V krátké době v nakladatelství Triton vyšla již druhá kniha, která se dotýká podobného tématu - kooperace dvou civilizací s různou úrovní vývoje. Alexei Panshin ale rozehrává úplně jiný příběh, než C. J. Cherryhová. Nejprve nás prostřednictvím dospívající dívenky Mii Haverové seznámí se světem Lodi, až na suroviny plně soběstačným mikrokosmem, který díky své prostorové omezenosti musí řídit populační politiku a je surovinově závislý na koloniích, které jsou založeny na zemědělství a řemeslech.

Generační Loď - speciálně upravený asteroid - putuje Vesmírem i poté, kdy vysadil kolonisty na planetách. Země už je jen vzpomínkou, před řadou let si ji, podobně jako další osídlení uvnitř Sluneční soustavy, lidé zničili. Loď putuje Vesmírem a její obyvatelé se snaží udržovat vědecké a technické znalosti a obchodují je s koloniemi, které navštěvují kvůli surovinám. Autor neřeší řadu otázek, které by mu pozorný čtenář nejraději položil - tak například Loď navštěvuje planety s přibližně pozemskými podmínkami několikrát do roka, aniž by se objevila zmínka o hyperpohonu. Pokud ale přijmete jeho hru a jeho soustředění na civilizační kontakt, technická řešení budou na okraji vašeho zájmu.

Život Mii, zachycený v knize - to je především čekání na Zkoušku dospělosti. Přísná regulace porodnosti našla svůj odraz i v této zkoušce. Po tvrdých přípravách na Lodi jsou děti vysazeny na některou z planet, okolo kterých Loď putuje, a za měsíc výsadkový člun vyzvedne ty, které přežijí, přesněji řečeno ty, které vyšlou lokalizační signál. Osud ostatních zajímá jenom jejich rodiče. Na planetě Tintera, kam byla Mia vysazena se třemi desítkami dalších adeptů dospělosti, ovšem Vesmířany rádi nemají a tak se šance dětí rovnají téměř nule.

Mia se v průběhu děje vyvíjí, z malé holčičky vyrůstá v možná i předčasně dospělého člověka, a možná i podobně se vyvíjí názor čtenáře na vzájemný vztah mezi obyvateli Lodě (celkem sebe-zkázu Země přežilo jen těch sedm Lodí, které již byly mimo Sluneční soustavu) a asi devadesáti přeživšími koloniemi. Ve druhém plánu příběhu je ovšem obsažen značný náboj. I tady, podobně jako v Cizinci, je společenství lidí, kteří jsou založením vědci a technici, a na druhé straně zemědělci a řemeslníci s naprosto odlišnými znalostmi a životním stylem. Představte si, oni nemají kontrolu porodnosti! Barbaři!

Obě strany - obyvatelé Lodi i kolonisté na planetách - jsou plné předsudků. Tedy - oni věří, že to předsudky nejsou, že tomu tak je doopravdy. Právě tyto oboustranné předsudky vedou ke konfliktu na Tinteře, a v jejich postupném odhalování spočívá hlavní moment románu. Vše je navíc umocněno tím, že i když se evidentně jedná o Miino vzpomínání z pozdější doby, mapuje vše z pohledu tehdejší dospívající dívky a nezkresluje její pocity interpretacemi pozdějších zkušeností. Vyprávění má volné tempo, tu a tam ještě odlehčené odbočkami (dětská výprava na povrch Lodi - asteroidu, pohádka na uklidněnou ap.), přesto je velmi dobře skloubené a nakonec i ta slepá ramena Mie něco přinášejí, co se jí bude v nejkritičtějších chvílích jejího života hodit.

I když hrdinkou je dospívající dívka - a to ještě v první fázi dospívání, do čtrnácti let, je to kniha dotýkající se zcela dospěláckého tématu. I přes jednoznačné SF kulisy se za příběhem Mii zabývá otázkami, pro které se v posledních letech stále častěji používá označení sociální antropologie. Zvláštním prvkem je cosi, co bych pracovně označil jako sterilizace smrti - společenství Lodi okolo ní vytvořilo jakousi odosobněnou atmosféru navíc zesílenou optikou dětského pohledu Mii, a i tento kontrast s naším normálním vnímáním autor používá k vytvoření dramatického účinku.

Akce pomálu, milý nádech poetičnosti vnesený pohledem Mii na svět a události okolo ní, úvahy o oprávněnosti a správnosti způsobu, jakým společnost Lodi komunikuje s kolonisty - ale i o způsobu, jakým se chová k vlastním příslušníkům. Ale to vlastně čtenáři dojde asi až po odložení knížky. Autor k tomu ale nepotřeboval příliš akčních a dramatických pomůcek, těch tam je jen několik.

Alexei Panshin: Obřad dospělosti (Rite of Passage)
překlad: Zdeněk Uherčík
obálka: Jan Patrik Krásný, graf. úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton books, edice Trifid, 2003
283 stran, 189 Kč (pro členy klubu Trifid 119 Kč), brožované
ISBN 80-7254-399-7