Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.8.2005
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Socialismus mnoha tváří, jedné podstaty
 >SVĚT: I mistr tesařský se utne...
 >POLITIKA: Jaruzelski a sudetští Němci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stávám se zvolským občanem
 >PRAHA: Olympiáda? Ať rozhodnou Pražané!
 >SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
 >POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
 >FEJETON: Radio Jerevan o kauze „katarského prince“
 >MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pustit Irdu do hospody
 >DETEKTIVKA: Agentura Nepol
 >VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 14.)
 >ESEJ: Jak se máš?
 >PENÍZE.CZ: Nekývněte v září na první banku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.8. VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
Michal Giboda

V pátek, 26. srpna 2005 proběhla na Radiožurnálu posluchačská debata o etice výběru pohlaví potomka před početím, co současné poznatky genetiky umožňují. Debatu moderoval Vladimír Kučera, který se opakovaně doznával, že o problému moc neví a genetice nerozumí. Debata volajících posluchačů s moderátorem se pak zákonitě vedla v rovině emocí, povětšině nekvalifikovaných názorů typu "myslím si, domnívám se …", a sotva vnesla do etického kodexu posluchačů větší řád. Škoda, za čas i příležitost!

Vnímaní a přijímaní vědy ve společnosti je celosvětový problém a téměř všechny státy hledají účinné strategie, které by zvýšily zájem veřejnosti o pokroky vědy, snažily se jim porozumět a zaujmout k nim kvalifikované kritické stanovisko. Příkladem je kontroverzní postoj společnosti ke geneticky modifikovaným organizmům. Firmy začaly s veřejností komunikovat až po jejích silně odmítavých postojích, z čehož se dodnes nevzpamatovaly. Podobnému problému jsou vystaveny podniky, jež pracují na vývoji a aplikaci nanotechnologií. Proto se doporučuje komunikovat s veřejnosti již v průběhu raného stádia výzkumu dané problematiky. Jakákoliv informace je vždy lepší než žádná informace. Mluví-li se o genetice, vědě, která se za předešlého režimu nevyučovala ani na přírodovědeckých fakultách, je veřejnost velice podezíravá a vědce satanizuje za porušování božského řádu.

Mystičnost vzniku života, početí, dědičnost, předurčenost a ne osud, technologie umožňující znát pohlaví a stav vývoje zárodku dávno před narozením, diagnostické možnosti identifikace dědičné nemoci u plodu již v prvních třech měsících těhotenství, to vše se valí na lidi neustalým proudem, zahlcuje jejich percepční potenciál a vnáší zmatek. Kde schází informace nastupují dohady, ideologie, dogma, vše, jenom ne kritické myšlení založené na znalostech. I Czieslaw Milosz, nositel Nobelové ceny za literaturu, považoval biologii za démonickou vědu, "která narušila v člověku 20. století vnímaní světa a podryla naší víru ve vyšší poslání člověka". Jenomže biologie nemůže odhalit nic, co nemá materiální, přírodní podstatu a co se neřídí přírodními zákony formované statisíce let. Ano, šokuje, démonizuje, podvrací schéma, jež se tvořila pouhými myšlenkami a slovními formulacemi. Slova nemohou nahradit fakta prokazatelná experimenty a jejích ověřením v praxi.

Vraťme se ale zpět k etickým problémům spojenými s výběrem pohlaví potomka. Etika není právní normou. Je jenom kritériem, které se může zohlednit při tvorbě zákona. Proto při formování etického kodexu se přihlíží k stanovisku většiny. Formování názoru většiny je proces, do kterého vstupuje mnoho faktorů, jejichž porozumění a poznání může "názor většiny" silně ovlivnit. Abstraktní pojmy vědy těžko "většinu" zaujmou, vyžadují určitý stupeň formálního vzdělání. O umění si mnoho lidí myslí, že mu rozumí a svojí výrazovou i obrazovou pestrostí umění osloví daleko víc než suchá zpráva slov. Právě o jedné takové výstavě, tematický identické s debatou v Radiožurnálu, jsem psal do časopisu ATELIÉR (2004) v recenzi "Uděláme dokonalejší dítě". Protože časopis ATELIÉR nepatří mezi běžně čtena periodika, dovolují si otisknout celý text recenze:

Vývoj reprodukčních technologii začal oplodněním vajíčka ve zkumavce, pokračoval přenosem jádra, nositele genetického kodu, v Petriho misce, až po embryo, které hluboko zmrazené v tekutém dusíku, je uchovávané jako zmražené potraviny. Moderní technologické techniky aplikované při zrodu života se zdokonalují a posouvají početí daleko za staré pohlavní praktiky plození dětí. V době kdy se zmítáme v pochybnostech, jak přicházejí děti na svět, musíme do mytologie o vzniku života zahrnout navíc i laboratorní zkumavky a biologické laboratoře? A co čáp nesoucí plačící batůžek ve svém zobáku, vytratí se z naších pohádek?

Jakou cenu zaplatíme za nahrazování tkání a orgánů biologickými kopiemi narostlými v laboratoři? Jaké sociální otázky vyvstanou pro společnost v době, kdy je možnost pronajmout ženino lůno k zrození dítěte od třech rodičů? Když panna může porodit a mrtvola může byt otcem? Co bude příště? Ve věku digitálního Darwinismu jsou reprodukční technologie přinejmenším kontroverzní. Vědátoři a manipulátoři různého ražení, ohnivě diskutují nastolené otázky z různých pozic, často rozdělených hranicí vědy a náboženství. V této souvislosti za zaznamenání stojí tři soudobé události: Jihokorejští vědci oznámili, že naklonovali 30 lidských embryí a získali z nich zárodeční buňky (Nature, 12. únor 2004). Zárodeční buňky jsou nediferencované stádium ve vývoji zárodku, nazývané blastula. Zárodečné buňky vnímají vědci jenom jako shluk buněk, jimž označení slovem ŽIVOT ještě nepřináleží. Jsou výchozím materiálem k následné transformaci na jakýkoliv typ buněk lidského těla, jsou zárodečným biologickým materiálem k produkci náhradních tkání a orgánů pro nás živé. Koncem dubna 2004 Jihokorejci spolu s Japonci oznámili, že vyvinuli metodu, která modifikaci samičí DNA umožní myší samici porodi. Opět jenom samice, bez oplodnění samcem. Podařilo se poprvé indukovat hermafroditický způsob rozmnožováni u savců, známý kupříkladu u žížal.

Třetí událostí bylo schválení zákonů v Itálii, jimž se zakazuje jakákoliv forma asistované reprodukce, včetně darování vajíček nebo spermií (New York Times, 2. březen 2004). I když klonování pro léčebné a reprodukční účely podléhá jiným pravidlům, skutečnost, že v obou případech se nejdříve musí vykultivovat zárodek, nastoluje znepokojující sociální problémy. Je blastocyst posvátná, duchovní bytost, nebo jen bezduchá masa buněk?

Plod, zejména ten lidský, je častým tématem v umění a lékařské literatuře, počínaje Leonardovými kresbami, přes voskové figuríny ve vitrínách 18. století, až po "děti ve zkumavce" v lékařských muzeích. Plod je vysoko ceněnou ikonou nesoucí tajemné poselství "zázraku života". I když DNA, molekulární stavební jednotka mnoha druhů (včetně člověka), byla rozluštěna a její data jsou archivovaná, vědci jsou i nadále neschopní vlít nový život do shluku buněk ve zkumavce. Výstava amerických umělců v galerii New Yorské akademii věd (od 31. března - 18. července 2004 v galerii Newyorské akademie věd) pod názvem "Reprodukční technologie" předkládá před veřejnost vizualizované problémy na motivy nenarozeného života, zviditelňování pohlaví budoucího potomka, manipulačních technik, jež vedou k narození praporečníka rodu, a dalších scénářů budoucího života, umělého či jinakého. K vidění jsou fosílie embrya, růžové a modré tělíčka jako ikony pohlaví, metody selekce spermií, zajišťující zrození zvoleného pohlaví. Výběr pohlaví, který je silně praktikován v Indii a Číně, nese sebou vážné sociální problémy nevyváženým vztahem rodičů k holkám a klukům. Na obrazovce je k vidění ultrazvukový vhled na plod v matčiném těle v reálném čase, a tak dále.

Umění zde nepoučuje, umění neprovokuje, umění předkládá vizualizované otázky. Hledání odpovědí je domácí úkol pro návštěvníka. Osobní hodnotová orientace, etický kodex, religiozita či poučenost, se promítnou do odpovědí. Umění přinutilo k zamyšlení, probouzení vnitřní aktivity, k zodpovězení nastolených problému. Co víc si umění a umělec mohou přát! Dosáhli svého, protože umění odpovědělo na výzvu, které nastolila věda. Zrodil se dialog vědy s uměním, nejprve v galerii a posléze v návštěvníkové hlavě.

Je potěšující, že tři z vystavujících umělců: Suzanne Anker, současně i kurátorka výstavy, Steve Miller a Joseph Nechvatal, vystavovali v roce 2002 v Českých Budějovicích u příležitosti mezinárodního semináře Dialog vědy s uměním.

Jak je vidět, budoucí rodiče nemusí volit pohlaví potomka před početím a vystavovat se traumat z porušování etických norem a popuzování kléru. Oni jednoduše nedovolí narodit se plodu nechtěného pohlaví. Po určení pohlaví ultrazvukem se rozhodnou, jestli se dítě narodí, nebo matka podstoupí přerušení těhotenství. Zejména v Číně a Indii je to častá praxe s vážnými sociálními dopady z převahy mužů. Známe jsou případy únosu chudých Vietnamek do Číny za účelem sňatku, dokonce se dvěma bratry.

Hledání cest k seznamování společnosti s vědeckým pokrokem není jenom český problém, ale celosvětový. Proto Evropská unie hledá formy zprostředkování vědy do reálného života již od roku 2001. Dokonce je na toto téma vypsán grantový program (Science and Society Action Plan). Lidé získávají 60% poznatků a vědomosti z televize, 37% z tisku a 27% z rádia. Většina populace médiím věří, proto je jejich povinnost předkládat lidem kvalifikované pořady a informace. Vytlačovat z paměti nepravdy je daleko náročnější než do ní ukládat pravdivé informace. PR agentury o tom vědí své.

Michal Giboda
Předseda občanského sdružení Dialog vědy s uměním




Další články tohoto autora:
Michal Giboda

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku