Na rozehřátí tu máme povídku Hrebor Podivín, vyprávění o člověku, který byl při svém narození očarován zlými duchy a jehož život byl tak řetězem lží a zrad, především pak lží o sobě a zrad sebe sama. Hrebor po vádě odešel z rodného statku, a kudy kráčel, tudy nesl zmar a zkázu. Bohové ho odmítli vpustit do svatyně, a jemu nezbylo, než svůj úděl nést s sebou. Příběh je dramatický a značně ponurý, Hrebor je totální vyděděnec, nemá kde zapustit kořeny a kletba, kterou v sobě nese, by mu to ani nedovolila.

Tragika příběhu je téměř stoprocentní, a kdyby celek měl stojedna procent, byla by bezpochyby zcela stoprocentní. Ani Hrebor, ani čtenář vlastně nemají šanci vidět světélko na konci tunelu, ba ani to mrakoplašovské - totiž světlo blížícího se rychlíku. Autor odolal pokušení svého hrdinu vystavět jako tvrdého bojovníka se zlou sudbou, Hrebor se jí podřizuje a kde šlápne, tráva neroste. V jeho stopě zůstávají mrtví, zrazení, zničení.

Titulní novela Poklady stolinů jsou klasickým příběhem družiny, od tolkienovského schématu se ale značně liší. Opět, podobně jako v předchozí povídce, to je značně temný příběh čtyř hrdinů, kteří teprve u konce své cesty zjišťují, jaký je jejich úkol. A že je, zcela bezpečně, nad jejich možnosti. Jenže síly, které je uvedly do pohybu, o svůj nástroj pečují alespoň natolik, aby dokončil zadanou práci.

Autor vystavěl svět, který se podstatně liší od hrdinských severských ság - svět založený na slovanské mytologii a především na reflexi současnosti. Jeho hrdinové nejsou ani herderovští holubičí Slované, ani Sienkiewiczovi Poláci, nemají nic společného s Čechy ze starých bájí či s bohatýry z bylin. Jsou dokonale zasazeni do praslovanského prostředí, i když v této podobě je dost vzdálené tradičnímu vnímání, jaké nám do hlav a možná i do genů vtloukli obrozenci a na jejichž základech pak stavěly generace českých beletristů. Ale jejich reakce na situace velmi úzce navazují na chování, jakého kolem sebe máme spoustu.

Hrebor je slaboch, který pro okamžitý klid raději rozdává pacholkům výslužku, než by se staral o to, aby ve stodolách byly zásoby na zimu. Fyzicky silný, nedokáže projít tradiční zkouškou dospělosti - rozběsněného psa jen zraní, místo aby jej rozpoltil odshora dolů. Utečenec z domova, protlouká se krajem, dokáže žít z mála a tvrdě pracovat, ale není v jeho silách se usadit a systematicky udržovat a budovat hospodářství. Podlehne svodům ženy svého hostitele, ale nedokáže jí být oporou. Pro okamžitý prospěch slíbí cokoliv, před následky svých činů utíká. Hrebor je tak určitou krajní polohou povah, s jakými se setkáváme - odvahu má jen v té míře, kolik mu dovolí jeho úzkosti.

Čtveřice hrdinů novely Poklady stolinů patří spíše ke druhému okraji našeho povahopisu. Sternvarž je otupělý, přestože dokáže své hospodářství vést na té lepší straně linie oddělující bídu od blahobytu, bard Blizbor je bojovníkem spíše z nutnosti než povahou, raději okolo sebe šíří tóny svého zpěvu než hrůzu ze svého meče, mladík Harš je naivně okouzlen vyprávěním o pokladech a bojích, z nichž si bere jen tehdejší ekvivalent telenovel, tajemný a nezdolný bojovník Žegost v srdci nosí nejistotu a nepokoj.

Jejich výprava - to je zpočátku úplné furiantství a potom v podstatě taky ještě dost pořádný kus furiantství. Pravdu o svém úkolu se dozvědí až v okamžiku, kdy jsou vtaženi tak hluboko do děje, že smrt v boji a při plnění jejich poslání je pro ně přijatelnější než zemřít cestou zpátky. Nejsou profesními hrdiny typu Conana nebo Aragorna, hrdinství je u nich téměř jako nálepka, kterou na jejich hříšné nádoby připevňují ostatní, když už je po hrdlo plná a zátka zatlačená - oni dělají to, co víceméně musejí.

Oba příběhy jsou svojí zápletkou obvyklé až ploché, Ziemkiewicz z nich ale dokázal udělat literaturu vynikající kvality právě zvolenou polohou povah jeho hrdinů a vypravěčským mistrovstvím. Kniha vychází v novém vydání po dvanácti letech, a patří k výrazným titulům, které začínají v poslední době dláždit cestu k oblibě slovanské fantasy a k návratu k našim historickým kořenům.

Rafal A: Ziemkiewicz: Poklady stolinů
překlad: Michael Bronec
obálka: David Spáčil, ilustrace v textu: Tomáš Kučerovský
Straky na vrbě, 2005
189 stran, 115 Kč, brožované
ISBN 80-86428-54-0