Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.8.2005
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Cukr a Kozloduj
 >POLITIKA: Matení pojmů
 >EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
 >PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
 >POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
 >SPOLEČNOST: Návštěva archivu estébáckých udavačů
 >POLEMIKA: Pehe napsal špatný článek
 >SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
 >MOBY DICK: Musíte počkat
 >BODYPAINTING: Zas je tu konec týdne...
 >ZÁBAVA: Poezie?
 >POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
 >CHTIP: O tchýních
 >ESEJ: O životě ve vesmíru II
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Analýza TV zpravodajství o Czech Teku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.8. POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
Arnošt Valeš

(Úryvek z románu "Bolest bez naděje")

Malý Gustav si pobyl za dobré nálady ještě týden v nemocnici. Pak ho doktor Bonaffini nechal odvézt domů sanitkou.

Sanitka v Gustavově rodné vsi byla nečekaným vzrušením, obzvláště když chlapec tvrdil, že se k nim musí jet přes potok. Byl tam před vraty jejich pozemku udělaný brod, ale přijížděla tudy jen nákladní auta s uhlím. Osobní auta projela úzkou cestou kolem potoka.

Gustav Bittner měl ale dojem, že sanitka, ve které se vezl, je velké auto. Řidič se zdráhal vjet do vody, nedokázal odhadnout hloubku. Jak se dohadovali, vyběhla selka ze statku a i pan a paní Kalischovi přišli. Rozruchu si všimla i Gustavova matka za potokem.

"A ty, Gustave, nemůžeš chodit?" divila se selka.

"Chudák malá, je jistě na umření," litovala paní Kalischová.

"Já bych tou vodou nejezdil," radil pan Kalisch.

"Co se pro Boha děje?" křičela Bittnerová a již k nim běžela po lávce na druhou stranu.

"Přivezli vám dítě a je na tom tak špatně, že nemůže chodit," hlásila selka.

"Láry fáry, simulant to je. Gustave, vylez a mazej domů!" nařídila matka.

Matčina slova způsobila, že chlapec vystoupil z vozu a vydal se, očividně zcela zdráv, přes lávku domů.

"Vona je to čarodějnice italská, slovem vyléčí," šeptala Kalischová selce. Ta horlivě kývala hlavou.

"Mladej, pojďte na pivo," lákal Kalisch řidiče v uniformě. Muž ale nešel, bude rád, když tady z toho konce světa najde cestu domů, do města. Jak chtěl dát zpátečku, dostal tam omylem jedničku a už stála sanitka ve vodním proudu. Řidič ani nemohl z auta vylézt, protože by si namočil polobotky.

Kde se tu vzal Sven, to Gustav nemohl vědět, ale přišel i s Borisem. Za nimi zahlédl Gustav Jakuba s jeho novým kolem.

Kluci si sedli na lávku, nechali nohy viset nad vodou a pozorovali dospělé, jak se radí, co s tou sanitkou udělají.

"Bittnerová, vy máte oko u Dürra, řekněte mu, ať sem přijede s traktorem," říkala selka.

"Hele, nechte si těch řečí, já se vám také nepletu do chléva," zrudla Kristina.

"No, vás bych do chléva ani nepustila, ještě by kráva přestala dojit," nedala se selka.

"Mlynář má koně, ten by záchranku mohl vytáhnout," uvažoval Kalisch.

"Nechte si těch rad, mám motor, tak to projedu," myslel si řidič. A hned přidal plyn a auto poskočilo vpřed a pak se motor zasekl a zároveň začala voda téci do kabiny, protože tam, kde zůstalo stát, bylo hlouběji. Řidič měl asi nemilý pocit, protože jak mu začalo téct do bot, zoufale volal o pomoc. Skoro hystericky křičel. Možná, že očekával potok beze dna.

"Abyste si, panáčku, nenadělal do kalhot, také jste nemusel zůstávat stát tam, kde je nejhloub," uklidňovala Kalischová. Pak si Kalisch všiml, že tu je Jakub s tím novým kolem. O tom mluvila stejnak celá vesnice, kde že "nádražních" vzali tolik peněz. A také už šla po vsi fáma, že ho ukradli.

"Hele, ty spratku zlodějská, dojeď za mlynářem, ať sem přijde s koněm," houkl směrem k lávce. Kluci se po sobě podívali, kdo že z nich krade, ale jen jeden měl kolo. Tak se Jakub vydal do mlýna.

Netrvalo dlouho a byl zpět. Opřel kolo o plot a sedl si zase na lávku, do první řady pěkného divadla. Staří se stále dohadovali a chlapci měli zábavu. Mlynář nešel.

"Tak co? Kdy přijde ten mlynář?" vzpomněl si Kalisch.

"Říkal, že přijde, ale bude to chvíli trvat, protože se zrovna chystá pustit stavidlo a mlít," odpověděl Jakub. Teď si Kalisch vzpomněl: když mlynář pustí stavidlo, stoupne voda v potoce:

"Helejte, mladej, vylezte si na sedadlo, voda bude stoupat!" poučoval mladého řidiče z města. Muž si zřejmě myslel, že horší už to nebude a poslušně vylezl na sedadlo. V kleče očekával nával vody.

"Možná, že by někdo měl říct mlynáři, aby to stavidlo nepouštěl," obávala se selka.

"Kdo by se tam plahočil, sousedko, stejně má už všechno mokré," mínila Kalischová a dívala se k sanitce.

"Jestli se mu dostane voda do karburátoru, tak se ho nezbavíme," vzpomněl si Kalisch.

"Neměl by si ten k…rátor zavřít?" nenašla správné slovo selka. Voda začala skutečně stoupat a šofér dostával záchvaty strachu.

"No, tak přece zavolejte někoho… třeba záchranku," volal z auta.

"To se vám to mluví, zvyklý na městské pohodlí. My tu máme ve vsi jen jeden telefon a záchranku tu už máme. V potoce," dodal Kalisch.

Kluci na lávce se dali do řeči, protože na jevišti potočního divadla se nic nového nedělo.

"Hele, byli tady takoví páni a vyšetřovalo se a pak vyhodili ze školy Kolendu," podával Gustavovi hlášení Sven.

"Učitele Kolendu?" divil se Gustav.

"Jo," upřesnil Boris.

"A proč?"

"No, protože… protože…" nemohl se vyjádřit Sven.

"Protože se nám hrabal na pytli a v zadku," řekl Boris.

"Cože dělal?" zajímal se Jakub. Protože asi nebyl vyvoleným Kolendy, neměl Jakub zdání, o čem se mluví.

"Hele, jezdi si na kole a nestarej se," zpražil chlapce Sven.

"Takže von to dělat nesměl?" nevycházel z údivu Gustav.

"Ne, je to trestné a půjde do basy," řekl Boris.

"Kam půjde?" nerozuměl Gustav.

"Do vězení," skončil záležitost Boris. Přišel mlynář s koněm a bylo zase na co koukat.

Mlynář vedl koně, v ruce držel popruhy a odhadoval situaci. Dopředu to půjde asi nejlépe, uvažoval a již vedl koně potokem. Měl sice holínky, ale voda byla hlubší, a tak mu do nich začalo téct. Ani si toho nevšímal. Lehce našel v předu sanitky "očko", přidělal popruhy a zrovna, když chtěl pobídnout koně, aby zabral, přijelo po druhé straně auto s frankfurtskou poznávací značkou. Auto zabralo jediné místo, které bylo na úzké cestě a před vjezdem na pozemek Bittnerů.

"U těch Bittnerů se něco mele, holka, to je už dneska druhé auto," divila se selka.

"No, právě jsem vám to chtěla říct, jinak sem nepřijede auto, jak je rok dlouhý," souhlasila Kalischová. Mlynář se však nedivil. Oddělal popruhy a měl se k tomu, že je přidělá vzadu a uvázlou sanitku vytáhne na druhou stranu, ke statku.

"Tady je to jak u hlavního nádraží," bručel, ale protože nemohl vzadu najít "očko", volal na řidiče:

"Pojďte mi ukázat, kam to mám strčit!"

"Koho to k nám čerti nesou?" divila se Gustavova matka.

"Jak vám to mohu ukázat, když je to ve vodě?" divil se zaměstnanec nemocnice.

"No je to moje auto, nebo vaše?" ztrácel mlynář trpělivost.

"Nemocnice," upřesnil mladík.

"Tak ať si svléknou stejnokroj a lezou ve vodě naboso," mínila jen v legraci selka.

"Ženská, nechte toho, on to udělá," lekla se Kalischová.

Mezitím z vozu, co přijel na druhou stranu potoka, vystoupili dva muži v oblecích a s kravatami a pozorovali, co se děje v potoce. Boris dloubl Gustava:

"To jsou oni, jdou k vám!"

"Co chtějí?"

"No, vyšetřují toho Kolendu," objasnil Boris.

"Aha," řekl Gustav, ale prozatím byl jeho zájem upřen na potok. Řidič se totiž svlékl a jen ve spodních kalhotách pomáhal mlynáři hledat zadní "očko". Krátké kalhoty v té době nosili jen kluci, a tak se ženské pohoršovaly:

"Že se nestydí…" mínila selka.

"Sodoma Gomora na tenhle svět," odplivla si Kalischová, ale obě upřeně pozorovaly mladíkova stehna a zadek, jež se pěkně rýsoval ve spodkách. Kalisch to viděl:

"Aby vám nevypadly oči, ženské, vždyť to máte doma každý večer." Kristina Bittnerová se dívala také a myslila si: já ne, já to doma nevidím.

Když konečně našli "očko" a kůň zabral, byla sanitka natotata z vody venku. Řidič si zase oblékl ponožky, kalhoty a boty, ženské ho upřeně pozorovaly, viděly ho tentokrát zpředu.

"Docela pěknej," řekla selka a Kalischová mínila:

"Ujde." Kristina se jen červenala. Nyní se ozvali muži před Bittnerovic vraty, co před tím přijeli.

"Jsme tu dobře u Bittnerů?"

"Co tu chtějí?" divila se Kalischová, položila otázku selce.

"To je kvůli tomu učitelovi, prase, sahal na malé chlapce," vysvětlila selka.

"Mámo, pojď domů, do tohohle nám nic není," nařídil Kalisch a již vedl ženu pryč. Selka šla také po svých. Kristina si upravila sukni a chtěla po lávce přejít zase na druhou stranu potoka, ale protože tam seděli kluci, nebylo na projití dost místa.

"Tak zase zmizte, parchanti, a ty, Gustave, jdi domů," nařídila svým italským přízvukem. Kluci, jak když do vrabců střelí, zmizeli a Gustav šel se svěšenou hlavou domů.

Celý román na www.salon.webz.cz


Další články tohoto autora:
Arnošt Valeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku