Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.8.2005
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Socialismus mnoha tváří, jedné podstaty
 >SVĚT: I mistr tesařský se utne...
 >POLITIKA: Jaruzelski a sudetští Němci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stávám se zvolským občanem
 >PRAHA: Olympiáda? Ať rozhodnou Pražané!
 >SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
 >POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
 >FEJETON: Radio Jerevan o kauze „katarského prince“
 >MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pustit Irdu do hospody
 >DETEKTIVKA: Agentura Nepol
 >VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 14.)
 >ESEJ: Jak se máš?
 >PENÍZE.CZ: Nekývněte v září na první banku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.8. SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
František Vízek

Všechny případy osob (nejen umělců), které za tzv. Husákovy normalizace ztratily glanc a zapletly se tak či onak s STB znovu dokládají, že lidi vzácné, slušné, charakterní a poctivé bychom měli hledat spíše ve svém nejbližším okolí než na televizní obrazovce mezi slavnými, populárními celebritami a miláčky davů, byť sklízejí potlesk a čučí na nás ze stránek novin a časopisů vyvedeni ve všech barvách.

Kéž by oni sami pochopili, že vůbec není podstatné, zda spolupráci podepsali či nikoliv, zda poslali udavačských dopisů dvacet či jenom dva, zda se kontaktovali s „orgánem“ osmdesátkrát či jenom osmkrát. Není ani důležité, zda podávali informace jen tak obecné a neškodné, které „nemohly ublížit“.

Podstatné je, že vůbec dokázali podávat informace (!) na člověka (kolegu, souseda, kamaráda, přítele) a nic mu o tom neřekli, nic mu nenaznačili a dál se s ním dokázali normálně zdravit, stýkat a bavit, podávat mu ruku, na něj se usmívat, možná plácat po rameni i ho přátelsky objímat…

Jeden z takových „hrdinů“ nyní zvažuje „právní kroky proti vnitru“, jak jsem si přečetl v tisku. Informace sice estébákům podával, ale nic jim nepodepsal. Nemá se zřejmě proč červenat.

Jednou za čtrnáct dní se pravidelně scházím u piva se svými kamarády. V sedmdesátých letech při tzv. pookupačních pohovorech a prověrkách se ani jeden z nich nesnažil levně zachránit, ohnout hřbet, zradit svoje přesvědčení, zaprodat se. Každý z nich měl rodiny a děti a dobře věděl, jak moc riskuje. Všichni se stali občany druhé kategorie, byli centrálně evidovanými nepřáteli socialismu, nesměli vykonávat svoje povolání, museli k lopatě, byli šikanováni, pronásledováni a ponižováni.

Nikdo jim nikdy nezatleskal. Dožívají svůj třetí věk, pobírají nepatrné penze a těší se z každé maličkosti. Nejsou celebrity, jsou to Osobnosti.


Další články tohoto autora:
František Vízek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku