Po delší odmlce se tento autor vrátil do světa Řeky, aby pokračoval v příběhu dobrodruha Francise Burtona, dospělé Carrolovy Alenky - Alice Liddellové a dalších svých hrdinů. Ti s pomocí Loga, odrodilého Etika, pronikli do Věže, mnohoúčelového zařízení ovládaného počítačem vytvořeným Etiky. Jenže hned v první větě románu Loga umírá.

Osmičlenná skupina začíná boj o přežití v prostorách, které se změnily v jejich vězení. A aby příběh nabral obrátky, vedle evidentních nepřátel si oni sami vytvořili nepřátele méně zřejmé. Aby netrpěli samotou - vždyť mezi nimi byla jediná žena - totiž začali do Věže oživovat další lidi. A tito oživění sami začali oživovat další lidi. Věž je sice velká, ale ne nekonečně velká. Nakonec sami ani pořádně nevědí, kdo z obyvatel Věže patří ke které bojující straně. Dozvědí se to až v závěrečné přímo apokalyptické scéně - jen ten oheň tam chybí, ale krve je až až.

Jak sám autor píše v předmluvě, když končil Magický labyrint, měl pocit, že se světem Řeky skončil. Ale ona si ho zavolala k sobě, a pomohly jí v tom i připomínky a postřehy čtenářů, které mu naznačily neuzavřená témata. Pátý svazek tak je směsí několika rovin, které se v něm proplétají. Záměry Etiků a proti nim stojící snahy jejich vlastních odrodilců dávají svojí terminalitou snažení lidí potřebnou dramatičnost. Jednotlivé postavy jsou přibližovány historickými exkurzemi, od životopisu Li-Poa přes reportáž ze života Jacka Rozparovače až po Bláznivou svačinu, a ukazují tak kromě jiného i šíři zájmů autora. To vše je vetkáno do dvojité detektivní zápletky, a autor tu prokazuje, proč se stal Velmistrem žánru. V porovnání s tím je způsob programování Počítače možná až příliš jednoduchý. Počítač totiž omezoval lidem přístup k informacím způsobem „dětského tajemství“, takové to „ale neřekni to tatínkovi“, byla to ale asi jediná větší vada na kráse.

Překladatel zaslouží pochvalu za trpělivost, s jakou musel dohledávat informace o jednotlivých postavách a zejména za práci, kterou měl s překladem pasáží převzatých z Carrollovy Alenky - zažitá česká jména zdaleka ne vždy odpovídají těm původním anglickým, a tak bez jejich vzájemného přiřazení s originálem by tu vznikl pěkný zmatek.

Odkazy na předchozí děj jsou jednak rozmístěny v ději, jednak je autor shrnul do samostatné pasáže, a tak tento román mohou číst jak dosavadní fanoušci světa Řeky, tak i nově příchozí. Zápletka je mnohovrstevná a barvitá, vyžaduje od čtenáře pozornost a je možná až příliš náročná, vůbec nepřipomíná konfekční literaturu.

Philip José Farmer: Bohové světa Řeky (Gods of Riverworld)
překlad: Jan Pavlík
obálka: Martin Zhouf
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2004
379 stran, 199 Kč (členové klubu Trifid 139 Kč), brožované
ISBN 80-7254-481-0