NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET
  
Pátek 20.10.2000
Svátek má Vendelín

 Hledání:
 Výběr z vydání:

LETECTVÍ: O frajeřině mezi piloty

FILM: X-MEN

DETEKTIVKA: Smrt na lovu

AFRIKA: Je affirmative action apartheid naruby?

HUMOR: Chtěl jsem být komikem, ale léčím se.

ILUSE: Máte rádi iluse?

ZÁHADA: Proč jsou římské číslice takové jaké jsou

RODINA A PŘÁTELÉ: Stokrát ročně, můj ty bože!

PSÍ PŘÍHODY: Z ignoranta sexuální harašílek

MMF A SVĚTOVÁ BANKA: Proč by se mohlo demonstrovat

TEMELÍN: O nevzdělanosti temelínských horovatelů

TECHNIKA: Jaderný odpad ve vztahu k veřejnosti, morálce a technice

LITERY: Literáti, fízlové a intelektuálové

1 TÝDNĚ: 10 dobrých důvodů, proč chodit do práce nahá

POLITIKA: Spor Rakouska s Evropou
 Rubriky:
Svět
Austrálie
USA
Německo
Ukrajina
Kanada
Nikaragua
Holandsko
Čína
Jižní Afrika
Švédsko
Izrael
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět >> Jižní Afrika

20.10. AFRIKA: Je affirmative action apartheid naruby?
František Grossmann

Termín affirmative action byl zaveden do oficiálního řekl bych politicko-společenského názvosloví v druhé polovině šedesátých let ve Spojených státech amerických. Měl znamenat legalisaci práva příšlušníků všech skupin pestrého spektra amerického obyvatelstva na ústavou zaručenou, zcela rovnoprávnou možnost výkonu všech veřejných funkcí a povolání, ať již politicky či čistě profesionálně orientovaných. Především se měl jednou a provždy vyřešit konflikt rasový, tedy diskriminace občanů černé pleti v té době ve Spojených státech uplatňovaná. Není bez zajímavosti, že samotní špičkoví představitelé, jak dnes zní téměř oficiální název dané skupiny obyvatel USA, afro-američanů, již tehdy zdůrazňovali zajímavou skutečnostost, že totiž důsledné uplatňování této zásady může vést ke ztrátě motivace jejich příslušníků jejich etnik a tedy vlastně k opačnému efektu. Cílem samotného opatření v žádném případě nemělo být snížení kvality vybraného kandidáta. Kandidát tedy vítězí ne proto, že je černý, bílý, křesťan či muslim, ale proto, že je nejlepší. MERIT je tedy konečně měřítko.

Žhavá to otázka k řešení pro tak zvanou Novou Jižní Afriku. Je jasné, že po pádu neslavně proslulého apartheidu nebylo odborníků pocházejících z nyní vládnoucí černé většiny nazbyt. Nemluvě o jejich schopnostech vést, dirigovat, prospívat a nekrást. Většina exponentů nového vládnoucího režimu byla připravovaná v zahraničí a mnozí v prostředí známém spíše expozicí teroristickou než významně odbornou a vůdči. Stál proto před vládou nově zvoleného prezidenta Nelsona Mandely úkol téměř nadlidský. Zvolit tu správnou cestu. Uplatňovat pochopitelně politiku afirmativní akce, ale citlivě, tak aby další rozvoj země, nepochybně na celém africkém kontinentu nejrozvinutější, neohrozil, v očích světa nezkompromitoval, prostě aby vyhověl všem. Současně, aby neodradil masu bílého obyvatelstva nesoucí "dědičný hřích" apartheidu od spolupráce s novým režimem. Nutno říci ke cti Mandelově, že si vedl více jak dobře. Veřejně vyzýval k rekonciliaci, zavedl speciální rekonsiliační tribunály, které se snažily s větším či menším úspěchem se zločiny apartheidu vyrovnat. Žádal veřejně a opakovaně odborníky zejména bílé pleti, aby po nástupu vlády černé většiny zemi neopouštěli, naopak aby věnovali své schopnosti, znalosti a srdce budování nového tak zvaného duhového/rainbow / národa. Přirozeně do funkcí politických byli obsazováni v souladu s výsledkem voleb především členové a zastánci nově vládnoucího Afrického národního kongresu. V oblasti profesionální se však stále zdálo, že rovnováha v zájmu dalšího rozvoje a mezinárodní prestiže země bude v nově vzniklé demokracii ZACHOVÁNA. Samozřejmě s nutností dát dříve znevýhodněným vrstvám obyvatelstva, kandidátům na místa speciální a odborná, příležitost dalšího vzdělání,růstu a postupné šance v rovnoceném boji o konkursní místa vítězit. Ve světě se mluvilo a možná dosud i mluví o tak zvaném jihoafrickém zázraku. Vláda prezidenta Mandely však skončila, nastoupil jim designovaný nástupce Thabo Mbeki. Intelektuál s britským ekonomickým vzděláním, ale i tvrdou sovětskou školou boje proti třídnímu nepříteli. Člověka spíše diplomatického typu, který se radikálním postojům šikovně vyhýbá a dovede tak zcela poplést jak vládnoucí většinu, tak i stále méně důvěřivou bílou menšinu. Pod jeho vedením se affirmative action doslova rozběhla na plné obrátky. V poslední době jsme prakticky neslyšeli zmínky o tom, že bíli,ale i indiční či barevní odborníci jsou svou zkušeností, profesionalitou, spolehlivostí a loajalitou pro Jižní Afriku nesmírně významným faktorem. Dnes a denně však slyšíme jak důležité je potírat přetrvávající rasismus a vůbec pozůstatky apartheidu. Na vládní úrovni jsou pořádány konference o potírání rasismu. To vše má značnou, vládou kontrolovanými medii, publicitu. Kdepak ty loňské Mandelovy rekonciliační a věřím, že dobře míněná slova jsou. Z úst jeho nástupce jsme nic takového neslyšeli. Nejen místa politická, což je nepochybné a logické právo vítěze, ale i vysloveně odborná místa jsou masivně obsazována kandidáty černé pleti, bez ohledu na merit, tedy kvalitu.

Frustrace bílých odborníků a mládeže hrozivě narůstá. V některých špičkových vysokoškolských profesích je snaha emigrovat odhadována na neuvěřitelných 45procent. Vláda to ví, jedná však kontrastně s logikou věci. Současná ministryně zahraničí paní Zuma, za Mandely ministryně zdravotnictví požádala dokonce při své nedávné návštěvě Kanady, aby všechny členské země Commonwealthu odmítly zaměstnávat odborníky vzdělané v JAR. Obsazování odborných míst nekompetentními polovzdělanci připomíná neslavně proslulou éru dělnických ředitelů u nás v padesátých letech. Možná pro oko laika není na vysoce odborných místech ten propad tak viditelný. O masivní zviditelnění celého problému, se kterým se v současné době Jižní Afrika potýká a který nepochybně její autoritu na světovém foru,prosperitu a budoucnost ovlivní, se postaral sport, aktivita srdci většiny jihoafričanů nejbližší. Ano i tam velmi významně v poslední době affirmativní proces zasahuje. Tradičně bílé sporty jako rugby a kriket mají dnes na všech úrovních oficiálně stanoven počet hráčů "of colour", tedy jiné pleti než bílé. Situace téměř tragikomická nastala, když v jednom významném ligovém rugbyovém utkání došlo ke zranění hráče ne bílé pleti. V zápalu boje byl vystřídan bělochem. Pravidlo v souladu s "affirmative action" bylo porušeno a výsledek kontumován v neprospěch vítěze, neboť hrálo málo barevných. V zájmu objektivnosti musím připomenout, že tradičně černošsky sport, tedy fotbal, hraje za národní mužstvo zpravidla 10černochů a jeden barevný či běloch a to nikomu nevadí. Situaci však nejlépe charakterizuje výrok šéfa jihoafrické delegace na nedávno skončených olympijských hrách v Sydney. Nemusí být znalec sportu ten kdo ví, že podmínkou účasti na dnešních olympiádách je splnění limitů stanovených Mezinárodním olympijským výborem. To je ve sportu dost vyhraněně jasné a pochopitelné, zvláště v atletických disciplinách. Naneštěstí většina jihoafrických atletů, kteří limity splili, byla pleti bílé. Šéf výpravy, sám rozhodně ne běloch, prohlásil před odjezdem: "Je smutné a nefér reprezentovat africkou zemi a velet téměř jako lilie bílé výpravě."

Tak co si myslí milý čtenář? Je affirmative action to pravé ořechové, má občan JAR bílé pleti optimistické vyhlídky? Není tedy titulek článku daleko od pravdy? Posuďte sami.

Franta Grossmann,Pretoria




Další články tohoto autora:
František Grossmann

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: