Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.8.2005
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Socialismus mnoha tváří, jedné podstaty
 >SVĚT: I mistr tesařský se utne...
 >POLITIKA: Jaruzelski a sudetští Němci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stávám se zvolským občanem
 >PRAHA: Olympiáda? Ať rozhodnou Pražané!
 >SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
 >POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
 >FEJETON: Radio Jerevan o kauze „katarského prince“
 >MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pustit Irdu do hospody
 >DETEKTIVKA: Agentura Nepol
 >VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 14.)
 >ESEJ: Jak se máš?
 >PENÍZE.CZ: Nekývněte v září na první banku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
29.8. POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
Ondřej Neff

Václav Klaus je v poločase svého funkčního období. Příští volby do značné míry rozhodnou, zdali ho čeká ještě jedno pětiletí, nebo zda odejde sic s poctami, leč z Hradu pryč. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Klaus se ocitl na Hradě jen v důsledku tehdejšího rozkolu v sociální demokracii. Kdyby před dvěma a půl lety byla sociální demokracie tak homogenní, jako je teď, na Hradě by možná seděl Pithart, možná Zeman, možná někdo jiný, ale jistě ne Václav Klaus.

Vůči bolestnému vládnutí Špidlovy a později Grossovy vlády se choval korektně a v nejlepším smyslu státotvorně. Bylo by zbytečně zlomyslné ho podezírat, že to dělal z vypočítavosti, aby si socialisty zavázal, až se bude prezident volit znovu. Vždyť neváhal vyrukovat proti Jiřímu Paroubkovi, tedy muži, který do voleb sociální demokracii povede. Jeho zdrženlivost není výsledek kalkulu.

Prokázal to nejvýrazněji letos na jaře v souvislosti s Grossovou aférou. Není obtížné si představit, jak by ožilo zákulisí Hradu, pokud by k podobné krizi došlo v době, kdy zde seděl Václav Havel. Zde uplatnil Klaus svoji schopnost zachovat klid tam, kde druzí třeští. Odmítl přistoupit na zbrklý Grossův pokus o odvolání vzpurných ministrů a neváhal natáhnout ústavu jako gumovou rukavici, jen aby aféře umožnil samospádný vývoj. Odmítl i hlasy žádající změnu volebního systému. Při tom všem byl činitelem aktivním – když se krize nehýbala z místa, neváhal navrhnout, aby se v krajní nouzi řešila předčasnými volbami.

Občané jeho rozvážné postoje oceňují vysokým procentem důvěry. Zde však vězí jistá ošidnost jeho – na první pohled – úspěšného vykonávání funkce hlavy státu. Klaus je důsledný ve svých názorech – a zpravidla se ty názory shodují s většinovou mínkou. Češi jsou bojovně naladění, pokud jde o konflikty historické, zato do těch aktuálních se nehrnou. Klaus přitakává a odmítá americké angažmá v Iráku. Češi mají rádi svoje pelíšky a s nelibostí vnímají přeshraniční vítr. Klaus je nejvýznamnějším praporečníkem odporu proti současné podobě Unie. Češi se bojí Němců. Klaus neopomene strachu přitakat, a varuje před aktem slušnosti vůči německým odpůrcům nacistického režimu.

Václav Klaus slíbil, že bude prezidentem všech. To se mu do značné míry daří a má tedy naději, že tento poločas se stane první čtvrtinou jeho prezidentské éry. Být znovuzvolen, to je ale (nebo měl by být) jen podružný cíl politika v jeho pozici. Měl by být především společenským lídrem. Až bude z Hradu odcházet, ať po druhém poločase nebo čtvrté čtvrtině, měl by se ohlédnout a změřit hloubku stopy, kterou zanechal. Jako premiér, pravda, nechal trvale viditelnou stopu, ať si o ní myslí kdo chce, co chce. Ta jeho prezidentská zatím tolik viditelná není. Ale nesuďme předčasně, Klaus bude stát na prezidentských nohách ještě dlouho.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku