Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.8.2005
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak ČSSD likviduje na Univerzitě Karlově studenty z regionů
 >DLOUHÁ CESTA 11: Hlavní město a největší město
 >POLITIKA: Poslanecká imunita
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velké pokušení
 >SPOLEČNOST: Kanyza, Jandák a StB
 >MÉDIA: Velký bratr bodoval, Paroubek prohrál
 >POLITICKÝ CIRKUS: Ministr údajné spravedlnosti
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Ikarie XB 1, CzechTek a utajování informací
 >SPOLEČNOST: Radost ze zla
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ ztracené rukavice šťastně skončil
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Srpen
 >ARCHITEKTURA: Fenomén Ještěd
 >OSOBNOST: Robert Moog
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Autor novinové zprávy neuvedl důležité sdělení BIS
 >PENÍZE.CZ: Důchodové pojistky - jehla v kupce pojistného sena

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
30.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Srpen
Jan Kovanic

Letošní 21. srpen jsme se ženou prožili úplně netradičně. Kousek dovolené jsme věnovali putování po krásách mého rodného kraje. A tak jsme se shodou okolností dostali právě 21. srpna do Liberce, na místa, kde jsme prožívali Srpen 1968.

Byly různé Srpny. V roce 1969 jsem byl v Jugošce, pak už jsem studoval a pracoval mimo Liberec a prázdniny a dovolenou trávil taky mimo. Když byly děti malé, většinou jsme si užívali volna v podnikových okálech na Slapech. Tam jsme potomkům při ohýnku a pozorování padajících hvězd vyprávěli historky o srpnové okupaci.

Takže já jsem se na tom náměstí u radnice ocitl přesně ve výroční den poprvé od toho vosumašedesátýho! Položili jsme tam k pomníčku obětí sovětského imperialismu tři rudé gladioly. Vlastně postavili; nějaká dobrá duše připravila vázy s vodou, takže přicházející mohli nad ofiš věnci instalovat i svoji kytičku.

Pak jsme si sedli na téměř liduprázdné nedělně polední náměstí, pojídali trojhranné chleby a sledovali procházející, jak míří k pomníčku, chvíli postojí, popřemýšlí a pak zase míří za svými věcmi. Říkali jsme si - tudyhle jezdily tramvaje, tady byly jednosměrky, a těmi jednosměrkami přijížděly tanky v protisměru.

Byla to pěkná dovolená. Ani jsem nepsal Šamanovo doupě, ani k jedenadvacátýmu. Ale měl jsem aspoň povídku ve sci-fi klonu Psa Sarden. Totiž. Prožil jsem tehdy v Srpnu na tom náměstí konflikt s tím tankem, jak najel do podloubí. Tedy, přišel jsem až potom, ale byl jsem u toho, když ten tank odsouval při couvání sanitky a pak dál. Už jsem to tady párkrát popisoval.

Viděl jsem, jak velitel tanku vylezl polovinou těla z věže, a dostal kusem cihly ránu do zad. Potom vytáhl pistoli, dvakrát vystřelil do vzduchu, a sklonil ji proti nám. Rozutekli jsme se.

Václav Havel vyprávěl v Dálkovém výslechu Hvížďalovi, že ten voják střílel do lidí. Vloni jsem četl vyprávění očité pamětnice, která k této scénce připsala střelbu ze samopalu, která se ale odehrála dříve.

Četl jsem několik různých svědectví o tom, jak to tenkrát bylo. Lišících se svědectví. Tak jak to bylo? A jak to mělo být? Dalo se tehdy něco změnit? A napadlo mě o tom napsat povídku se strojem času. Můžete se vrátit, a podívat se.

První část povídky Srpnový čas vyšla na Sardenu minulý týden, zítra bude dokončení.

Inu ano, je to sci-fi. Ale sci-fi není, že tehdy bylo v Liberci zabito čtrnáct lidí a snad stovka raněná. Není sci-fi, že je zabili okupanti, kteří sem, jak se chvástali, jeli zachránit komunismus. A že je sem pozvali jistí konkrétní soudruzi. A že jsme dalších dvacet let museli rýt držkou v zemi.

A vůbec není sci-fi, že když 19. srpna 1991 vyjely ruské tanky na náměstí Moskvy, tak našim "demokratickým komunistům" nějak moc podezřele otrnulo a začali se naparovat. A rádi by i zvali, jenže za chvíli naštěstí nebylo koho.

Všimli jste si už, jak se Putin naparuje?

Psáno v Praze dne 29. srpna 2005


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku