NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET
  
Pondělí 23.10.2000
Svátek má Teodor

 Hledání:
 Výběr z vydání:

HANBA: Zacházení se zahraničními vojáky

JAN BURIAN: Kopírování zachraňuje hudbu, přátelé!

POLEMIKA: Černobílé vidění zářijových protestů škodí

POVÍDKA: Euroutopenec

MROŽOVINY: I nevěřící jsou slušní lidé

POLITIKA: Krádeže

RODINA A PŘÁTELÉ: Ve vinárně mají být děti a psi

PSÍ PŘÍHODY: Příspěvek k diskusi o nebezpečnosti psů

FILM: Já, mé druhé já a Irena

JAZYK: Zapomeňte anglicky za půl hodiny

MEJLEM: O tom, jak se máme, o pornografii na školách, o chystané likvidaci gymnázií, o Dnu stromů

SLOVENSKO : Čtyřprocentní populace dokáže i fyzikální nemožnost

ZÁHADA: Proč jsou římské číslice takové, jaké jsou (2)

TECHNIKA: Vyhořelé jaderné palivo a jeho transmutace

OZNÁMENÍ: Odešel jeden ze zakladatelů české záhadologie
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA

23.10. JAN BURIAN: Kopírování zachraňuje hudbu, přátelé!
Jan Burian
Rozhovor pro časopis OFFICE ( číslo 5/září 2000)

Při domluvě rozhovoru s Vámi jste vyjádřil sympatie k fenoménu s názvem Internet. Od kdy a proč s ním sympatizujete?

Internet otevírá nové možnosti nejen z hlediska komunikace mezi lidmi a pro získávání informací. Tyhle jeho stránky využívám já osobně například při práci na knížkách, které píšu o cizích zemích a podobně. Díky e-mailu se můžete seznámit se spoustou lidí, vyměňovat si názory na věc, můžete žít ve světě, aniž byste vytáhli paty z domu. Samozřejmě to má i tu nebezpečnou rovinu, jako všechno s čím si zahráváme již od doby vynálezu ohně. Internet mám doma asi rok a půl. Zabývám se jím téměř denně - uvidíme co nám v budoucnosti ještě přinese.

Kdybyste si teoreticky mohl vybrat, má-li pro Vás větší přínos Internet po stránce komunikační nebo vzdělávací?

Nevím, ale je zde ještě třetí stránka - a to je možnost prezentace člověka na webových stránkách. To je pro mě velmi zajímavé. Dělám mnoho různých věcí, jsem vlastně sám takový CD ROM, a tak mi vyhovuje, když se mohu představit značně komplexně na webu.

Co se Vám vybaví, když se řekne technika?

Něco, co je schopno lidstvu na jedné straně velmi usnadňovat život a na druhé straně mu ho ničit. Na jedné straně úžasné vymoženosti moderní medicíny či snadná doprava po celé planetě, na druhé Černobyl, automobilové nehody, naše schopnost povyšovat techniku nad skutečný smysl věcí a existence… Jednoduchý příklad je třeba sex. K čemu je vám technika bez srdce…

Jak vznikl nápad s Burianovou kulturní ozdravovnou?

Vždycky zajímalo, jací diváci chodí na mé koncerty. Toužil jsem je vyprovokovat k něčemu, co by bylo víc než jenom to, že přijdou a odejdou, případně mi o přestávce napíšou na lístek nějakou otázku. Začal jsem je vyzývat, aby mi napsali adresu a pak jim posílal dopisy. Hodně lidí mi na ty dopisy začalo odepisovat. Dnes už to dělám deset let, jednu dobu těch lidí bylo až tisíc. Když se někdo neozve celý rok, zase ho vyřadím a přihlašují se stále noví. A tak si myslím, že jsem za tu dobu v zásadě zjistil, kdo na moje koncerty chodí, a seznámil se se spoustou velmi zajímavých lidí. Vzniklo také pět knížek - almanachů Burianovy kulturní ozdravovny, které jsou z velké části sestaveny z názorů a příspěvků lidí, se kterými jsem si psal (povídky, glosy, kresby, dopisy…). Mám doma asi tak dva metry šanonů s dopisy a to je pro mě velké bohatství.

Kolik máte v současnosti pacientů a dají se vůbec vyléčit?

Vyléčit se doufám nedají. Je to jen legrace. Označení "pacienti" vymyslel jeden divák, když jsem se ptal, jak mám říkat lidem v mé kartotéce. Já jsem tedy jejich primář. Nejde však o léčení, spíš o prevenci. A léčím se především já, protože mám možnost poznávat spoustu zajímavých a osobitých lidí, kteří v životě hledají něco víc než jen konzum a mají spoustu svérázných schopností a myšlenek.

Pojďme k akci pod názvem Kopírování zabíjí hudbu s protagonisty Danem Bártou, Luneticem, Ilonou Czákovou a Františkem Nedvědem). Co podle Vás hudbu zabíjí a co ji posiluje?

Akce Kopírování zabíjí hudbu byla vyhlášena vydavatelskými firmami proto, aby se zabránilo pro ně nepříjemnému vývoji posluchačských trendů. Firmy předražují cédéčka a kazety a tím lidi nutí k tomu, aby si je o to víc kopírovali. Moderní technika to posluchačům usnadňuje a pomáhá i Internet. Já jsem naopak vyhlásil akci pod názvem Kopírování zachraňuje hudbu. Samozřejmě nemohu mediálním možnostem firem konkurovat, ale necítím se nijak osamělý, lidí s podobnými názory nacházím dost. Věřím, že když budeme hudbu kopírovat, tak přestane být efektivním byznysem a nebude už tak výnosné ji produkovat. Lidé, kteří dělají písničky pro peníze, opustí náš tábor a zůstaneme tam my, kteří máme hudbu rádi a dělali bychom ji i zadarmo. Hudba na tom jenom může získat. Do jisté míry je to, co říkám, nadsázka a vtip, ale na druhé straně si opravdu myslím, že je velice nutné se k těmto nehorázným taktikám komerčních vydavatelství vyjádřit, protože se chovají velmi sebevědomě a jejich představitele i umělečtí otroci si zřejmě myslí, že jsou posluchači a veřejnost vůbec ochotni jim skočit úplně na všechno. Chtějí na umění vydělávat jako na pracích prášcích či mobilních telefonech a chovají se k nám podle toho. Tvůrci jsou pro ně jen dodavatele. Ve světě mobilních telefonů a pracích prášků to tak funguje, ale ve světě hudby by to tak být nemělo. Umění není v prvé řadě zboží, tato jeho vlastnost není nejpodstatnější a s písničkou nebo s románem se nemá takovým způsobem nakládat. V každé tržní společnosti jsou tendence, aby se i umění hodnotilo jen penězi. Ale copak když uslyšíte muziku a řeknou vám, že tenhle pán na tom vydělal tolik a tolik milionů dolarů, začne se vám ta hudba automaticky líbit? Pokud nejste už úplně zmanipulovaný psychopat, tak vás žádné zisky nepřesvědčí. Dělat písničky pro peníze je jako spát s někým za úplatu. Žádný rozdíl v tom nevidím. Existují tu ovšem i nezávislí umělci a ti nehodlají prodávat vlastní svobodu, protože ta je to nejcennější, co mají.

Myslíte si tedy, že technika může v tomto případě způsobit posun od hudebního průmyslu směrem k hudbě?

Technika je prostředek. Dá se užívat tak i tak. Dříve se zdálo, že s námi spíš manipuluje, ale zřejmě se už učíme využívat ji i k dobrým věcem. S příchodem Internetu například někteří umělci dávají k dispozici svoje písničky na servery. Mohou je tam nechat volně k použití, ale i když je třeba prodávají, je prodej přes Internet podstatně jednodušší a nahrávky levnější. Já se to snažím také využívat. Internet velké komerční vydavatelské firmy děsí asi tak jako čínské statní představitele. Svět najednou nelze svázat, spočítat a mít ho pod kontrolou. A obří vydavatelské firmy se vesměs chovají podobně jako totalitní společnosti.

Technika tedy podle Vás přináší do jisté míry svobodu…

Technika vždy přináší do jisté míry svobodu a do jisté míry i nesvobodu. Máte-li auto - máte svobodu pohybu, můžete se také za rohem zabít nebo otrávit v garáži výfukovými plyny. Můžete také z toho auta tak zblbnout, že nebude chtít vystoupit a budete v něm chtít být pořád. A tak je to snad se vším…

Jaké je Vaše tajemství pro řešení krizí?

Na to můžu odpovědět jen žertem - když je mi hodně špatně, dívám se na akční filmy a říkám si, že lidi, kteří v nich hrají, jsou na tom ještě hůř než já. Na opravdové stavy zoufalství je možná dobré se hodně vyspat a pak začít něco dělat. Tohle ale není recept pro každého. Někteří lidí spí až příliš dlouho. Jiní, když pak začnou pracovat, dostanou další depresi z toho, že jim to nejde.Asi těžko byste našel nějaká všeplatná a jednoduchá řešení složitých problémů. Určitý nadhled je ovšem v životě dobrý pro to, aby nebyl člověk hned tak nešťastný a aby se naučil své pocity lépe vřazovat do svého hodnotového žebříčku.

Dovolím si položit otázku, kterou kladete ve Vašem televizním pořadu - čím byste chtěl být Vy v příštím životě?

Bral bych cokoliv, protože si myslím, že pak už nic nebude. Kdybych si mohl však opravdu vybrat, tak bych si rád pamatoval, co jsem byl v minulém životě a ponechal si zkušenosti, ke kterým sem došel, abych se mohl pokusit nějakým způsobem využít. To však nejde, a z toho plyne lehký smutek…

Stejně jako Vaši předchůdci, tak i Vy teď máte prostor pro vzkaz čtenářům.

Kopírování zachraňuje hudbu, přátelé!




Další články tohoto autora:
Jan Burian

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: