Středa 22.10.2003
Svátek má Sabina

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


HISTORIE: seriál Jak to je s dějinami fantastiky u nás doopravdy?
>>>


CONY: seriál Pořadatelem snadno a rychle
>>>


TV zaklínač - rešerše třináctidílného seriálu
>>>


přehled životopisných medailonků na Sardenu
>>>


přehled filmových recenzí, zveřejněných v roce 2002
>>>


seriál o přednášení - spousta postřehů pro přednášející, několik rad pořadatelům a něco málo pro zasmání nakonec
>>>


Přehled článků o Euroconu 2002 v Chotěboři
>>>


Pod tímto odkazem najdete seriál paní Freiové o jazyku naší fantastiky.
>>>

 
 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pagi, redakce: Zdeněk Rampas (Interkom), Vlado Ríša (Ikarie)
kalendář SF akcí, Pagiho fotoalbum, NOVÉ KNIHY, UKÁZKY

 HLAVNÍ STRÁNKA

22.10. RECENZE: Aldous Huxley, Konec civilizace - Báječný nový svět
Jan Pechanec

Báječný nový svět (Brave New World), kniha napsaná Aldousem Huxleym před více než sedmdesáti lety (1932), se několikrát ocitla na pultech našich knihkupectví pod pochmurným názvem Konec civilizace. Myslím si, že je to škoda, protože tuto knihu bych zařadil spíše po bok Mlhoviny v Andromedě. Jsem si jist, že se mnou mnoho lidí nebude souhlasit, ale zkusme se zamyslet…

Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, ale nemůžeme.

(str. 135)

Knihu můžeme bez problému rozdělit do několika nosných částí.
V úvodu jsme vrženi do jakési porodnice, někdo by řekl spíše líhně, a už od začátku vše vidíme antiutopickýma očima. Není to obyčejná líheň, ale Predestinační středisko, kde se vytváří lidští jedinci přímo na míru společenským potřebám. Seznámíme se s tím, co je potřeba v jakém okamžiku vývoje zárodku udělat, aby vznikl potřebný jedinec. Tu je vhodné vstříknout trochu alkoholu, jinde zase omezit přístup vzduchu, případně vystavit plod nějakému tomu záření. A po několika týdnech dostaneme několik pečlivě naplánovaných kast, každá plně předurčena svému budoucímu povolání (plně předurčene po fyzické stránce). Kasty začínají od alf, kterých je nejméně a jsou třeba na pozice vedoucích pracovníků, až po epsilony, tvory připomínající spíš polointeligentní skřety. Nádherná vize. Ovšem nenechme se odradit a pokračujme ve výkladu.
Zajisté se zamyslíte, že to musí být pracné, takto naprogramovat každý plod, ale v báječném novém světě už děti nerodí ženy, ale sjíždějí z běžících pásů a výživu zajišťují živné roztoky. Už v této části knihy jste překvapeni, že se zde mluví o genetické manipulaci před rokem 1960, ale nezapomeňte, že první genetické pokusy začaly již v 19. Století s křížením hrachu. Toto téma je však v poslední době více než aktuální a neustále se mi vracela vize šiků vojáků Impéria…

Po nějakých 9ti měsících nadchází fáze, kdy musí být každý jedinec připravován pro své povolání ve výchovných střediscích a aby vše bylo precizní, musí se využít i čas spánku, kdy na scénu přichází hypnopedie, tedy brnkání na struny podvědomí opakovaným pouštěním jistých frází. Zde si dovolím menší srovnání s utopickým románem Mlhovina v Andromedě.

V obou těchto románech je kladen důraz na vývoj jedince v dětském věku a oba romány se shodují v tom, že není vhodné být vychováván pouze rodiči, je potřebné stát se členem společnosti. Rozdíl je pouze ve slovíčkách. Zatímco v Konci civilizace člověk musí, tak v Mlhovině chce, konat vše pro blaho celé lidské komunity. V konečném důsledku chce vlastně i predestinovaný člověk.

Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastni. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou bezpečni; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají. A když se něco nedaří je tu soma. A vy si teď přijdete, pane Divochu, a vyhodíte somu z okna ve jménu svobody. Svobody!“

(str. 166)

Další část už nás vrhá do světa jednoho z hlavních hrdinů a čtenářovi se může připomenout Orwellovo 1984. I zde je nám předložen obraz hrdiny (jménem Bernard), který je jaksi nespokojen, je víc subjektem, než ostatní. V Konci civilizace byla tato odlišnost dána spíše odlišným zjevem samotného Bernarda, jenž ho diskriminoval v očích jedinců jeho kasty.

Bernard začne kout „politické“ pikle a rozhodne se odjet se svou současnou milenkou na výlet do rezervace. Tato takzvaná rezervace je místo v centrální Americe, kde stále žijí nepredistinovaní jedinci (Indiáni). Myslím si, že je vhodné pozastavit se a seznámit vás se společenskými normami báječného nového světa.

Základní heslo tohoto celosvětového státu zní: KOMUNITA – IDENTITA – STABILITA.
Komunita znamená, že všechno se děje pro blaho společnosti, každý člen společenství v něm má své místo a všichni dohromady dokáží hodně.
Identita je také strašně důležitá a každá z kast má stejné podmínky pro rozvoj těla i ducha. Problémy se vytvářejí zejména u alf, které mají vedoucí pozice a vzniká jakási snaha bojovat o moc.
A konečně Stabilita, která je do značné míry zajištěna už predestinací, ale to samo o sobě nestačí. Proto je zde droga soma (vzpomeňte na film Equilibrum, kterýtož čerpal i z Konce civilizace), která uklidňuje člověka, nemá žádné vedlejší účinky a dělá člověka šťastným a lhostejným. Pak zde jsou společenské akce, které jsou povinností, nechceme přece, aby lidé příliš přemýšleli. Stabilitu také zajišťuje absence rodiny a veliká promiskuita, všichni patří všem (v rámci jednotlivých kast).

Všeobecné štěstí udržuje kola v neustálém chodu, což pravda a krása nedokáže.

(str. 172)

Bernard tedy odjíždí do rezervace, kde objeví Lindu a jejího syna Johna. Linda kdysi byla také s jednou alfou v rezervaci, ale bohužel si zapomněla dávky somy i antikoncepčních pilulek. Nu, a nakonec se svému kolegovi ztratila a měla nehodu. Vznikla tak nádherná konfrontace predestinované ženy s drsnou realitou boje o přežití. Projdeme si několik kapitol z Johnova nelehkého života na okraji společnosti indiánů, kteří ho nepřijali. Bernard toužící po moci Johna zachrání a přiveze i s jeho matkou zpět do civilizace. Zde začíná třetí část knihy, která připomíná pokračování Jefremovovi Mlhoviny v Andromedě, tedy Hodinu býka. Střet světa Divocha a Nového světa.

John je samozřejmě zpočátku nadčen, ale postupem času objevuje zrůdnost tohoto světa. Třetí část vyvrcholí střetem a otevřenou diskuzí Johna s nejvýše postaveným člověkem na Zemi Mustafem Mondem. Tato část je i nejhodnotnější pro čtenáře. Mustafa je obyčejný inteligentní člověk, který není ovládán somou, ale jde mu o blaho společnosti a vždy je schopen Johnovi jeho výčitky a názory vyvrátit (což vydíte i na uvedených citacích).

John je znechucen a utíká do ústraní na periférii města, aby zachránil své lidství. Ovšem ani zde mu není dovoleno zůstat osamocen…

“Na Bohu můžete být nezávislý, jen pokud máte mládí a úspěch až do samého konce. Co z toho plyne? Zřejmě to, že můžeme být nezávislí na Bohu. Náboženský cit nám vynahradí všechny naše ztráty. Ale tady nejsou žádné ztráty, které by bylo třeba nahrazovat…“

(str. 178)

Konec civilizace, nebo chcete-li Báječný nový svět je knihou, která se stává v současné době velmi aktuální. Rozvoj vědy nám poskytuje nové neskutečné možnosti, začíná se uvažovat o vylepšení a tedy „předurčení“ lidských vlastností zásahem do genetického materiálu zárodku (Jak daleko to může dojít ukazuje například film Gattaca). Mnoho jedinců ve společnosti intelektuálně upadá a stává se závislými na drogách, zábavě v podobě televize, internetu a stávají se neschopni plně rozvíjet své intelektuální schopnosti. Kastovní systém je už dlouho zaběhnutý v podobě mezd určovaných podle dosaženého vzdělání. A takových příkladů se dá nalézt ještě několik. Není to náhoda, neboť Huxley psal román v době, kdy se mocně rozvíjely nové politické směry jako komunismus, fašismus, nacismus. Utvářely se nové hodnoty společnosti, která si zažila ekonomickou krizi a snaží se ji zabránit.

