Zatímco lednová Ikarie mnoho čtenářů šokovala novým vzhledem a odradila i několik skalních předplatitelů od
dalšího čtení tohoto měsíčníku (alespoň podle diskuze na reakcí
na internetovém fóru samotného časopisu. Pak druhá, tedy únorová, dokázala šokovat ještě závažněji a zklamání
se dotklo obsahové části. Samozřejmě se objevilo i pozitivum, ale o tom všem až níže.
Obálka zaujme kresbou ilustrátora a architekta Pavla
Martinického. Podivná pevnůstka, rotunda v kaňonu a u paty podivná kostřička. Na rubu pak nalezneme reklamu
firmy posílající java hry na telefony.
Zde bych si dovolil menší výtku k laxnosti redakce, která vesměs dokáže úspěšně ignorovat své čtenáře.
Před jistým časem jsem napsal e-mail redakci, na nějž mi nebylo odpovězeno, stane se, několikrát jsem e-mail přeposílal
a bez výsledků. Zjistil jsem, že to však nejspíš nebyla antipatie vůči mé osobě, ale poměrně častý jev,
jak se můžete přesvědčit zde.
Špatná vizitka reakce. Chápu, že redakce je vytížena, ale pokud existuje nějaké fórum, pak by si tvůrci časopisu
mohli nějaký čas najít a osvětlit situaci. Dokonalý antispamový filtr? Všetečné dotazy? Zahlcení soutěžními
e-maily? Zamysleme se, kdo jiný než čtenáři živí časopisy?
Přejděme však na to nejdůležitější, tedy samotný obsah.
V Rozletu se tentokrát Vlado Ríša zamyslel nad obsahem literárních časopisů, které sice nenabízejí
atraktivní obrázky, ale stále ještě existuje dost lidí, které zajímají více písmenka než spoře oděné děvy.
A slíbil, že se obsah přizpůsobí výsledkům loňské ankety. Obsah roku 2004 a anketní lístek byl k dispozici v
posledním čísle roku předchozího.
Galaktická kavárna Hana Sola začala poděkováním redakce za přání čtenářů, ačkoli obligátní a
familiérní "dík za přání" by mohlo nahradit profesionální "děkujeme vám".
Od 1. listopadu zajišťuje chod knihkupectví Krakatit 2 Karel "Netopejr" Petřík (s tím souvisí i změna
názvu knihkupectví na Nástupiště 9 a ¾)
Michael Bronec vydal lahůdku pro fanoušky J.
R. R. Tolkiena v podobě zpěvníku "Písně
ze Středozemě".
Jako poslední aktualitu uvádí redakce stručný životopis nedávno zesnulého výtvarníka Franka
K. Frease (zemřel 2. ledna 2005, což se v Ikarii nedozvíte).
A konečně nadešel čas zabývat se tím nejdůležitějším, samozřejmě že povídkami.
První je Směrovač (Router, vyšlo v Asimov´s Science Fiction, 2002) Charlese
Strosse. Jedná se o sérii povídek zabývajících se blízkou budoucností, která směřuje k tzv. "Technické
singularitě". Kladem je, že většina povídek série nedávno vyšla v Ikariích (Lobsters/Tourist/Halo/Router
česky pak "Humrové" (Lobsters), in Ikarie č. 11/2001 / "Turista" (Tourist), in Ikarie č. 2/2004
/ "Aura" (Halo), in Ikarie č. 9/2004 a konečně i Směrovač). Na tohoto anglického autora má zatím
monopol právě Ikarie, proto doplňme jeho českou bibliografii ("Ještě studenější válka" (Colder War;
výborně depresivní počteníčko), in Ikarie č. 10/2003; "Tolkovského výbrus" (Tolkowsky‘s Cut), in
Ikarie č. 10/1997 – spoluautorem S. Ings, za bibliografii C. Strosse děkuji panu J. Halamovi).
Směrovač je završením futuristické (penta?)tetralogie, jež byla jedním recenzentem nazvána "Approaching
the Singularity" (Cesta k Singularitě). Za singularitu se považuje (kromě černých děr) bod v budoucnosti, za
který nemůžeme předvídat další události, neboť dojde k vytvoření inteligence vyšší než lidská. Blíže
se o tom rozepisuje zakladatel pojmu "technická singularita" (viz odkaz výše) Vernon Vinge.
Vraťme se však k povídce. Zajisté si na předchozí tři vzpomínáte. Opět se setkáváme s dívenkou Amber (o
problémech s maminkou jsme se dočetli v povídce Aura), dědičkou impéria Manfreda Macxe (Turista) a vzpomínáme na
odletivší inteligentní humry (Humrové). Pro někoho velice náročný příběh psaný strohým třetím pádem přítomného
času, oživovaný četnými dialogy hlavních hrdinů, a dech beroucími vsuvkami o vývoji techniky i společnosti na
Zemi.
Hlavní dějová osa je ovšem mimo Sluneční soustavu na miniaturním vesmírném korábu Polní cirkus, poháněném
laserem z Jupiteru, jehož paprsek se opírá do světelné plachty a cílem je hnědý trpaslík Hyundai +4904/-56. A
proč miniaturní? Protože loď, vážící něco kolem jednoho kilogramu, obsahuje virtuální svět i s otiskem několika
desítek mozků, jež si žijí svůj život při plném vědomí. U hnědého trpaslíka je jeden směrovač, kam výprava
míří, aby uskutečnila kontakt s mimozemskou civilizací, jež zařízení sestrojila. Problém je však v tom, že
na Zemi dochází ke vzniku odlidštěného lidstva a díky relativitě, na lodi letící rychlostí blízkou té světelné,
si můžeme užívat lidské příběhy Amber, Pierra, Kočky a dalších ne tak neznámých hrdinů.
Síla povídky (a povídek Ch. Strosse všeobecně) je právě ve způsobu vyprávění a futurologistických vizích,
kterými žijí současní vědci. Člověk (čtenář) je ohromen asi tolik, jako kdysi dokázal ohromit H. G. Wells, J.
Verne nebo autoři Zlatého věku SF a Nové
vlny. V současnosti panuje názor, že sci-fi už nedokáže předvídat budoucnost a technický pokrok tak, jako v
minulosti, ale díla vědců/spisovatelů Charlese Strosse, Vernona Vingeho, Grega Egana si na to troufají. Bohužel
jejich vize jsou celkem pochmurné a pro mnohé z nás i děsivé a frustrující. Ještě si dovolím poznámku, že
"život lidského vědomí v počítači" už popsal F.
Pohl v pokračování slavné Gateway, či Greg Egan v Axiomatu. Navíc přináším potěšující zprávu pro ty,
kteří si Amber oblíbili (ačkoli slyšel jsem i nespokojené ohlasy), páté pokračovaní se jmenuje Nightfall
a snad se ho brzy dočkáme v češtině, stejně jako Strossova románu Singularity Sky.
4. místo soutěže Ikaros 2004 získala renomovaná autorka Jana
Rečková za povídku A lidé zase nevyhynuli. Svým osobitým stylem nás spisovatelka zavede do světa
pavouků, ale obrovských, zmutovaných lidí, kteří se v ně mohou neuvěřitelně rychle transformovat (trochu mi
chyběla zmínka o zachování energie a hmoty), vedoucích mezi sebou boj na život a na smrt. Až do doby, než má
kmenový věštec vidění, že se blíží konec. A kdo jiný, než-li lidé, ho bude mít na svědomí. Jednoduchý a
předvídatelný příběh s výborným popisem charakterů hlavního hrdiny a hrdinky rozhodně zaujme. V neposlední
řadě to zajisté bude i čtivý jazyk český.
A jsme u toho! Jaroslav Kolejka a Svět dle inženýra Brychty. To už tu nedávno bylo! Určitě by nebylo špatné
zavést rubriku před deseti lety (podobně jako si můžeme počíst v časopise Vesmír o tom, co přinesl před
stoletím), ale opakovat povídku po tak krátké době? (viz odkaz).
Celkem náročná povídka o novém pokusu s psychofarmatikem proti depresím. Procházka stavy, které lze zažít pod
vlivem drog a návštěva světa nad světem. O tom, zda hlavní hrdina potkal vyšší bytost nebo se mu to jen zdálo,
můžeme jen pochybovat.
Fandománie představila stránky knihkupectví Brloh, výsledky
Poháru Eddieho Krígla 2004 (výsledky).
Připomněla nám, že 22. února probíhá uzávěrka literární soutěže
Ježíšku, já chci plamenomet (Tato soutěž bude mít asi mizivou účast, neboť stále nefunguje uvedený formulář
k zadávání prací.).
Nezapomeňte i na uzávěrku Star Wars soutěže Darth
Erben. Jak je z názvu patrno, bude to básnířská literární soutěž.
Nechybí ani nezbytná pozvánka na blížící se Pragocon
2005, Opatcon, Elfcon
a Jarní poradu ČS. Fandomu.
Pavel Žďárek, vrchní recenzista rubriky Filmfaroniáda shrnul minulý filmový rok ve výstižně pojmenovaném
článku Filmový rok 2004.
Fantastická věda Jaroslava Petra se rozšířila, což Vlado Ríša sliboval, ale nebohý čtenář dopadl
stejně bídně, jako sedláci u Chlumce. Mrkněte se do listopadové Ikarie 2004 a hledejte Suprarychlé extrasolární
planety. To je počteníčko, jako by z oka vypadlo únorovému odstavci "Suprarychlé extrasolární
planety".
Kromě tohoto fiaska redakce, nás J. Petr seznámil s výrobou nanočástic pomocí bakterií, záhadným indiánským
kmenem, který v Americe doposud neměl co pohledávat, ale znáte ty filmy s neústupnou hlavní hrdinkou, tak taková
byla i Silvia Gonzalesová. A nakonec i něco o robotech, kteří nebudou mít daleko k modelu T-1000.
Duhová tvář moderní mytologie Františky Vrbenské následuje dílem pátým O strachu aneb mozkomoři hrají
ferbla. Zajímavá úvaha o různých formách strachu, která obsahuje i poselství a postřeh toho, že se lidé
bojí aktuálních hrozeb mediálních a reálných (teroristé, cikáni, cizinci, ...), přičemž zapomínají, že
jsou zde globální nebezpečí oteplování, AIDS, drog, atd.
Vivisektor umožňuje klasiku soutěže o knihy, pokud...
...pošlete korespondenční lístek se seznamem 10ti oblíbených knih a 10ti omylů, se kterými jste se setkali, pak
můžete soutěžit o pěknou knihu. Seznam by měl být sestaven z aktuálních knih na pultech. Odesílat ho můžete
na adresu: IKARIE, Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 - Modřany nebo na e-mail: jiran@mf.cz.
Horkou novinkou a tipem Ikarie se stala kniha Miroslava
Žambocha Líheň, první část s podtitulem Smrt zrozená v Praze. Pokud se chcete dozvědět více, pak se mrkněte
na stránky o knize.
O dalších románech a sbírkách (popřípadě komiksech) budu mluvit jen krátce, protože v únorovém
Vivisektoru nešlo hodnocení žádné z knih pod 3/5! (James Robertson: Skotské duchařské historky, Theodore
Sturgeon: Bůh v zahradě a jiné vize, John Moore: Hrdinství pro začátečníky, Terry Pratchett: Svobodnej národ,
Sean McMullen: Putování Měsíčního stínu, Jana Rečková: 24 a 1/2 hodiny denně, B. Herbert a K. J. Anderson:
Historie Duny: Křížová výprava strojů, Štěpán Kopřiva: Zabíjení, Martin D. Antonín: Křivé ostří, Audrey
Niffenegger: Žena cestovatele časem, Adam Andres: Sága o Halldorovi z Mortaluny, Pavel Houser: Havrani, komiksy Sin
City: Pekelná jízda a Batman: Ticho - 1).
A v úvodu slíbená dobrá zpráva zní: Vivisektor se rozšířil a snad navždy ho opustily zbytečné černobílé
scany obálek.
V barvách nechybí Flash Gordon a plakát. tentokrát spatříme rozkošnou tvářičku půvabné Nicol Kidman a růžový
nápis Stepfordské paničky (viz obrázek nahoře).
Ondřej Kratochvíl navázal na povídání o Jossu Whedonovi Jiřího Pavlovského (o Buffy atd.) dalším z jeho
projektů nazvaném Firefly. Jedná se o "hláškoidní"
seriál, podobně jako Buffy, ale odehrávající se ve vesmíru. Mluví se o žánru "western sci-fi". Třeba
nám to tuzemské televizní stanice někdy pustí a snad i kvalitně nadabované.
Vlado Ríša si přispěl svou troškou do mlýna a stručně zrecenzoval hru Half Life 2. O hru tak může do konce
února soutěžit každý, kdo odpoví na tři otázky a odešle draka, ehm, pardon, odešle odpovědi na adresu Ikarie,
či Ríšův e-mail. Pro jistotu bych do předmětu napsal "soutěž o hru", ale pošta bude jistější.
A otázky? Pište si: "Jaké je povolání Gordona Freemena?" (to E není překlep, skutečně to tak napsali,
asi to má něco společného s Dunou a fremeny)
"Kolik bylo datadisků k HL?" a "Zmiňoval jsem headkraba. Jmenujte alespoň jednu knihu z Burroughsovy
marťanské série."
Arkádie se nám rozvíjí. Ale technický rozvoj je nesrovnatelný s vizí v úvodní povídce.
A pak už jen trochu toho nového videa a DVD v režii Stanislava Čermáka a Petra Žďárka.
Nezbývá než počkat si na březen ;-) Snad už se mi nestane to, že budu do pátého pobíhat po stáncích a čekat
na vydání Ikarie.
A těm z vás, kteří si Ikarii chtějí koupit, nezbývá než popřát příjemnou četbu.