Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.8.2005
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak ČSSD likviduje na Univerzitě Karlově studenty z regionů
 >DLOUHÁ CESTA 11: Hlavní město a největší město
 >POLITIKA: Poslanecká imunita
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velké pokušení
 >SPOLEČNOST: Kanyza, Jandák a StB
 >MÉDIA: Velký bratr bodoval, Paroubek prohrál
 >POLITICKÝ CIRKUS: Ministr údajné spravedlnosti
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Ikarie XB 1, CzechTek a utajování informací
 >SPOLEČNOST: Radost ze zla
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ ztracené rukavice šťastně skončil
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Srpen
 >ARCHITEKTURA: Fenomén Ještěd
 >OSOBNOST: Robert Moog
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Autor novinové zprávy neuvedl důležité sdělení BIS
 >PENÍZE.CZ: Důchodové pojistky - jehla v kupce pojistného sena

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.8. Z MÉHO PODKROVÍ: Ikarie XB 1, CzechTek a utajování informací
Albert Salický

Četl jsem kdysi povídku Ludvíka Součka o astronautech, kteří ztroskotali na vzdálené planetě a pokoušeli se přivolat pomoc, protože byla planeta radioaktivní a lidé začali mutovat. Musím často myslet na jeden detail: v oné budoucnosti bylo podle Součka utajování informací zločinem. Jak krásné!

No, mistr o tom musel něco vědět, vždyť jako lékař a voják z povolání měl jistě k utajování informací hluboký osobní vztah. Nicméně, zamezit utajování informací je více fantasy než jakýkoliv fotonový hvězdolet nebo chapadlovití alieni.

Kde by byla česká kultura, kdyby se neutajovaly informace! Kdyby každý věděl, že Jeník z Prodané nevěsty není zdaleka až z moravských hranic, ale ze sousední vesnice, a že se nejmenuje Horák ale Mícha, těžko by připravil managera Kecala o zasloužený a v té době zcela legální zisk. Ostatně Horák... neříkal si tak i jistý Fučík?

Lépe na tom není ani Rusalka, o které zde už někdo psal (o fušeřině ježibaby) a píšu o ní i já ve své knize. Ani Rusalka by bez lží a utajování nebyla tím, čím je. A Maryša už vůbec ne. Samozřejmě jsou na utajování informací postavena i díla světových klasiků, Shakespeare o ničem jiném nepsal. Romeo a Julie je klasickým příkladem.

Utajování informací je ale v našich šířkách bohužel i dnes u považováno za správné. Je součástí prepotence těch, kteří ví lépe, co je dobré pro ty druhé. A z tohoto hlediska je to velmi levicové, musím-li už použít tento pitomý výraz. Kdybych se rozhodl, že je každý svého štěstí strůjcem, mohl bych mu říct vše co vím a on by si z toho vybral to, co je pro jeho existenci směrodatné. (Směroplatné.) Pokud ale jsem přesvědčen, že vím lépe než on, co je pro něj dobré, řeknu mu jen to, čím ho budu chtít manipulovat. Byť pro jeho dobro – jak všichni manipulátoři tvrdí. Od katolické církve až po leninské vedení strany.

Není proto divu, že bylo v dobách bolševických zcela nemyslitelné, aby například lékař sdělil pacientovi diagnózu rakoviny. Všichni doktoři pro to měli skvělé argumenty, které do nich byly natlučeny v tehdejších školách. A když už došlo ke konfliktu, tak v podobě analogické uvedené Maryši. Mrštíci psali o Maryše proto, že se svým činem vymkla z tradice. Podobně je to ve filmu Znamení raka, který se zabývá zločinem vzniklým ze strachu z rakoviny. Film není příliš znám, je to ale škoda, protože je možné v něm spatřit mimo jiné i úchvatná odhalená ňadra herečky Míly Myslíkové.

Vrcholným zpracováním vášně k utajování informací je ovšem film Ikarie XB 1. Pozemská věda postaví kosmickou loď a pošle ji na průzkumnou výpravu. Pod vedeném moudrého velitele Abajeva (Zdeněk Štěpánek) se výprava utkává s různými překážkami (tu nejhorší tam nastražili zlí kapitalisté, ale to je stejně jako ruský velitel zkrátka obrazem doby), až se nakonec dostane do nějakého silového pole (to už si přesně nepamatuji, film mám na VHS, ale odešel rekordér, a na DVD je mi to moc drahé) a prožije další dobrodružství.

No, a když se posádka ze všeho se štěstím dostane, přichází vrcholný okamžik filmu. K veliteli průzkumné výpravy přichází vědci a podávají mu hlášení o tom, co to bylo za podivnou sílu. Ohlásíme to na Zemi, říká jeden z nich. A na to odpovídá velitel průzkumné výpravy slovy, která si na rozdíl o ostatních detailů pamatuji přesněji:

„Ne, nebudeme to hlásit. Nechceme Zemi přece zbytečně znepokojovat...“

Musel jsem si na tuto perlu vzpomenout v souvislosti s CzechTekem. Když se ta věc stala (nehodlám ji komentovat, protože bych těžko dokázal utajit zlomyslnou radost nad tím, že si tam obě strany natloukly svůj nesympatický čumák), oznámil ředitel kterési té agentury, co dělá výzkum volebních preferencí, že tentokrát výsledky neuveřejní, protože vzhledem k dramatickým událostem na CzechTeku došlo k posunu preferencí v takové míře, že... já už nevím, co tam kecal, ale v ten moment jsem si musel vzpomenout na Součka i na tu Ikarii.

Agentura pro výzkum volebních preferencí nevhodné informace utajila a tak se hrdě a nebojácně postavila na levé křídlo barikády, mezi zakalené soudruhy. A nebo ne? Když udělá vláda průšvih, a nezávislá agentura zabrání, aby jí to spadlo na hlavu, tak tedy cui bono, jak říkali už latinící ?

Salzburg, srpen 2005




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku