Úterý 11.12.2001
Svátek má Dana

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


2002-06-30: uzávěrka soutěže o Cenu Jima Dollara
>>>


2002-05-31: uzávěrka soutěže SF z prostředí Marsu
>>>


2002-04-30: uzávěrka soutěže o nejlepší fantasy
>>>


2002-03-31: uzávěrka soutěže o Stříbřitělesklý halmochron
>>>


2002-02-28: uzávěrka soutěže ze světa Zaklínače
>>>


2001-12-14: uzávěrka soutěže o loutnu barda Marigolda
>>>


2001-11-30: uzávěrka CKČ
>>>


2001-11-30 uzávěrka soutěže RaMax
>>>

 
 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pagi, redakce: Zdeněk Rampas (Interkom), Vlado Ríša (Ikarie)
kalendář SF akcí, stránky Čs. Fandomu, Pagiho fotoalbum, FandomPress
 HLAVNÍ STRÁNKA

11.12. RECENZE: 451 stupňů Fahrenheita, (pagi)

Pokud se někoho (alespoň u nás, kde král Celsius vládne) zeptáte, kolik je 451 stupňů Fahrenheita přepočítáno na stupně Celsiovy, těžko se to dozvíte. Když se ale téhož člověka zeptáte, při jaké teplotě vzplane papír, odpoví vám nejspíš bez rozmýšlení. Tak silně působí na čtenáře již pět desetiletí slavný román Raye Bradburyho - poprvé byl časopisecky vydán v roce 1951 v časopise Galaxy pod názvem The Firemen, a letos tedy slaví kulaté výročí.

V románu sledujeme vývoj hasiče Guye Montaga od poslušného kolečka v systému likvidace zakázaných knih až po rebela, nejhledanějšího zločince své doby. Začíná to přitom nevinně - Montag při návratu z práce potká dívku, která mu začne klást otázky. Montag se nad nimi zamyslí - což jeho zaměstnavatelé přísně zakazují. Hasiči mají pálit, nesmějí ani číst, ani myslet. Jenže Montag se dopustí obou těchto prohřešků a postupně tak začne pracovat proti systému, který ho zaměstnává, živí a je pánem nad jeho životem a smrtí.

Zpočátku se mu daří skrývat před nadřízenými, že se změnil a že již není zastáncem systému. Jenže žádná přetvářka nevydrží věčně a na Montaguovu pachovou stopu je nasazen mechanický Ohař, který ho má svojí neúnavností uštvat a jehlou plnou jedu zbavit života.

Naše společnost uspořádaná způsobem, kterému jsme si zvykli říkat totalitní, byla námětem výrazných literárních děl mnohokrát. Brave New World Aldouse Huxleye, vydaný v roce 1932 (a u nás přejmenovaný na Konec civilizace) byl prvním z těch opravdu velkých, pak následoval 1984 George Orwella a třetím v čase byl tento Bradburyho román. Každý z nich je jedinečný a nezaměnitelný, vychází z prožitku autora a využívá nástroje charakteristické pro toho kterého tvůrce.

Ray Bradbury (nar. 1920) celým svým životem s sebou nese nedůvěru k technice. I dnes, v době elektronické pošty a textových procesorů na PC, píše na elektromechanickém psacím stroji a jediná schránka, která nese jeho jméno, je ta klasická na dveřích. To je ale jeho osobní poloha, v románu 451 stupňů Fahrenheita tento přístup k civilizaci je součástí mnohem důslednějšího a širšího pohledu.

Moc je člověku vzdálena natolik, že rozhoduje místo něho, za něj, bez něj - a někdy ani ke svému rozhodování toho člověka nepotřebuje. K tomu se přidává další bradburyovský motiv - technika jako protiklad k fantazii. Moc ke svému prosazování potřebuje právě techniku. Fantazie je mocí likvidována, protože jako protiklad techniky a záruka nestandardního uvažování ohrožuje její systém, založený na mechanicky (nebo také: bezmyšlenkově) aplikovatelných pravidlech.

Bradbury nezavírá oči před skutečností, že řada lidí fantazii ve svém životě nevyužívá, nepotřebuje ji a někteří se jí i bojí. Jenže zároveň s tím tento velký autor ví, že společnost ke svému zdravému fungování fantazii potřebuje, a tedy potřebuje i lidi, kteří tento dar mají. Společnost je dokonce potřebuje i přesto, že tito lidé se do hranic, jí vymezených, těžko dokáží vejít. Vlastně - ona je potřebuje právě proto, že tito lidé hranice společnosti pomáhají udržovat a rozšiřovat.

Bradburyho román tak patří do skupiny knih, kterým jsem si zvykli říkat klasika. I když ho můžete použít jako odpočinkovou četbu, jeho hlavním úkolem je trénovat člověka v přemýšlení o tom, co se děje okolo něj. Stejně jako hudebníci či sportovci, i občané potřebují neustálý trénink.

Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita
přeložili Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký
přebal a vazba Valentino Sani, Ricardo a Baronet
ve spolupráci vydali Knižní klub - Euromedia Group k.s. a Baronet, 2001
159 stran, 179 Kč, vázané
ISBN 80-7214-380-8




Další články tohoto autora:
(pagi)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • CON: Dracon - jaký že to ještě byl?

  • AKCE: výstava v Brně

  • RECENZE: 451 stupňů Fahrenheita

  • CON: Dracon, jaký že to byl?

  • ÚVAHA: Nepřekládat! (aneb jak je to s českými verzemi

  • FILM: Princezna Mononoke v Čechách

  • CON: Dracon toho jména sedmnáctý

  • TV: Děti Duny na začátku

  • FILM: Anime Encyclopedia

  • AKCE: jak jsme křtili kuchařku stařenky Oggové

  • SOUTĚŽ: dvě soutěže, vyhlášené časopisem Fantázia

  • FANDOM: zkrácený obsah přednášky z Parconu '86

  • VYŠLO: Ztracený svět

  • VYŠLO: Kocour Vavřinec a jeho přátelé

  • RECENZE: Spíš sémantický než faktický rozdíl (Margaret Wander Bonanno: Sonda)

  • Na okraj
    2001-12-07 Brno: DRACON
    (
    fotky z toho loňského)



    2001-11-10 9:55 MINICON, Praha, Národní technické muzeum

    GRATULUJEME!
    Viktor Janiš získal Cenu Tomáše Hrácha, kterou uděluje Obec překladatelů

    Pagiho fotoalbum aktualizováno až do Tatraconu včetně!

    GRATULUJEME!
    Bětka a Jarek Mostečtí ohlašují narození dcery Elišky (29/9/2001 - 15:37, 3,40 kg, 48 cm)