Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.8.2005
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Socialismus mnoha tváří, jedné podstaty
 >SVĚT: I mistr tesařský se utne...
 >POLITIKA: Jaruzelski a sudetští Němci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stávám se zvolským občanem
 >PRAHA: Olympiáda? Ať rozhodnou Pražané!
 >SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
 >POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
 >FEJETON: Radio Jerevan o kauze „katarského prince“
 >MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pustit Irdu do hospody
 >DETEKTIVKA: Agentura Nepol
 >VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 14.)
 >ESEJ: Jak se máš?
 >PENÍZE.CZ: Nekývněte v září na první banku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
29.8. SVĚT: I mistr tesařský se utne...
Stanislav Reiniš

... i když je světa znalý a zkušený. V této situaci je nyní president Bush, který navrhuje, aby se na školách učila nejen Darwinova vývojová teorie, ale i tak zvaný inteligentní design, podle kterého se sice živé organismy vyvíjejí, ale do vývoje zasahuje nějaký jiný nadpřirozený faktor, inteligentní pozorovatel. Není v tom jediný, tato tendence v USA je a má dlouhou tradici.

To se občas stává i dobrým politikům. Václav Klaus jednou prohlásil, že změna podnebí způsobená znečištěním ovzduší neexistuje. Nemusí každý vědět všecko, odpusťme jim to, jinak si jich vážím.

Presidenta Bushe si vážím velmi, hlavně proto, že pochopil, že nám bohatí a omezení muslimové vyhlásili svatou válku a že je třeba se bránit, abychom se jako celek nestali planetou nezpůsobilou k obývání. Nyní se však Bush pustil to ideologického počinu, s kterým nelze souhlasit. Američané už odedávna směšují vědu a náboženství. V Evropě tento problém také kdysi nastal, dokonce kvůli tomu Galileo Galilei seděl v domácím vězení do konce života, Giordana Bruna upálili, více hvězdářům rozházeli po smrti kosti, ale renesance se v Evropě ujala a tyto polemiky se teď považují za směšné.

Ve dvacátých letech dvacátého století byl středoškolský učitel Scopes odsouzen v „opičím procesu“ za to, že studenty učil Darwinovu teorii. V různých státech USA se od té doby názory Darwina zakazují nebo se tvrdí, že se má podávat balancovaný výklad bible a Darwina. Nemyslím si, že by toto srovnání prospívalo komukoliv, ani náboženství, ani vědě. Na biblický výklad v knize Genesis se dívejme jako na báje vzniklé v představách starověkých filosofů, kteří podali krásný, poetický výklad stvoření země a člověka. Bohužel, dnes to nestačí, mudrcům se už nedá věřit, je nutné se obrátit na vědu.

Argument inteligentního designu je takový, že život ve své složitosti nemohl vzniknout bez umělého zásahu zvenčí. Podívejte se, říkají jeho zastánci, na savčí oko. To je tak složité, že nemohlo vzniknout samo od sebe, najednou, náhodnou mutací a výběrem. Nelze nesouhlasit. I starší učebnice vývojové morfologie však ukazují, jak oko ve fylogenetické vývojové řadě vzniká. Nejprve jsou světločivné buňky v kůži jednoduchých červů, které rozeznávají světlo a stín, pak zrakové skvrny v hlavové části, kde se světločivné buňky nahromadí, pak jamky, vystlané světločivnými buňkami, které se ve vývoji prohlubují a fungují jako jednoduché kamery, které mohou rozeznat obrysy předmětů. K těm pak eventuelně přibyde čočka. Tato řada nevznikla najednou, v jedné generaci, ale v průběhu geologických období.

Ostatně, skutečný inteligentní design by musel navrhnout oko mnohem dokonalejší. Naše obratlovčí oko funguje tak, že paprsky světla po vstupu do oka a sklivce nejdříve musí proniknout vrstvou nervových vláken a pak třemi vrstvami nervových buněk sítnice. Pak teprve je zaznamená receptor, tyčinka nebo čípek. Mnoho světla se tak ztrácí, absorbuje se v tkáních, které jsou v cestě, ostrost vidění se snižuje. To není žádný inteligentní design.

U obratlovců je totiž vývoj oka složitější než u červů. Ze zevní vrstvy embrya, ektodermu, se diferencuje neuroektoderm, pak nervová ploténka, pak se svine nervová roura. Světločivné elementy v neuroektodermu se dostanou dovnitř této roury a když se vytvoří optický váček, zrakové receptory také zůstanou uvnitř v něm. Proto nakonec musí světlo procházet tolika vrstvami nervových buněk, aby dosáhlo receptory. Je to pochopitelné s hlediska vývojové mechaniky, ale je to hrubá chyba s hlediska inteligentního designu. Inteligentní design za to nesklidí příliš pochvaly. Tohle máme vykládat studentům?

Tak je to s mnoha „inteligentně“ stvořenými orgány. K čemu by nám dal inteligentní design slepé střevo? Zůstaňme raději u toho, že naše znalost je omezená, než u nových bájí.

Ostatně v každém případě, kdy něco nevím, nevolám na pomoc inteligentního pozorovatele. Od dob vysvětlení blesku božího posla se to tak nedělá. Leccos se neví, ale to neznamená, že věda selhává a musí se nahradit něčím přímočařejším, jednoduchým. Mnohde se objeví v úvahách a experimentech omyly a chyby a musí se napravovat. Tak vědecké poznání funguje. Až teprve kdyby všechno selhalo, budeme hledat zázraky.




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku