NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET   //    BAZAR    //    PARAGRAF

Pátek 9.3.2001
Svátek má Františka

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


2001/05/31 - uzávěrka soutěže Edieho Krígla (horor)
>>>


2001/03/31 uzávěrka 2 soutěží SFK AVALON
>>>


2001/04/30 - uzávěrka soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera
>>>


2001/03/31 - uzávěrka soutěže o stříbřitě lesklý halmochron
>>>


2001/04/30 - uzávěrka soutěže o nejlepší fantasy
>>>

 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pagi, redakce: Zdeněk Rampas (Interkom), Vlado Ríša
 HLAVNÍ STRÁNKA

9.3. (NE)RECENZE: Jean Hougron, Znamení psa, (pagi)

 Jean Hougron:
Znamení psa

Bibliografie českých a slovenských SF z padesátých a počátku šedesátých let není nijak bohatá. U překladů byla situace ještě o poznání horší. Zatímco jsme se mohli setkat s překladovou tvorbou sovětskou a polskou, západní SF byla u nás už vůbec popelkou. Mezi těch několik málo titulů, mezi nimiž jednoznačně zářilo dílo Raye Bradburyho, se jakýmsi záhadným řízením osudu dostala i kniha Jeana Hougrona Le signe du chien - Znamení psa. Kniha u nás vyšla v nakladatelství Svobodné slovo roku 1961, takže předběhla o jednu zimu sborník Labyrint.

Hlavní postavou knihy je Kosmonaut - jeho jméno se v knize neobjevuje, i jeho šéf Grundbarth ho oslovuje jen takto neurčeně. Zpočátku zdánlivě rutinní kontrola na jedné zapomenuté planetě se proměňuje v dramatický souboj, kde na jedné straně stojí kasta vládců planety Sirkoma, a na straně druhé tento zástupce Komise pro jednotné řízení kosmického prostoru.

Kosmonaut nakonec hrozbou síly získá přístup na planetu a poznává pro něj zajímavý, primitivní a totalitní režim, který své poddané udržuje v kázni a pořádku strachem z rhunků - draků, s nimiž každou noc bojují mladí lidé vedení robury - příslušníky vládnoucí kasty. Rhunkové čerpají svoji sílu z temných myšlenek, a tak každý má právo udat souseda, jehož amorální chování by mohlo rhunky posílit. Zvláštní košile s ostny dovnitř obrácenými, asketický život, duchovní cvičení - být roburem nebylo nic příjemného. Sirkomané navíc opovrhují vědou, která stála za zbraněmi, jimiž se předkové dnešních obyvatel téměř vyvraždili. Rhunkové prý pocházejí ze psů, kteří zmutovali a začali se živit lidským masem.

Kosmonaut ale zjistí, že vládnoucí třída ve skutečnosti používá velmi rozvinutou techniku. Roburům slouží k ovládání psychiky obyvatel i k likvidaci nevítaných návštěvníků a jejich kosmických korábů. I rhunkové jsou mechanická zařízení, ovládaná z velínu nejstaršími robury. Kosmonaut téměř padne do pasti, kterou mu nastražil Koordinátor, hlava vládnoucí kasty, a ocitne se v hodně bezvýchodné situaci.

Náhle se jako deus ex machina objeví mocný křižník-nivelátor, který svými zbraněmi paralyzuje i velmi vynalézavou techniku sirkomanů. Kosmický Svaz potřebuje předsunutou základnu proti neznámému galaktickému nepříteli, tak ji začne budovat na Sirkomě - a ani se moc neptá jejích obyvatel. Ve skutečnosti se jich neptá vůbec. Pokyny Komise jsou jednoznačné, a je jen málo času zařídit, aby je nebylo nutné splnit.

Kosmonaut se tak pustí do svého posledního úkolu na planetě - chce zachránit její obyvatele před hromadnou sebevraždou, jejíž provedení jim roburové vsugerovali. Vybaven neobyčejnou drzostí, kosmonaut vleze do jámy lvové a podaří se mu sirkomské vládce vyšachovat ze hry. Loučí se s planetou a přemýšlí o tom, zda je lepší bezohledně expanzivní politika vedoucích představitelů Svazu nebo idea klidu a štěstí, kterou poznal tady na Sirkomě. 

Tahle space opera je i trochu parodie - těžko říci, do jaké míry, protože vlastnost býti parodií je silně kontextově závislá, a u nás tehdy nebylo s čím porovnávat (možná tak s Běhounkem...). Je to asi takové, jako kdybyste Číňanům ze Zakázaného města promítli Limonádového Joea - určitě by ho bezvýhradně považovali za etalon kovbojek, aspoň do doby, než by jim někdo promítl třeba Tenkrát na západě.

Znamení psa nebudu - kupodivu - ani hodnotit, ani doporučovat. Myslím, že jste z mého povídání odhadli, že vám nejspíš za shánění nestojí. V mém případě tahle kniha patřila k dílům, otvírajícím vrátka do světa fantazie - ne té pohádkové, ale té pod hlavičkou SF, a to se nezapomíná.

Každý z nás má nejspíš nějakou takovou knihu, možná i víc, možná film - prostě dílo, které mu zafungovalo podobným způsobem. Je dobře si takových věcí vážit. Ovšem také je důležité vnímat, do jaké míry náš vztah k danému dílu vyplývá ze souvislostí, které těžko mohl prožít někdo jiný. Čím víc tohle platí, tím spíš naše nadšení ostatní přijímají jako nekritické - prostě proto, že skutečně v určité míře nekritické (nebo nesdělitelné) doopravdy je. Chápejme je - však i oni mají svá slabá místa, jen se místo Znamení psa jmenují třeba Doktor Ox, Šestá kolona nebo Gooka, nicht war?




Další články tohoto autora:
(pagi)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • (NE)RECENZE: Jean Hougron, Znamení psa

  • TV: od úterka na ČT 2: Lars von Trier a jeho Riget

  • VYŠLO: Basil Zlomený Palcát opět na scéně

  • VYJDE: Ďáblovy dcery Jaroslava Mosteckého

  • RECENZE: David Drake : Ostrovy Čarodejů

  • FEJETON: Jak jsem přišel o článek

  • VYŠLO: Harry Harrison, První planeta smrti

  • VYŠLO: Guliverovy cesty

  • SOUTĚŽ: výsledky soutěže internetového knihkupectví Mordor

  • CON: pozvánka na Festival Fantazie ELFcon 2001

  • FILM: Andrew, člen naší rodiny

  • VYJDE: Stezky krve zamířily do Cimmerie?

  • AKCE: Terry Pratchett třikrát v Praze!?!

  • FANDOM: Fanové všech zemí, spojte se.... (107)

  • VYŠLO: IKARIE 3/2001

  • Na okraj
    vyhlášení ceny RAMAX o nejlepší knihy roku 2000
    Lukáš Mečíř + Petr Pravec:
    pojmenujte planetku!

    DISKUSE O RECENZÍCH
    J. P. Krásný o recenzích obálek
    překlad a jeho recenzování
    recenze jako služba
    recenzování ó recenzování...
    Quo vadis, Ikarie?

    Parcon 2001 OnLine