“Můj milý mladý příteli,“ pravil Mustafa Mond, „civilizace absolutně nepotřebuje vznešenost a hrdinství. Jsou to příznaky politické neschopnosti. V náležitě organizované společnosti, jako je naše, nemá nikdo příležitost být vznešený nebo hrdinný. Taková příležitost může vzniknout jen za zcela nestabilních podmínek. Tam, kde jsou války, kde dochází ke konfliktům věrnosti, kde je třeba přemáhat pokušení, kde se musí vybojovat nebo ochránit láska – tam ovšem vznešenost a hrdinství mají svůj smysl. Avšak dnes už nejsou války.

(str. 179)

Krásnou ukázkou myšlení lidí v báječném novém světe jsou i hlavní hrdinové. Krásná beta Lenina, která není příliš chytrá, ale zato plně odpovídá standartu bet. Pravidelně bere somu, ničím se netrápí, je šťastná.
Bernard je jedinec sobecký, mocichtivý a nestabilní, neboť své dávky somy bere v krajní nouzi a navíc se odlišoval svým malým vzrůstem, což ho oddělilo od společnosti ostatních alf.
Helmholtz je Bernardův přítel. Inteligentní, jak má alfa být, klidný rozvážný a stejně jako Bernard také individuum vybočující z normálu. Ale jeho povaha je flegmatická a nic ho nevyvede z míry.

John je mrzák, tedy duševní. Zmrzačení způsobila matka, která nebyla naučena, ani schopna vychovávat dítě, ale nakonec se jí stalo jedinou útěchou. Zmrzačení způsobili indiáni, pro které byl zmetek, odlišný, prostě cizinec. A poslední zmrzačení mu způsobila civilizace, protože zahubila jeho představy a ideály. Nezbylo mu, než zůstat osamocen, nepochopen a nepřijat.

Mustafa Mond. Nejvyšší. Vlastně jedna z nejsympatičtějších postav. V mládí se také odlišoval jako Bernard a měl jen dvě možnosti. Odejít na nějaký ostrov k jemu podobným nebo přijmout vedoucí post. Rozhodl se pro vedoucí činnost, neboť skutečně věřil, že společnost taková jaká je, je správná a může pro ni mnoho udělat. Je to člověk, který má přístup k mnoha pokladům dávných dob (tím myslím poklady duchovní). V podstatě to je nejspokojenější člověk na planetě s největším bříměm odpovědnosti za stabilitu.

Nezbývá mi než se zamyslet, nakolik je mi vize společnosti, kde jsou všichni šťastní, mladí, spokojení, odporná, pokud to vyměnili za umění, lásku a neomezené vědecké poznání.

Myslím, že i z tohoto ideálu se můžeme mnoho naučit…

(převzato ze www.scifiworld.cz)




Další články tohoto autora:
Jan Pechanec

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • RECENZE: 2003: Česká fantasy

  • RECENZE: Aldous Huxley, Konec civilizace - Báječný nový svět

  • UKÁZKA: W. R. Forstchen & B. Ohlander, Cena svobody (Wing Commander 4)

  • VYŠLO: Žambochovy povídky Megapolis, třikrát Warhammer a Mise, která musela selhat

  • FILM: Horizont událostí - Event Horizon

  • ROZHOVOR: jak se dělá Čtyřlístek

  • SOUTĚŽ: XVI. ročník soutěže o nejlepší fantasy 2004

  • RECENZE: Terry Pratchett, Úžasná Zeměplocha - Noční hlídka

  • CON: jaký byl FutureCon

  • RECENZE: David Weber et al., Víc než čest

  • VYŠLO: Hamiltonova Porucha reality, druhá kniha Vimky Saši Pavelkové, Urbanův Stín katedrály a další

  • FILM: Královna prokletých - Queen of the Damned

  • POVÍDKA: Když padali lidé

  • LITERATURA: dozvuky letošního Skřipce

  • RECENZE: Greg Bear, Darwinovo rádio

  • Na okraj

    2003-10-15 Krakatit - křest Čtyřlístku
    2003-10-17..19 Košice-Ružín Cuccon
    2003-10-18 Praha Future Con
    2003-10-21 Praha Setkání s herci ze ST
    2003-10-21 Praha křest Lovců & sběračů
    2003-10-24..26 Chotěboř Avalcon Speciál



    Pagiho fotky ze křtu sbírky 10x Anděl posledního soudu


    Pagiho fotky ze křtu sbírky 2003: Česká fantasy



    2003-10-09 16:00 Krakatit: autogramiáda sbírky Anděl posledního soudu



    2003-10-02 17:00 Krakatit - křest knihy 2003: Česká fantasy



    Melkorovy istroconské fotky nejenom z čajovny