Dvě strany jedné mince, dvě strany jedněch hor, dva státy. Opačné. Dva lidé opačného pohlaví, sloužící dvěma panovníkům opačného smýšlení. Jejich povolání jsou si rovněž vzájemně opakem. Lékařka a tělesný strážce. A přestože jsou tak opačné, jsou obě strany vzájemně propojené. Abychom přišli na to jak, je třeba přečíst pozoruhodný román Iaina M. Bankse Líc a rub.

Technicky vzato je Líc a rub fantasy, ale velmi vzdálená od běžné hrdinské high fantasy. Možná někomu vzdáleně připomene cyklus o Impériu z per Feista a Wurstové. Banksův styl je poměrně hloubavý, knížka není zrovna moc dějová. Není to jen plané tlachání, vlastně se pořád něco děje, ale Banks přenáší podstatnou část děje do prostoru mezi řádky a nechává čtenáře domýšlet souvislosti a objevovat smysl narážek. Nechává napětí vznikat z očekávání, ne z popisovaného děje. Přiznávám, že to může být trochu únavné, ale investovaná pozornost se vrátí ve formě ... řekněme čtenářského požitku.

Banks věnoval spoustu úsilí vnitřnímu životu postav a já mu přiznávám úspěch. Dělení na dobré a zlé tady vlastně nemá smysl. A přesto je kniha svým způsobem právě o tajemství dobra a zla, o principech jejich vzniku a tom, proč člověk nemůže být hodný, pokud není občas zlý. Myšlenkově podobné jako Čaroděj Zeměmoří, ačkoli styl vyprávění je dost odlišný.

Autor si mimo jiné bere na paškál revoluční vládce uchvatitele a vystavuje takového člověka tlaku tradičních feudálních mocností. A máme tu další téma k zamyšlení: Je korupce mocí opravdu tak nebezpečná věc, že znevýhodňuje tyto rychlokvašky oproti panovníkům dědičným?

Banks nevynechal milostné zápletky, tajemno, trochu té akce, všechno profesionálně zvládnuté. Jak je v dnešní době zvykem, píše Banks velmi otevřeně o dříve tabuizovaných tématech a aniž by překročil hranice vkusu servíruje velmi naturalistický obraz života na panovnických dvorech.

Přečtením této knihy čas nezbijete, naopak vhodně využijete. Pokud vám před vánoci titul unikl, doporučuji se k němu vrátit.