Čtvrtý román o Honor Harringtonové je hlavně pokračováním jejího konfliktu s peerem Pavlem Youngem, mužem, který se ji ještě během studia na akademii pokusil znásilnit. Honor tehdy uhájila svoji čest a získala nepřítele na život i na smrt. Nikdo se nesmí protivit říšskému peerovi beztrestně. A tak Paul Young, jeho příbuzní a politicky spříznění šlechtici vyhlásili Honor nepřátelství na život a na smrt. Doslovně.

Čtvrtý román série - Pole potupy - je tohoto symbolu plné. Začíná potupou Paula Younga. V bitvě mezi mantichorskými a havenskými loděmi Paul Young ve strachu uteče z boje, zatímco rozhodnost (a přiznejme si, že i trochu porušování předpisů) Honor Harringtonové přinese vítězství. Admiralita ustanoví válečný soud, který má zhodnotit chování kapitána lorda Paula Younga. Jenže věcné posouzení okolností bitvy a jeho zbabělosti je nahrazeno politickým tlakem. Výsledkem je kompromis - Paul Young není odsouzen k smrti pro dezerci, k lítosti skalních admirálů, a konzervativní šlechta zuří, protože se obvinění z vážného porušení bojových regulí nepodařilo hodit na krk Honor.

Kapitán lord Paul Young svoji potupu nese velmi těžce, a tak začne chystat léčku, na jejímž konci naplánoval smrt Honor. A kousek před koncem léčky ještě naplánoval smrt jejího milence, aby potupa té děvky byla co největší.

Honor Harringtonová je v SF specifickým hrdinou. Běžně je srovnávána s kapitánem Hornblowerem, ale je tu i určitá paralela se sérií Lois McMaster Bujoldové o Milesi Vorkosiganovi. David Weber dokázal najít samostatnou a původní polohu své hrdinky, a vytvořil tak nový typ hrdiny v SF - pracuje s kontrastem mezi odpovědností, ctí a perfekcionismem na jedné straně a emocemi na straně druhé. Honor má ovšem znamenitého advokáta - totiž advokátku, mantichorskou královnu. Královna v příběhu funguje hlavně jako dohlížitel a kouč Honor Haringtonové.

Kamenná tvář Honor je v příběhu zajímavě zlidštěna Nimitzem - stromovou kočkou z planety Sfinx. Jsou to sfinžské stromové kočky, které si vybírají - či adoptují - lidi. A Nimitz si vybral Honor tak, jak si několik generací stromových koček postupně vybralo k adopci několik generací Harringtonů. Mezi Nimitzem a Honor existuje empatické spojení, které autorovi umožňuje prezentovat čtenářům Honořinu odvrácenou stranu - její citovost.

Když jsem vynechal první dél této série, nechtěl jsem naskakovat do rozjetého vlaku a recenzovat další díly. Ale kvalitní Weberova povídka ve sborníku Polaris 2001 mne nalákala a jsem tomu rád. Sborníky povídek, v nichž můžete doslova a do písmene ochutnat tvorbu různých autorů, umožňují nakladatelům ověřovat a čtenářům nalézat nové autory. Vnímání obálky této knihy je zřejmě velmi subjektivní, můj dojem je, že z obrázku Honor vyzařuje i pýcha, vlastnost, kterou její postava výrazně postrádá - ovšem mezi neústupností a vírou ve své schopnosti na jedné straně a pýchou na straně druhé je jen nevelký prostor k jejich odlišení.

hodnocení: autorské 8/10, překlad "=" (čtivý), redakce 7,5/10

David Weber: Pole potupy
překlad: Jiří Engliš
obálka: Marek Fišer
Polaris, 2001
381 stran, 189 Kč
ISBN: 80-58911-93-0