Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.8.2005
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak ČSSD likviduje na Univerzitě Karlově studenty z regionů
 >DLOUHÁ CESTA 11: Hlavní město a největší město
 >POLITIKA: Poslanecká imunita
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velké pokušení
 >SPOLEČNOST: Kanyza, Jandák a StB
 >MÉDIA: Velký bratr bodoval, Paroubek prohrál
 >POLITICKÝ CIRKUS: Ministr údajné spravedlnosti
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Ikarie XB 1, CzechTek a utajování informací
 >SPOLEČNOST: Radost ze zla
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ ztracené rukavice šťastně skončil
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Srpen
 >ARCHITEKTURA: Fenomén Ještěd
 >OSOBNOST: Robert Moog
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Autor novinové zprávy neuvedl důležité sdělení BIS
 >PENÍZE.CZ: Důchodové pojistky - jehla v kupce pojistného sena

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
30.8. SPOLEČNOST: Kanyza, Jandák a StB
Jan Bartoň

Nic na světě nelze pochopit bez znalostí souvislostí. Vytrhneme-li jeden izolovaný případ a uděláme-li z něj senzaci, dopouštíme se už z povahy věci zkreslování skutečnosti. Mediální trh je naopak příkladem toho, jak funguje systém, který se neptá na souvislosti. Cílem je prodat informaci tak, aby zaujala. Jednou za čas pak dané medium uveřejní informaci o tom, jak si stojí na trhu informací a pochlubí se co největším koláčem sledovanosti nebo čtenosti.

V mediální branži se dnes už pohybuje řada mladých lidí, kteří již nezažili bolševický systém v dospělosti, žili v něm je krátce v době svého dětství. Nemohou proto osobně znát to, jak bolševický systém fungoval, co ho drželo u moci. O tom mají pouze zprostředkované informace z rodiny, školy, a stará známá pravda říká, že osobní zkušenosti jsou nepřenositelné. Tito mladí žurnalisté se vyznačují velkou mírou sebevědomí a jsou ochotni zasvěceně psát o všem.

Shodou okolností táhnoucích se již z dob, co se pánové Jandák a Paroubek poznali na pražské radnici, si náš pan premiér vybral právě Jandáka do funkce ministra kultury po zesnulém Pavlu Dostálovi. Pomiňme na chvíli způsob, jak si ho Paroubek vybral. To skutečně není v této chvíli podstatné. Další postava mediální hry posledních dní, herec Jan Kanyza, je shodou okolností jednou z hlavních postav seriálu „Hospoda“, kterému patřil prime time na Nově několikrát týdně. Máme tu tedy dvě dostatečně známé postavy k tomu, aby na první stránce novin mohl vyjít článek s titulkem „Kanyza donášel na Jandáka“. Tento titulek by však velmi slušel pouze Blesku či Spy, rozhodně bych ho nečekal od novin tvářících se seriózně.

Proto se opět musím vrátit k tomu, jak fungoval bolševický systém. Ten byl založen na podezíravosti, špiclování, donášení a zastrašování, a to nejen na úrovni Státní (tajné) bezpečnosti. Známé uliční výbory shromažďovaly informace o tom, kdo nevyvěsil vlajky na prvního máje, kdo co proti komu řekl a tím se podílely na udržování atmosféry dvojí morálky. Ta jedna byla pro „veřejnost“, v níž hlavní roli hrálo, jak kdo „spolupracoval“ s režimem, tím mám na mysli společenskou konformitu. Ta druhá byla pro nejbližší rodinné příslušníky, v níž se mohlo mluvit relativně svobodně. Jan Kanyza ve svém vyjádření pro český rozhlas řekl, že „byl možná zbabělec, ale nebyl svině“. Tím velmi přesně vyjádřil způsob, jak bolševický systém fungoval. Využíval toho, že jen málokdo byl ochoten riskovat takovou konfrontaci s režimem, která by ho zcela vyřadila z možnosti realizovat alespoň částečně své životní plány. Jan Kanyza byl tedy obětí bolševického režimu. A StB o něj potom ztratila zájem, protože „nespolupracoval“. Tím se liší od řady jiných, kteří své spoluobčany udávali ochotně a měli v tomto smyslu „výborné“ výsledky.

Z výše uvedeného proto považuji dnešní komunisty, kteří se hrdě hlásí k výsledkům „čtyřiceti let budování socialismu“, za pokračovatele a propagátory systému, který dovedl naši společnost do morálního marasmu, s nímž se dodnes potýkáme. Spolupráce s komunisty na jakékoliv úrovni, komunální počínaje a tou celostátní konče, je pouze pokračováním toho, co jsme zde zažili před rokem 1989. Není tu již naštěstí všemocná StB ani další atributy bolševického systému. Politická praxe však přetrvává, a to i u členů či představitelů tzv. demokratických stran. Využívání komunistů pro prosazování „programu ČSSD“, které současná vláda již tři roky realizuje a je například široce doporučováno i bývalým premiérem Zemanem, tak pomáhá oživovat ty, kteří tu po čtyřicet let totalitně vládly.

Mediální humbuk kolem Kanyzova „donášení“ na Jandáka by nás proto neměl splést. Není znakem slabosti dnešního politického systému, ale naopak mementem, jak vypadala naše země před rokem 1989. To je mimochodem hlavní důvod, proč považuji za největší chybu polistopadové politické reprezentace ponechání komunistické strany v našem systému. KSČM již svou pouhou přítomností otravuje politické klima v našem státě a vede řadu politiků z ostatních stran k tomu, že s touto „reálnou“ silou komunistů musí nejen počítat, ale podle situace s nimi i kolaborují.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku