Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.8.2005
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Cukr a Kozloduj
 >POLITIKA: Matení pojmů
 >EVROPA: Nepravda Václava Klause na druhou
 >PRÁVO: Al Sání a odpovědnost soudců za pochybení
 >POLITICKÝ CIRKUS: Syrečky povýšeny na krásné umění
 >SPOLEČNOST: Návštěva archivu estébáckých udavačů
 >POLEMIKA: Pehe napsal špatný článek
 >SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
 >MOBY DICK: Musíte počkat
 >BODYPAINTING: Zas je tu konec týdne...
 >ZÁBAVA: Poezie?
 >POVÍDKA: Příjezd z nemocnice
 >CHTIP: O tchýních
 >ESEJ: O životě ve vesmíru II
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Analýza TV zpravodajství o Czech Teku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
27.8. SPOLEČNOST: Pouze kultura je schopna tolerovat subkulturu
Vlastimil Růžička

V záplavě zpráv o letošním zásahu na technoparty se hovořilo o mnoha věcech, ale o etice a demokracii nepadlo ani slovo; a tak se může zdát, že se subkulturami se v Čechách nevyjednává, ale bojuje. Takovýto signál vysílají do světa naši volení zástupci, kteří podle některých zahraničních zdrojů pořádají za peníze daňových poplatníků hony na křepčící roztančenou mládež. K povýšenému dialogu je přivádí až veřejné mínění a nátlak několika vlivných osob. Z původní obhajoby jedné taneční party se stává politické fórum, jež odráží kulturu dialogu u nás. Kritikou alternativců už není jen nepřiměřený zásah na technopatry, ale i Paroubkův apel na společenskou stádnost, komercionalizace, podbízení se diktátu trhu či „mizerná“ globalizace. Obranou, jak dostát závazkům svobody a nezávislosti, je podle nich pouze nonkonformní vzdor či tvorba subkultury s viditelným odlišením od kultury dominantní.

Technaři teď zřejmě dostanou od vlády nálepku extremistické skupiny, která se uděluje nepohodlným či málo loajálním postojům. Patrná je zde cílená stigmatizace odpůrců, kdy prominentní politici rozhodují o tom, kdo je a kdo není extremista (známe i z jiných případů). Technaři naopak tvrdí, že nejde o žádný extremismus, ale o jistou životní filozofii, o otevřené hnutí, jež nemá vyhraněnou a jednotnou ideologii. Ústy svého mluvčího pak vzkazují: „nestarejte se o nás, my se o vás taky nestaráme…“

Podíváme-li se na internetové stránky technařů a diskusní „čety“ k tématu CzechTek, získáme poměrně přesný obrázek rozdělené české společnosti. Odhalíme patrnou frustraci lidí, najdeme zde i zoufalou potřebu někam patřit, něco znamenat, a to ať už na pozici zapáleného alternativce či platného člena konzumní společnosti ohánějícího se pendrekem. Staré jistoty přestávají platit, hledání vlastní cesty je obtížné a každé přiblížení se jinému světu něco stojí. Kolektivní vzdor je alternativou, jak se vymanit z bludného kruhu vlastní nejistoty. Podle psychologů chybí lidem správná iniciace a rituální zázemí. Sem zcela jistě patří i možnost sociálních experimentů, zejména komunit, jež usilují o „nápravu světa“ svépomocí. Stávají se zdrojem nové kultury a obohacují kulturu dominantní. To, že vládní nařízení ničí pokusy vytvořit alternativu, potvrzuje nepochopení možností demokracie. Problém ovšem může spočívat i v tom, že alternativci se velmi často a rádi „asimilují“ (v komunitě začnou platit pravidla typická pro majoritní společnost, za cenu vlastního fungování likvidují ostatní, hierarchizují se, obávají se konkurence atd.) – je to pro ně výhodnější. Proces modernizace společnosti je k tomu svým způsobem nutí. Naprostá nezávislost už není možná, také alternativa je podřízena zákonitostem „směny“. To jsme mohli vidět i na letošním CzechTeku.

To, co pohání mechanismy ve společnosti, je opravdu politikum. Technaři nechtějí (až na výjimky) měnit svět, chtějí přemýšlet o světě jinak, než nabízí současný vzdělávací systém, chtějí se učit a upozorňovat na nešvary ve společnosti. To, nakolik se jim to daří, je polemické, nicméně dávají určitý tvar nové subkultuře, jíž je potřeba naslouchat. Demokracii to zcela jistě neuškodí. Zavedené demokracie se subkulturami vyjednávají, hledají nové impulsy, vytvářejí prostor pro multikulturní vidění světa. Váží si „jinakosti“. Subkultura je živým mechanismem, který na sebe váže širokou skupinu lidí a názorů. V nestabilních demokraciích má blíže k teorii anomie, v zavedených demokraciích může být znechucením „z trapně fungujícího světa“. Nicméně záleží na majoritní společnosti, nakolik se nechá obohatit a kolik vytvoří alternativ k demokratickému systému, jenž navzdory všem kritikám stále přetrvává. Česká republika opět předvedla, že vyzrálou demokracií není.




Další články tohoto autora:
Vlastimil Růžička

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku