Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.8.2005
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Socialismus mnoha tváří, jedné podstaty
 >SVĚT: I mistr tesařský se utne...
 >POLITIKA: Jaruzelski a sudetští Němci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Stávám se zvolským občanem
 >PRAHA: Olympiáda? Ať rozhodnou Pražané!
 >SPOLEČNOST: Celebrity a ti druzí
 >POLITICKÝ CIRKUS: Klaus v poločase
 >FEJETON: Radio Jerevan o kauze „katarského prince“
 >MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pustit Irdu do hospody
 >DETEKTIVKA: Agentura Nepol
 >VĚDA: Nechtěné pohlaví aneb Přejete si kluka nebo holku?
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 14.)
 >ESEJ: Jak se máš?
 >PENÍZE.CZ: Nekývněte v září na první banku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.8. MÉDIA: Kam spěje televizní předvádění reality?
Jan Handl

Televizní diváky už přestávají zajímat "běžné" pořady. Hitem se stávají reality show. Ty však mají jednu drobnou chybičku. S "opravdovým" životem mají pramálo společného. Kdo žije zavřený s několika dalšími lidmi v luxusním domě a je neustále sledován kamerami? To má s realitou pramálo společného…

Nákladné projekty s vysokou peněžní odměnou pro toho nejotrlejšího se zdají být televizním formátem, který prostě jen přišel do módy a za pár let televizní producenti vymyslí něco jiného. Pojem "reality show" se mi zdá poněkud zavádějící. Více "reálné" se mně zdály reakce lidí, kteří se stali obětí pořadu se skrytou kamerou. Jdete si po ulici, najednou se stane něco nečekaného. Jak budete reagovat? To nikdo neví, protože to nečekáte. Na pár minut vám někdo zasáhl do života, stali jste se součástí televizního pořadu. Stali jste se nedobrovolně obětí a pokud jste souhlasili, vaší reakci mohli sledovat i televizní diváci. Pro mne rozhodně zajímavější podívaná než sledovat skupinu šílenců, kteří žijí za neustálého dohledu televizních kamer a vědí o tom. Tím pádem korigují své chování a to nemá s realitou nic společného. Je to pouze nový televizní formát, atraktivní maximálně v tom, že máte šanci zahlédnou sprchující se jedince.

Pamatuji si, že kdysi se podobného (tehdy) experimentu zúčastnil jedem mladý pár, který žil několik týdnů ve výkladní skříní obchodního domu. Tedy absolutně stejná situace. Televize pouze vše zjednodušila a vybavila příslušným technickým zázemím. Takže dnešní šmírák nemusí přes půl města k výkladní skříni, ale stačí mu zmáčknout knoflík na ovladači.

Skrytá kamera není o odhalování soukromí, ale spíš o okamžitých reakcích lidí na určité nestandardní situace. Jdete si pro vyvolané fotografie z dovolené a místo nich vám dají nějaké cizí hambaté snímky. A prodavač se vám ještě snaží namluvit, že vás na snímcích poznává. Možných reakcí je nepřeberně, od zbabělého úprku po fyzické napadení šprýmaře. Právě minutové spoty natočené skrytě mají určité kouzlo, což se o sledování života několika lidí v jednom domě po několik měsíců říci nedá.

Jak bude zábava postavená na reality show pokračovat? Rozhodně nebudou "účinkující" tušit, že je někdo natáčí. Představuji si to takto - nějaký luxusní hotel se dohodne s televizní produkcí a do několika pokojů nechá nainstalovat skryté kamery, které budou natáčet ve dne v noci. Když náhodou zachytí něco hodně zajímavého, štáb osloví ubytované a zeptá se, jestli může snímky použít v televizním pořadu, který sledují miliony lidí. Za pěkně tučnou sumičku televize získá skutečné záběry ze života, zaplatí si totiž souhlas natočených osob s odvysíláním.

A to nás teprve budou čekat věci! Televize se budou předvádět s čím dál zajímavějšími a nápaditějšími záběry skryté kamery. Záběry z hotelů a dalších "běžných" prostor se divákovi brzo přejí a bude požadovat záběry z vězení, parlamentu a z průběhu válečných operací a policejních zásahů.

Nejlepší příběhy píše sám život, to vám poví každý scénárista. Proč toho tedy nevyužít. Dlouhodobé sledování života náhodně zvolených spoluobčanů - od narození do smrti. Každý z nich bude mít v programu hodinku denně. Proč tedy platit lidi, kteří píší scénáře? Na co vymýšlet příběhy? Budeme prostě někoho natáčet a vysílat a vysílat. A pro jistotu budeme natáčet každého a bez přestávky, co kdyby se přihodilo něco zajímavého? To bychom vlastně mohli natáčet sami sebe a záběry rovnou prodávat televizím. Kdo je větší podivín a maniak, ten se stane televizní hvězdou…

Osobní stránka Jana Handla




Další články tohoto autora:
Jan Handl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku