hud  
Zpět  Zpět        Hudba a zvuk - hudební rubrika Neviditelného psa, kterou řídí Lubomír Fendrych, vychází každé úterý.
Pro návrat do hlavní stránky klikněte na přišpendlený obrázek v titulku nebo sem.
Případné technické dotazy směřujte na snezenku - webmasterku HaZ.
      
 
STARŠÍ PŘÍSPĚVKY:
29.8. (160)
forbína J. S. Bach má výročí - a co dál?- přípodoteky světová novodobá premiéra Vivaldiho opery v Mnichově Hradišti; Dvořák a jeho Praha - diskuse muzikologů; Concertino Praga - recenze Debussy: Preludé a l´ apres-midi d´un faune, Images, Jeux, Danse (Baudo); Suk Piano (Víšek) - ftipy - Hudební konzervy po internetu aneb na slovíčko s AlbumCity.cz - Stereo&Video na září

Ještě starší příspěvky (archiv HaZ)

Seznam hudebních ukázek
Mediálním partnerem
Hudby a zvuku je:
jdi na WWW stanice Vltava - ČRo 3 (1kB)
Harnonie
AMP
Úterý 5.9.2000 Hudba a zvuk - ZNĚLKA (17 kB) - každé úterý HUDBA A ZVUK
(161)

forbína Co sužovalo Smetanu celý život...- přípodoteky Pražský podzim se blíží; Den v duchu Boccaciově; Jihočeský festival Concertino Praga na Vltavě - recenze Gratia Musa tibi (Čes. Filh. sbor Brno); Smetana: Má vlast (Mackerras) - ftipy - Muzikanti jsou i mezi vývojáři, i když tvrdí, že nejsou aneb rozhovor s Pavlem Dudkem


Smetana - poslední foto 1881, tři roky před smrtí  (+12.5. 1884)
Dočetl jsem se - relativně nedávno a z novin - že tajemství nemocí Bedřicha Smetany bylo konečně objeveno. Dost se v lékařských kruzích říkalo, ba i bádalo, protože Smetanovo ohluchnutí a jeho tragický konec se zdál být záhadou. Vyslovena nejedna diagnóza, mezi nimi i ta ne právě lichotivá, leč téměř tajená, protože šlo o zakladatele české moderní hudby. Prý nějaká baletka v době Smetanova kapelníkování a nákaza. Teď tu máme něco znatelně jiného: úraz hlavy včetně poruchy bubínku mezi jeho sedmým až dvanáctým rokem (snad v letech pobytu v Jindřichově Hradci). Následoval prý zánět, v té době vlastně smrtelný, nicméně Smetana přežil, ovšem za cenu trvalých už bolestí i dalších obtíží, včetně narušeného sluchu, což nakonec vyústiol v hluchotu. Dalším důsledkem prý byla snížená imunita a téměř trvalá nemocnost, která Smetanu prokazatelně sužovala nejrůznějším způsobem celý život. Ztráta schopnosti komponovat a duševní porucha ke konci života se tak jeví jako nutné vyústění nešťastného úrazu z mládí.
Zapadá to do sebe, hraje to s historickými skutečnostmi, které o Smetanovi známe. Takže to tak mohlo opravdu být. Vytvořit základ české moderní hudby za takových podmínek je ovšem pravé a nefalšované a nikdy - tím méně Smetanou samotným - neproklamované hrdinství.
Materiály, totiž dokumentace průzkumu skladatelovy lebky, včetně vyvozených závěrů, byly vystaveny v Jindřichově Hradci letos v létě. Jsou však k dispozici už od roku 1988. Budou nejspíš nabídnuty Smetanovu museu v Praze - tam nepochybně patří.
Aktuality
Přípodoteky

Pražský podzim se blíží... upozorňuji, že lze očekávat zajímavé programy. Já sám se těším na Salcburské Mozarteum, orchestr známý, specializovaný a hlavně mladý. Mozart v jeho podání jistě nebude až tak tradicionalistický. Dirigentem je Hubert Soudat, sólisty klavírista St. Osborne a S. Suchánek lesní roh. Koncert se má konat 19. záři v Rudolfinu.

Den v duchu Boccacciově, komponovaný pořad renesanční hudby a tance, účinkují soubory Musica Fresca a La Fiamma, režie a nastudování tanců Eva Kröschlová. 13. září 18.30 hodin, Vrtbovská zahrada, Karmelitská 25, Praha 1.

Jihočeský festival CONCERTINO PRAGA 2000
Vltava od pátku 8.září vždy v 15.00
"Na viděnou v září," ukončila přijímací komise kratičké vystoupení houslistky Valii Dervenske, čímž nejlépe potvrdila výrok mezinárodní poroty, která udělila bulharskému duu ve složení Valia Dervenska - Antonia Lambova první cenu v příslušné kategorii a zároveň cenu nejvyšší. Jediná minuta tak stačila absolutní vítězce Mezinárodní soutěže CONCERTINO PRAGA k získání stipendia a k přijetí na Vysokou hudební školu ve Vídni k pětiletému studiu.
Vítězné duo otevírá podzimní programovou řadu, ve které zaznějí interpretační výkony laureátů soutěže 1999 při veřejné obhajobě získaných titulů na Jihočeském festivalu letos v červnu.. Kromě jmenovaného dua vystoupí rakouského klavírní duo Johanna Gröbner - Veronika Trisko.


Recenze Recenze

RECENZE

Gratia Musa tibi
P. Fiala Gratia Musa tibi, A.Vivaldi Gloria, Fr. Schubert Messe G dur, Zd. Fibich Missa brevis
Český komorní sbor, Český filharmonický sbor Brno - Petr Fiala

CD Ultraphon UP 0023

Toto jubilejní a reprezentativní CD připomíná deset let existence Českého komorního sboru v Brně. Soubor tu ukazuje své možnosti jak ve větším celku i v žánru čistě komorním. Výběr skladeb je i z toho důvodu netradiční. Navíc přináší i novinku: Fibichova Missa brevis je premiérovou nahrávkou. Je to vesměs hudba meditativní, i když různých epoch a stylů. A je vskutku výtečně interpretována.
Hudba
Fibich Missa brevis Dona nobis pacem (350 kB)

Smetana Má vlast
Česká filharmonie - Sir Charles Mackerras

CD Supraphon SU 3465

K samotné Mé vlasti těžko co dodat - už jsem o ní mnohokrát psal, i v Haz. Tentokrát jde o nahrávku dirigenta, který do jisté míry navazuje na českou dirigentskou školu, jehož spolupráce s českou hudební scénou je přebohatá a postavení předního zahraničního odborníka na českou hudbu obecně uznávané. Poslech ukazuje, že dirigentovo pojetí je v zásadě "české" - totiž, že nedochází k neporozumění, které lze dost často zaznamenat u interpretacích zahraničních - ti ovšem zpravidla zůstanou jen u té Vltavy. Řekl bych, že Mackerrasova interpretace je místy dost divadelně dramatická, méně snivá a básnická. Šárka je ovšem temperamentní u všech dirigentů, zde ještě jen poněkud víc a s méně detaily. Víc dynamiky a méně detailů je i u Českých luhů a hájů, a to vlastně platí o celé interpretaci Mé vlasti. Je tu ovšem i důsledek snímání: u live snímků se dost těžko hlídá dynamika. Závěrečné básně Tábor a Blaník samy o sobě jsou sdostatek monumentální, v šestidílném celku ale ztrácejí poněkud na své sdělnosti, nikoliv ovšem na zvuku. U Mé vlasti jde - aspoň pro nás - spíš o smysl té hudby, o poselství, než o hudbu samu. Ale jako celek je to interpretace našemu pojetí přece jen asi nejbližší.
Hudba
Smetana Má vlast Vyšehrad - část (1.1 MB)

Kterak želaná CD sobě získati
Prague Music News prodejna Široký dvůr Praha Hradčany Loretánské náměstí
tel. 02/20515403,
fax 02/20514489,
http://www.sdmusic.cz,
sdmusic@mbox.vol.cz


Ftip

ftipy a vejšplechty
  • Skladatel je takový člověk, který rozumí všemu, co napsal.
  • Skladatelů - klasiků si vážíme, protože dnes nikdo nechce být lepší.


Sólo pro...
Muzikanti jsou i mezi vývojáři, i když o sobě tvrdí, že nejsou
aneb rozhovor s Pavlem Dudkem

Pavla Dudka trochu znám. Byl jsem v jeho svatostánku, když začínal se samostatným podnikáním a něco z jeho dílny i slyšel. Vím, že teď- v dobách více krizových -se má co ohánět.
Jeho doménou je reprodukční řetězec, především zesilovače, snaží se o konstrukci přístrojů kvalitních. Má, a také používá hudební sluch, což v této branži nebývá domovem.
A má i hudbě příznivé názory, což tu

už není běžné vůbec.

Asi bych měl říci něco sám za sebe, říká Pavel Dudek:

Předesílám, že tzv. hudební sluch nemám, tedy ne v tom obecné vžitém slova smyslu (na žádný nástroj hrát neumím). Řadu let jsem ale pro muzikanty přístroje vyráběl a při vývoji poslouchal nástroje a stejně tak i připomínky jejich uživatelů. Jsa nemuzikant, mohl jsem se plně soustředit na porovnávání zvuku reálného a zvuku reprodukovaného, přístroje jsem "ladil" tak, aby diference byla co nejmenší. Muzikant poslouchá hudbu poněkud jinak, než běžný posluchač, vnímá spíše intonační a rytmické chyby (případně podvědomě srovnává reprodukci slyšenou s reprodukcí "virtuální", kterou zná z partitury). Jinými slovy řečeno, domnívám se, že naprosté většině muzikantů příliš na kvalitě reprodukce nezáleží, protože vědí, že sebelepší reprodukce je reálnému zvuku vzdálena (výjimky samozřejmě existují). Já, který toto neumím (vnímat hudbu "virtuálně"), se snažím vyrobit přístroje reprodukující hudbu co nejvěrněji, i když vím, že je to v podstatě nemožné. I když tedy hudební sluch nemám, mám SLUCH (nejsem hluchý), v hlavě mám tu šedivou karfiólovitou věc, dostatek zkušeností a žádné předsudky.

A teď už se zase ptám já:

Když si člověk čte o High Endu jdou na něj mrákoty už když se podívá na ceny: jdou do miliónů. Bývám přizváván k hodnocení takovýchto zařízení a používám k tomu svých muzikantských uší i paměti. Leckdy si pomyslím, že bych to či ono nechtěl ani zadarmo. Zvedá tu ceny nadměrná reklama či to je rovnou podvod?

Samozřejmě se do cen podepisuje i reklama - bez ní by se ovšem o dané věci nikdo nedozvěděl! Astronomické ceny účinné reklamy se snadno rozplynou do miliónových sérií jogurtů, sušenek, pracích prášků či různých "prdifuků", ale i do přístrojů "komerční" elektroniky. Snažíte-li se vyrábět něco výjimečného, není vývoj nikterak levná záležitost (jak z hlediska materiálových nákladů, tak i časové náročnosti). K vlastním nákladům výrobním musíte dále přičíst náklady režijní, několikeré zdanění, obchodní marže - výsledná cena není rozhodně žádný podvod. Leckdy se sám divím, jak je možné výrobek nabízet za tak "malou" cenu, respektive zda je výrobek vůbec rentabilní (z hlediska výrobce). Souhlasím ovšem s tím, že mnohdy výsledný produkt neodpovídá deklarované kvalitě, že se jaksi jedná o zbytečně vyplýtvané součástky a ani já bych ho nechtěl ani zadarmo.

Rozdíly v podání hudby - podle mne zkreslení - jsou i v High Endu dost neúnosné - je tak těžké vyrobit něco, skrz co lze hudbu poslouchat přijatelným způsobem?

Je samozřejmé, že slyšitelné rozdíly mezi přístroji jsou způsobeny zkreslením (čím taky jiným?). Teoreticky by šel zorganizovat poslechový test, který by byl při dostatečném množství "vzorků" a dostatečném proškolení posluchačů i objektivní. Myslíte si, že by na něčem podobném měl někdo zájem? Každá firma má za roky vybudované své místo na trhu, má i své "fankluby". Může pak (skončila-li by někde na chvostu startovního pole) přiznat, že to dosud dělala špatně a že to od této chvíle bude dělat zcela jinak? Skz něco hudbu poslouchat lze, avšak znalost "věrného a reálného" zvuku je u většiny posluchačů na prachbídné úrovni.Teď jsem pravděpodobně dost lidí naštval, nicméně jsem o tom hluboce přesvědčen (a mohu to na mnoha příkladech doložit) a myslím to zcela upřímně. Mnoho lidí si na víceméně zkreslenou reprodukci zvykla, přístroje nezkreslující jim připadají příliš fádní a "nemuzikální". Navíc, jsou-li přístroje vskutku věrné, dochází často k paradoxní situaci - přístroje odhalí, že značná část nahrávek nestojí za nic. Co pak? Mám tyto nahrávky vyhodit a hledat nové a lepší, nebo si koupit přístroj, který tolik nekřičí "Král je nahý"? Zkuste si tipnout!

Podobně je tomu s hudebními konzervami. Zatím z toho všeho - aspoň v mé situaci -vychází jako nejkvalitnější analogové dvoustopé stereo 38/sec na profi pásku - samozřejmě s využitím profesionální techniky. Dnešní komerční stupeň digitalizace se mi jeví po zvukové stránce stále ještě jako nedostatečný, co Vy na to? Podle mne pomůže jen vývoj techniky, určitě ne návrat....

Lze říci, že půlstopý záznam je při rychlosti 38cm/sec "dostatečně" kvalitní (je-li použit současně i kompanderový systém), z hlediska "záznamové hustoty" je ovšem beznadějně zastaralý (problematické je i pohodlí obsluhy). Za plnohodnotného nástupce považuji systém DSD, jehož objektivní parametry plně obstojí námitkám a kritikám odpůrců digitálního záznamu.O kvalitě systému DSD svědčí i to, že je schopen reprodukovat i zkreslení analogové nahrávky při modulačních špičkách, což klasický CD formát zahladí. Domnívám se,že bude-li tento formát firmou SONY prosazen, bude to konečně "zvuková konečná", i když asi bude ještě několik let trvat, než se technici naučí jej plně využít.

V oblasti posuzování kvality reprodukce hudby existuje řada pověr, pověry existují i v hodnocení těch či oněch částí reprodukčního řetězce....a zdá se, že pověry či spíš zaběhané postupy panují i ve sféře samotného návrhářství či konstruování těch či oněch přístrojů...

Zaběhlé návrhářské postupy jsou logické: vyrábí-li firma nějaký výrobek, vylepšuje ho po malých krocích.Razantní změny stojí příliš mnoho peněz, a což je nejdůležitější, mohou vést i ke ztrátě přízně "fanklubu", což si málokterý výrobce troufne riskovat. Obdobná situace je i u testů v odborných časopisech, neboť i testéři zpravidla k nějakému fanklubu patří (viz nikdy nekončící diskuse elektronky - polovodiče). Nelson Pass tvrdí: "nejlepší zvuk mají mosfety", Daniel d' Agostino (Krell): "jedině bipolární transistory poskytují kvalitní a nekompromisní reprodukci", já osobně používám ty i ony - kdo má tedy vlastně pravdu?

Velice důležitá je akustika poslechové místnosti, ta může mnohé zkazit, její vliv na výslednou kvalitu domácí reprodukce je doopravdy zásadní, nicméně mnoho pozornosti se soustřeďuje spíš na tvar nožiček, vlastnosti kabelů a tak podobě....

Akustika poslechové místnosti není důležitá, nýbrž superdůležitá. Mnohokrát jsem byl u svých zákazníků, abych si poslechl, jak u nich hrají přístroje z mé produkce, jejichž zvuk znám ze svého bývalého (akusticky velmi dobře upraveného) prostoru naprosto do detailu. Přiznám se, že ve valné většině případů jsem byl zklamán, což jednoznačně přičítám akustice místnosti. Naprostá většina lidí poslouchá v kratší ose místnosti, za hlavou mají holou zeď(!), reprosoustavy mají často příliš daleko od sebe, což jím "trhá" stereofonní obraz, strop je samozřejmě také holý, před poslechovým místem je často skleněný stolek atd. V takto "zmršeném" prostředí není většina lidí pochopitelně spokojena, mění přístroje, kabely, podkládá bedny tu žulou, tu sorbotanem. Typická odpověď na otázku, proč si vcelku obecně známými, dostupnými a levnými prostředky akustiku nevylepší, je: musím tady taky bydlet, to víš, ta moje by mě vyhodila. Případně: to by asi stálo moc peněz, ne? Zde je rada těžká, akustickou úpravu nelze přivézt, předvést a odvézt - lidé často argumentují tím, že "byli u kamaráda, který bydlí skoro ve stejném prostředí a u něj to hraje dobře a taky to nemá upravené". Že se jedná o věci dávno známé, spočítané a ověřené z nahrávacích studií, tyto lidi nepřesvědčí - stále hledají komponent (nejčastěji nějaké "zahořené" kabely), který jim reprodukci zázračně zlepší. Zbývá jen dodat: "sorbotanový puk na jejich hlavu".

Kdysi se největší část vynálezeckého důvtipu u nás musela vynaložit na to, jak obejít tu či onu nesnáz způsobenou nedostatkem či rovnou absencí těch či oněch zahraničních součástek. Dnes je situace jiná - co je dnes cílem českých konstruktérů?

Se sháněním součástek jsou podstatně menší starosti než dříve. Dovozních firem je dost, sortiment je slušný, problém je pouze v cenách některých klíčových komponentů (produkce českých firem není velká, množstevní rabaty jsou proto nevelké), případně i někdy v delších dodacích dobách. Zásadním problémem zůstává nedostupnost výrobních technologií pro výrobu mechanických dílů - dodnes zde není firma u které bych si mohl bez obav z výsledku objednat výrobu čelního panelu, který by splňoval alespoň základní kriteria světového standardu (kartáčovaný povrch, kvalitní elox a potisk). Já osobně už to po mnoha negativních zkušenostech vzdal - panely si nechám vyrábět v zahraničí. Cíle českých firem neznám - mým je vyrábět přístroje tak, aby byly plně konkurenceschopné na libovolném světovém trhu.

Stačí sestavit reprodukční zařízení - třeba jako stavebnici - z přístrojů sice významných značek, ale z produktů hromadné výroby, nebo je někdy výhodnější, nebo dokonce nutné, obrátit se na konstruktéry, kteří šijí své malé série "vlastnoručně"?

V této oblasti "ušít něco na míru" je skoro nemožné - vývojové náklady jsou obrovské. Na zakázku lze vyrobit jen drobnosti (výkonový nebo signálový kabel, případně "doladit" již vyrobený přístroj). Jestliže zákazník ví, co potřebuje, lze mu jednotlivé přístroje doporučit, případně mu "ušít na míru" celou sestavu, znovu ovšem zdůrazňuji, jen z již vyráběných komponentů. Kdysi jsem četl, že vývoj nového typu trvá japonským firmám dva až tři měsíce -ovšem v "zajetém systému", kdy na úkolu pracuje tým lidí. Dovedete si představit, že by si takový vývoj zaplatil jeden člověk na jeden výrobek?

Vašim ideálem jsou doopravdy kvalitní přístroje a chodíte, aspoň myslím, netradičními cestami - musíte se při tom uživit - co je vlastně vašim vyznáním?

Nedá se říci, že bych šel netradičními cestami.Věci dělám tak, abych se po čase nemusel sám před sebou za ně stydět. A co je vlastně rozumná cena? Jiná je pro dělníka, jiná pro manažera velké prosperující firmy, jiná pro Billa Gatese. Rolls Roys nelze udělat i pro dělníka, respektive pro všechny. Věci se nevyrábějí pro "rozumnou cenu", ale pro zisk - sladit přijatelnost ceny pro co nejširší okruh zákazníků s výrobními náklady je umění velkého kompromisu. Je to současně ale i velká "otrava", protože většina konstruktérů touží dělat věci nekompromisně. Přijatelně může hrát i relativně levný výrobek, leč za opravdovou kvalitu se musí připlatit. Kdysi jsem si spočítal, kolik by stály součástky na nekompromisně řešený řídící zesilovač - vyšlo mi, pokud se pamatuji, něco přes padesát tisíc. Rozumíte, pouze za součástky - v ceně není započítaný vývoj, režie, daně a marže - výsledný produkt by musel stát několikanásobně více - a to opravdu podobné přístroje stojí. Budu-li někdy v nebi, rád budu dělat věci "zadarmo", jen pro radost z nekompromisní práce a hlavně pro radost druhých. Howgh.

Jen dodávám, že jsem pana Dudka dost úpěnlivě žádal o logo jeho firmy a taky o fotku. On prostě dělá, konstruuje, podle mne doopravdy slouží muzice, ale ta propagace mu - podle mne - nějak nejde...
Ještě připodotýkám, že přístroje z dílny pana Dudka bývají v odborných časopisech hodnoceny velice dobře.

Dudek Audio Technology
konzultace na adrese
dudek.info@volny.cz

Lubomír Fendrych

 
 
Klikací mapa