěji než jeho advokát? Jak budou katarské orgány vyslýchat zneužívané české dívky, kde a jak si budou katarské orgány obstarávat další důkazy podstatné pro trestní řízení, nachází-li se všechny v ČR? Veřejnost má právo znát odpovědi ministra a poslance Němce na tyto závažné otázky.

Jen málokdo si spolu s advokátem prince myslí, že ten si odjel do Kataru pro uložení přísnějšího trestu, než jaký mu hrozil u nás a který již ostatně z větší části u nás vykonal. Pokud by jej v Kataru odsoudili skutečně na doživotí, což mu má údajně hrozit, pak by český občan na rozhodnutí ministra Němce morálně vydělal… I kdybychom nakonec museli zaplatit princi několik miliónů za jeho českou nezákonnou vazbu.

JUDr. Stanislav Polčák
místopředseda strany Evropští demokraté




Další články tohoto autora:
Stanislav Polčák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku