Jiří Bílek nepatří rozhodně ke známým autorům našich vod. Je to nováček, který dostal šanci, udělenou nakladatelstvím Wales a po prvním úspěšném románu Dralp, mu vyšla kniha druhá, nesoucí záhadný název Komplex. Poodhalme roušku tajemství záhadného komplexu a rozhodně se nebojme toho, že by v nás přečtení knížky zanechalo hluboké stopy, udělalo z nás zakomplexované jedince.

Deníkovým způsobem pojaté vyprávění jednoho ze sedmi obyvatel monstr stavby nazývané Komplex, nás seznámí s deseti klíčovými dny v této několikapatrové budově. Vypravěč Sami nám představí své společníky, s nimiž se stará o budování Komplexu, stavby s nejasným účelem. Seznámíme se se Samiho "skoroženou" inteligentní a nejspíš i krásnou Mayou, poněkud naivní ¨"dávačkou" Brooke, lehce postarším a zakomplexovaným (velice vhodný přívlastek) Drusem (j. č. Drusus), agresivním Grolem, lehce obtloustlým, ale o to více flegmatickým pohodářem Zenem, a, v poslední řadě, tajemným Správcem, který má sice hmotnou podstatu, ale už od počátku se o něm hovoří jako o nadmíru schopném kousku software. Všichni hrdinové, kromě Správce, mají jeden velký handicap, nepamatují si nic od vstupu do Komplexu.

Tato různorodá skupinka se blíží do závěrečných fází desetiměsíční stavby Komplexu, bohužel pro ně, se objeví tajemné anomálie nazvané "černé". Podivných to děr, porušujících symetrii prostoru a času, směřujících do nicoty. Správce, který ví více, než může pracantům sdělit, se snaží pracovní tým nabudit k vyřešení záhady a včasného dokončení prací na stavbě. Děj se pomalu vleče, Komplex se vlivem černých stává stále nestabilnějším, navíc se objevují další nejasnosti v podobě "duchů" hrdinů a osobních problémů lidí příliš dlouho zavřených na jednom místě společně. Záhada střídá záhadu, ale k jejich vyřešení se musíte pročíst až do konce.

Jiří Bílek vytvořil něco, co nemá daleko k detektivce, rozhodně se to dá považovat za hard sf, občas to čtenáře začíná nudit, ale vždy se autor postará o to, aby byla pozornost znovu vzbuzena, přičemž nás žene do finále, v němž se četná podezření čtenářova, i ta nejčernější, potvrdí. Při čtení tohoto románu plného nezodpovězených otázek, provázaného deníkovými vsuvkami Samiho, nastiňujícími děje teprve příchozí, občas vtipnými vsuvkami ve stylu "Můj milý deníčku", nabydete rozporuplných pocitů. Narustající nudu včas zastavují nové nevysvětlitelné "reálie".

Při četbě románu budete mít pocity déja vu, protože si vybavíte mnoho povědomých zápletek a motivů použitých v jiných SF. Přesto se Bílkovi povedlo být originální a cizí myšlenky nevykrást, pouze jim dát nový rozměr. Navzdory všem superlativům je Jiří Bílek spisovatelem začínajícím, což je na jeho projevu znát. Ne, že by nedokázal vybudovat napínavou atmosféru, občas nepobavil, ale četba zavání přílišnými sinusoidami, střídajícími nudu se zájmem. I závěr, který vše vysvětlí a provede slušnou psychickou sondu do myslí hrdinů, kteří musí čelit tvrdé realitě, se nese na podobné vlně.