Středa 10.3.2004
Svátek má Viktorie

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


přehled knižních recenzí, zveřejněných na Sardenu v roce 2003
>>>


přehled filmových recenzí, zveřejněných na Sardenu v roce 2003
>>>


HISTORIE: seriál Jak to je s dějinami fantastiky u nás doopravdy?
>>>


CONY: seriál Pořadatelem snadno a rychle
>>>


TV zaklínač - rešerše třináctidílného seriálu
>>>


přehled životopisných medailonků na Sardenu
>>>


přehled filmových recenzí, zveřejněných v roce 2002
>>>


seriál o přednášení - spousta postřehů pro přednášející, několik rad pořadatelům a něco málo pro zasmání nakonec
>>>

 
 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pagi, redakce: Zdeněk Rampas (Interkom), Vlado Ríša (Ikarie)
kalendář SF akcí, Pagiho fotoalbum, NOVÉ KNIHY, UKÁZKY

 HLAVNÍ STRÁNKA

10.3. UKÁZKA: Philip José Farmer, Bohové řeky
Philip José Farmer

Bohové řeky
Philip José Farmer

     Ti, kdo nečetli předchozí svazky série o Světě Řeky - Řeka zmrtvýchvstání, Bájná loď, Temný záměr a Magický labyrint, by se měli podívat na nástin jejich děje na konci této knihy. Čtenář se zde seznámí s některými událostmi a reáliemi, kterých se tato kniha dotkne jen tak mimochodem. Sepsal jsem tento nástin děje, abych se vyhnul dlouhým rekapitulacím. Ti, kteří až dosud napsané díly řady znají, si jej mohou rovněž přečíst, aby si osvěžili vzpomínky na některé události.
     Ve čtvrtém díle, Magický labyrint, jsem tvrdil, že se jedná o poslední knihu této řady. Měl jsem to skutečně v úmyslu, ale ponechal jsem si malinkou únikovou cestu v posledním odstavci. Moje podvědomí to tušilo lépe než mé vědomí a tak mě jako mazaný ďáblík přimělo připravit si ta dvířka. Nějakou dobu poté, co čtvrtý díl vyšel, jsem začal uvažovat o nesmírné moci svěřené lidem, kteří vstoupili do věže, a jaké pokušení může taková moc představovat.
     A jak jsem rovněž věděl a upozornili mě na to i někteří čtenáři, pravdy odhalené ve čtvrtém svazku nemusí být nakonec tou konečnou pravdou.
     Názory a závěry o ekonomice, ideologii, politice, sexualitě a jiných záležitostech týkajících se druhu Homo sapiens, se různí podle znalostí nebo předem daných stanovisek konkrétní postavy. Nemusí se zákonitě shodovat s mými. Jsem přesvědčen, že všechny rasy mají stejný duchovní potenciál a že každá rasa má totéž spektrum od hlouposti přes mírnou inteligenci až ke genialitě. Věřím, že všechny rasy mají týž potenciál pro zlo i dobro, lásku nebo nenávist, svatost i hřích. A ze svých šedesáti let četby a blízkého pozorování jsem rovněž přesvědčen, že lidský život byl vždy divoký a komicky absurdní, ale dosud ještě nejsme druhem bez naděje na nápravu.
      

1

     Loga praskl jako vejce.
     V 10.02 se jeho obraz objevil na nástěnných obrazovkách v bytech jeho dvanácti nájemníků a druhů. Pohled ho bral poněkud seshora a tak ho viděli jen od obnaženého pupku až několik palců nad jeho hlavu. Strany stolu téměř splývaly s krajem jejich zorného úhlu, za ním bylo vidět část stěny a podlahy.
     Loga vypadal jako rudovlasý zelenooký Budha, který žil po léta v továrně na zmrzliny a neokázal odolat jejím produktům. I když za poslední tři týdny zhubl o dvacet liber, byl stále ještě velmi tlustý.
     Byl to však velmi šťastný Budha: usmíval se, jeho tykvovitá tvář jakoby zářila. Oslovil je v esperantu: "Udělal jsem fantastický objev! Vyřeší to problém…"
     Pohlédl vpravo.
     "Promiňte. Zdálo se mi, že něco slyším."
     "Ty a Frigate," povzdechl si Burton. "Už jste úplně paranoičtí. Prohledali jsme každou z pětatřiceti tisíc sedmi set devadesáti tří místností ve věži a…"
     Obrazovky zamrkaly. Logovo tělo a tvář začaly mihotat, prodloužily se a pak smrskly. Přerušení trvalo snad pět sekund. Burtona to překvapilo. Tohle bylo poprvé, co se na některé obrazovce objevila interference nebo porucha.
     Obraz se ustálil a zjasnil.
     "Aaano?" protáhl Burton. "Co je na tom tak vzrušujícího?"
     Elektronický obraz se změnil v hotovou hádanku.
     Burton zíral a sevřel rukama opěradla křesla. Pomáhalo mu to udržet si smysl pro realitu. To, co viděl, vypadalo rozhodně nereálně.
     Od koutku Logových rtů se rozběhly klikaté praskliny, stočily se mu na tvářích a zamířily k vlasům. Byly hluboké a zdálo se, že procházejí skrz kůži a maso do ústní dutiny a na kost.
     Burton vyskočil ze křesla.
     "Logo! Co se děje?"
     Praskliny se šířily po Etikově tváři dolů, po hrudi, nafouklém břichu, pažích a rukou.
     Na popraskanou kůži a stůl vytryskla krev.
     Stále s úsměvem se rozpadl jako rozbité vejce a upadl z křesla bez opěradel napravo. Burton zaslechl zvuk rozbíjeného skla. Teď už z Logy viděl jen vrchní část paže, úlomky potřísněné krví, jako by to byly zbytky rozbité láhve vína.
     Maso i krev se roztekly. Zůstaly jen jasné skvrny.
     Burton ztuhl, ale když zaslechl Logův výkřik, vyskočil.
     "I tsab u!"
     Po výkřiku následoval náraz, jako by těžké tělo dopadlo na podlahu.
     Burton hlasem aktivoval další kamery v Logově místnosti. Nikdo tam nebyl, pokud rudé kaluže na podlaze nebyly Logovými ostatky.
     Burton se sykavě nadechl.
     Sedm obrazovek se rozzářilo na Burtonově stěně. Na každé byl obraz jednoho z obyvatelů. Aliciny velké tmavé oči byly větší než obvykle, tvář měla bledou.
     "Dicku! To nemohl být Loga! Ale znělo to jako od něho!"
     "Viděla's ho!" oponoval Burton. "Jak mohl křičet? Byl přece mrtvý!"
     Ostatní promluvili současně, tak otřeseni, že se vrátili každý k rodnému jazyku. I neochvějný Nur hovořil arabštinou.
     "Ticho!" zařval Burton a zvedl ruce. Hned nato si uvědomil, že promluvil anglicky. Na tom nezáleželo; porozuměli mu.
     "Nevím, co se to stalo, o nic víc než vy. Něco z toho se nemohlo stát a tak se to nestalo. Setkám se s vámi všemi před Logovým bytem. Okamžitě. Přineste si zbraně!"
     Vytáhl ze skříně dvě zbraně, o kterých si myslel, že už je nikdy nebude potřebovat. Každá z nich měla hlaveň jako pistole, pouzdro o třech palcích v průměru a jednu stopu dlouhé, na konci, kde se střílelo, byla koule o velikosti velkého jablka.
     Z Aliciny obrazovky zazněl její hlas.
     "Copak ty hrůzy nikdy neskončí?"
     "Nadlouho nikdy,"opáčil. "V tomto ani onom životě."
     Alicina trojúhelníkovitá tvář a velké tmavé oči ukazovaly výraz, který tolik neměl rád.
     "Seber se, Alice!" vyštěkl ostře.
     "Budu v pořádku," ujišťovala ho Alice. "Však víš."
     "Nikdo nikdy není úplně v pořádku."
     Rychle přešel ke dveřím. Jejich senzory ho poznaly, ale otevřely se teprve na heslo"Sezame, otevři se!" v klasické arabštině. Alice ve svém bytě vyslovovala v angličtině: "'Kdo jste' řekla Housenka."
     Dveře se za ním zavřely. V chodbě stálo veliké křeslo, vyrobené z šedého kovu a šarlatově obarveného materiálu. Burton se do něho posadil. Sedák i opěradlo se pohnuly, aby se přizpůsobily tvaru jeho těla. Stiskl prstem černý střed bílého disku na masivním levém opěradle křesla. Z bílého disku na pravém opěradle vyjela dlouhá tenká kovová tyč. Burton zatlačil tyč zpět, zpod křesla vytrysklo bílé světlo, křeslo se vzneslo a zastavilo se dvě stopy nad podlahou, když uvedl páku do neutrální polohy. Otočil tyčí a křeslo začalo rotovat, až se natočilo opačným směrem. Stiskl černou skvrnu na levém disku a rozjel se chodbou, tyčí reguloval stoupání a klesání.
     Rychle se pohyboval podél stěn s proměnlivými vzory, až se nakonec připojil k ostatním. Poletovali ve svých křeslech, až se Burton ujal vedení, pak ho následovali. Zvolna zpomalil, když vnikl do vysoké svislé šachty na konci chodby. Zkušeným pohybem, prozrazujícím dlouhou praxi, opsal křeslem stoupající křivku šachtou na další podlaží a ven do další chodby. Stovku stop za šachtou zastavil křeslo u dveří Logova bytu. Křeslo sestoupilo na podlahu a Burton vystoupil. Ostatní byli jen několik sekund za ním. Mleli jeden přes druhého, i když se jinak nedali snadno vyvést z míry, když sesedali z křesel.
     Stěna se táhla tři sta stop od šachty až ke křižující chodbě. Na celém povrchu byl pohyblivý obraz, zdálo se, že trojrozměrný. Obloha byla jasná. Kdesi daleko byl řetěz hor. Na popředí bylo vidět louku uprostřed džungle, na níž se rozkládala vesnice z chatrčí ze sušeného bláta. Mezi chatrčemi se pohybovali snědí běloši v šatech, jaké nosili Indové asi v pátém století před naším letopočtem. Pod fíkovníkem seděl štíhlý muž tmavé pleti, oblečený jen do bederní roušky. Kolem něho se krčila desítka mužů a žen, všichni mu pozorně naslouchali. Byl to historický Budha a ta scéna nebyla rekonstrukce. Nafilmoval ji muž nebo žena, agent Etiků, který se vysával za jednoho z nich a měl kameru i nahrávací zařízení skryté v prstenu. V tuto chvíli byl jejich rozhovor jen slabým šepotem, ale na heslo diváka mohl zesílit. Kdyby divák nerozuměl hindustánštině, mohl použít dalšího kódového slova, aby přepnul na jazyk Etiků.
     Po dalším hesle mohl obraz vysílat vůně z blízkosti filmaře, i když se divák bez nich obvykle raději obešel.
     Přímo opřed Burtonem stál pařez, na který kdosi namaloval symbol, zelené oko uvnitř bledě žluté pyramidy. To v původním filmu nebylo; označovalo vchod do Logova bytu.
     "Pokud dveře nastavil jen na heslo, jsme vyřízeni," poznamenal Frigate. "Nikdy se nedostaneme dovnitř."
     "Někdo se dovnitř dostal," namítl Burton.
     "Snad," připustil Nur.
     Burton promluvil nahlas, příliš nahlas, jako by mohl aktivovat otvírací mechanismus pouhou silou hlasu.
     "Logo!"
     Ve stěně se objevila kruhová trhlina o průměru jedné stopy. Blok se o kousek odsunul, pak se změnil v kolo a zajel do spáry ve zdi. Výjev na něm nezmizel, ale otočil se s povrchem.
     "Bylo to nastavené pro každého, kdo chce vstoupit!" zvolala Alice.
     "Což nebylo právě to nejsprávnější," pokrčil rameny Burton.
     Nur, drobný, snědý Maur s velikým nosem, řekl: "Vetřelec mohl obejít heslo a pak systém znovu nastavit."
     "Jak by to dokázal?" pochyboval Burton. "A proč?"
     "Jak a proč se tohle všechno stalo?"
     Opatrně prošli vchodem, Burton je vedl. Místnost byla čtyřicetistopá krychle. Stěna za stolem byla bledě zelená, ale na ostatních byly pohyblivé výjevy, jeden ze Zahradní planety, další z tropického ostrova viděného z velké vzdálenosti a ten, na který se Loga zřejmě díval, představoval bouři za dne ve velké výšce. Temné mraky vypadaly výhrůžně, blesk přebíhal jasně, ale beze zvuku z oblaku na oblak.
     Ve srovnání s mraky ostatní obrazovky zářily a stále na nich byly vidět pokoje nájemníků.
     Na stole a podlaze z tvrdého dřeva se leskly červené kaluže.
     "Vezmi vzorek té tekutiny," přikázal Burton Frigatovi. "Počítač by ji mohl analyzovat."
     Frigate zabručel a přešel ke skříni, aby našel něco, čím by mohl odebrat vzorek. Burton obešel místnost, ale nenašel nic, co by mohlo vypadat jako klíč k záhadě. Bylo špatné, že ostatní kamery nebyly zapnuté.Ten kdo to udělal, se ale musel ujistit, že nebudou aktivní.
     Nur, Turpin a Aphra Behnová odešli pátrat do vedlejších místností. Burton zapnul obrazovky, které z nich ukazovaly obraz. Určitě v nich nikdo jiný nebude, ale chtěl je mít na dohled. Když se jeden člověk mohl změnit v tekutinu, proč ne i ostatní?
     Zastavil se a přejel prstem po vlhké skvrně na podlaze. Když se narovnal, podržel koneček prstu několik palců před očima.
     "Nechceš to ochutnat?" zeptala se Alice.
     "To bych neměl. V jistém ohledu byl Loga spíše jedovatý. Byla by to zvláštní forma kanibalismu. Nebo křesťanského přijímání."
     Olízl prst. Ušklíbl se a dodal: "Masa Mše je nepřímo úměrná víře čtverce."
     Alici to nemělo šokovat, ne potom, čím vším na tomto světě prošla. Vypadala ale znechuceně, i když se nedalo říci, zda jeho vystupováním nebo slovy.
     "Chutná jako krev, lidský ročník," komentoval.
     Nur, Li Po a Behnová vešli do místnosti. "Nikdo tam není," oznamoval Číňan. "Ani jeho duch."
     "Dicku, co to Loga říkal?" vyptávala se Aphra Behnová.
     "Nemyslím, že mohl cokoli říci. Viděli jste, jak praskl a roztekl se. Jak mohl potom mluvit?"
     "Byl to jeho hlas," nevzdávala se Behnová. "Ale co to znamenalo, ať to řekl kdokoli?"
     "I tsab u. To znamená v řeči Etiků 'Kdo jste?'"
     "To je totéž, co řekla Housenka," zamumlala Alice.
     "A Alenka v říši divů mu to říci nemohla," zavrčel Burton. "Celé je to šílené."
     Frigate je zavolal k pultu v koutě.
     "Dal jsem ten vzorek do otvoru a požádal jsem o identifikaci. Tady to máte. V roce 1983 se nedalo identifikovat člověka podle krve, ale teď…"
     Na obrazovce se objevilo v angličtině, jak si Frigate vyžádal: JEDNOTLIVEC IDENTIFIKOVÁN: LOGA
     Pod tím byla analýza. Tekutina se skládala z prvků, které tvoří lidské tělo, a měly i správné poměry. Maso se skutečně změnilo v tekutinu.
     "Pokud nám počítač nelže," uvažoval Nur.
     Burton se k němu prudce otočil. "Co tím myslíš?"
     "Počítač může mít blokovací příkaz. Někdo mu mohl nařídit, aby nám podal tuhle zprávu."
     "Kdo? To mohl udělat jenom Loga!"
     Nur pokrčil úzkými, hnědými kostnatými rameny.
     "Snad. Ve věži by mohl být někdo neznámý. Vzpomeň si, se co Petemu zdálo, že slyší, když jsme oslavovali vítězství."
     "Kroky na chodbě před sálem?" vzpomněl si Burton. "Frigate říkal, že to asi byla jen jeho představivost!"
     "No ano, ale byla?"
     Bylo třeba použít pultu. Burton položil hlavnímu počítači několik otázek. Kruhová čás stěny se rozzářila a slova na ní udávala, že žádná nepovolaná osoba do Logova obydlí nevstoupila. Popřela rovněž, že by někdo zablokoval nebo změnil Logovy příkazy.
     "Což by asi udělal, to přiznávám, kdyby mu to ten tajemný cizinec přikázal," hádal Burton. "A pokud se to stalo… tak jsme v pěkné kaši, u všech bohů!
     Požádal o zopakování výjevu, který všichni sledovali na obrazovkách. Žádný tam nebyl. Loga počítači nepřikázal, aby prováděl záznam.
     "Myslel jsem, že od teďka bude vše jasné, bez tajemství, na rovinu," stěžoval si Frigate. "Měl jsem být chytřejší. Nikdy to tak není."
     Zarazil se a pak tiše pokračoval: "Praskl jak Hupity Dupity, až na to, že Hupity Dupity se rozbil, když spadl, ne předtím. A pak se změnil ve vodu jako Zlá čarodějka ze Západu."
     Burton, který zemřel v roce 1890, poslední narážku nepochopil. V duchu si poznamenal, že se na to Američana zeptá, až bude čas.
     Burton měl v úmyslu počítač požádat, aby poslal robota tekutinu vyčistit. Po krátkém uvažování se však rozhodl ponechat místnost tak, jak ji našel. Zamkne dveře bytu heslem, které zná jen on sám. A pokud je někdo odemkne…
     "Co by mohl dělat?
     Nic. Ale aspoň bude vědět, že tu je vetřelec.
     "Předpokládali jsme že jsme zřejmě opravdu viděli místo, kde se ta událost stala," upozornil je Nur.
     "Ty myslíš, že to, co jsme viděli, byla počítačová simulace?" tázal se Frigate.
     "Je to možné."
     "Ale co ta tekutina?" nevzdával se Burton. "To není simulované."
     "Může být umělá, třeba je to falešná stopa. Logův hlas mohl být reprodukovaný, aby nás oklamal a zmátl. "
     "Nebylo by logičtější Logu prostě unést?" navrhovala Alice. "Mohli bychom si myslet, že Loga prostě z nějakého důvodu odešel."
     "Proč by to pro všechno na světě dělal, Alice?" kroutil hlavou Burton.
     "Měli jsme se pozítří vrátit do Údolí," vložil se do hovoru Li Po. "Kdyby se nás chtěl Loga zbavit, mohl to udělat za dva dny. Ne, ta tekutina… ti všechno… ve věži je ještě někdo další."
     "Takže je nás ve věži celkem deset," prohlásil Nur.
     "Deset?" nechápal Burton.
     "Nás osm, plus ten neznámý, který zlikvidoval Logu, i když to mohlo udělat víc lidí než jeden. A pak ještě Strach. To je alespoň deset."

 


Philip José Farmer, Bohové řeky, Trifid 2004, 392 str., 199,- Kč, členové SFK Trifid 139,- Kč




Další články tohoto autora:
Philip José Farmer

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • RECENZE: David Weber, V rukou nepřítele

  • LITERATURA: rok 2003 na českých knihkupeckých pultech Pagiho očima (1/10) - překladové špičky

  • UKÁZKA: Philip José Farmer, Bohové řeky

  • VYŠLO: Bujoldová, Asimov, Warcraft, Pevnost, Ikarie, Fantázia a gamebook Nekonečné příběhy

  • FILM: Velká ryba

  • CON: Trpaslicon 2004

  • CON: pozvánka na TAURCON 2004 - rozhovor s Gudrun

  • HENTAI: Setkáni po letech aneb Isaku anime

  • LITERATURA: Komiks v ÚNORU: ZAŘAZUJEME DVOJKU

  • TV: SFFH v týdnu 8-14/3

  • RECENZE: Allen Steele, Hrozba z Moře Klidu

  • DRBY: Batman 5 a Blade 3

  • LITERATURA: Dvorana slávy SF&F se opět rozrůstá - ale končí...

  • VYŠLO: další kus Poruchy reality, Démon se probouzí, gamebook Nekonečné příběhy, Tom a Jerry a Měsíc pravděpodobnosti

  • FILM+LIDÉ: Tchéky Karyo

  • Na okraj

    2004-03-12..14 Broumov: Opatcon 2004



    uzávěrka soutěže Ježíšku, já chci plamenomet! posunuta na 14/3/2004!



    2004-03-05..07 Praha: Trpaslicon


    2004-03-03 17:00 Bratislava: autogramiáda A. Sapkowského v Brlohu


    2004-02-29 10:00 Praha, Krakatit, Jungmannova 14: Harry Potter a Fénixův řád - zahájení prodeje!



    Pagiho fotoalbum z Pragoconu



    2004-02-20..22 Praha: PRAGOCON 2004