Nový Krobuzon vře. Válka s Tešem se prodlužuje. Mrzáků na ulicích přibývá. Milice pronásleduje opozici. Odboj se organizuje okolo Výboru. Železná rada se stala vzdálenou legendou. Spirál Jacobs chodí městem a maluje. Mezi chudinou to vře. Ori chce bojovat. Juda Low cestuje pustinou.

Svět Bas-Lagu - nejenom Nový Krobuzon, ale rozsáhlé pustiny za jeho hranicemi, to je jeviště rozsáhlého, již třetího příběhu Chiny Miévilla. A příběhu potřetí jiného, opět se liší od svých předchůdců tak, jak se Jizva lišila od Nádraží Perdido. Jen v jednom je stejný - v imaginaci a v jazyku, kterým Miéville vypráví osudy lidí, přetvorů, démonů, mágů i města samého.

Všechno vlastně začal železniční trust, moloch putující krajinou a za sebou jako výměšek trousící pruh kolejnic. Válkou vyčerpaný Nový Krobuzon i hejno parazitů společným úsilím po sobě zanechali rozpadající se nefunkční mrtvolu. Jenže lidé, kteří železnici stavěli, se od této mrtvoly odtrhli a začali žít svůj vlastní život, složitý, ale nakonec zvláštním způsobem krásný.

Ekonomika Nového Krobuzonu se hroutí, válka ho vyčerpává a podlamuje morálku lidí. Milice čím dál tím víc dokazují svoji sílu - a s tím roste i odpor k vládě tohoto městského státu. Obyvatelstvo se radikalizuje na obě strany. Stoupenci Výboru prosazujícího cestu mírného odporu v mezích zákona se střetávají s militantními nuevisty. Zločinecké podzemí těží z obou stran. Vratká rovnováha společnosti této metropolis se rozpadá.

Miéville tu rozehrál komplikovaný mnohovrstevný příběh, který se splétá z jednotlivých praménků. Touha obyčejných lidí po svobodě, symbolizovaná Železnou radou, marná snaha zvítězit nad vládou Nového Krobuzonu bez boje, maskovaná pomsta, magie Teše, požitkářské lpění na moci, krutost bez smyslu, desítky dalších motivů, motivečků, rekvizit, ras, postav - to vše autor promíchal do dokonalého long-drinku. Pro českého čtenáře o to zajímavějšího, že po Terrym Pratchettovi i tento autor sáhl k pražské golemovské legendě a vytvořil z ní jeden z pilířů děje.

Pravda, někdy mi to připadalo příliš long a zbavené redakčního dohledu, třeba takové objevení se Tkáče mohlo být vynecháno bez jediného zásahu do vlastního děje, ale naprostá většina textu je zapojena do budování složitého obrazu světa Bas-Lagu a vytváří okouzlující atmosféru. Ať se jedná o bahenní lid, o starostku města či o prostředí budovatelů železnice, vše je bytelné až přímo hmatatelné, vystupující ze stránek knihy do trojrozměrného obrazu.

Zásluhu na tom má Miévillova poetika, tak odlišná od poetiky bradburyovské či leguinovské, a stejně tak silná a působivá. Je to autorovo okouzlení technikou, společností a městem, okouzlení, díky němuž je vnímá jako živé bytosti, jako další formu přírody. Oslovuje je, vdechuje jim duši a jakousi zvrácenou samostatnost, s níž je staví proti lidem i proti sobě samým. Vlak se hnal po obloucích, takže se prodírali mezi komíny podobnými mohylám, minaretům, vížkám s vlhkou popraskanou omítkou připomínající bažinné stromy.

Miéville vystoupal z vrstvy dobrodružného příběhu, vystavěl složitou konstrukci společnosti mnohem bližší té naší než klasickému feudálnímu systému, na křídlech své imaginace se zvedl a překlenul rozsáhlou propast mezi fantasy a SF. Nepotřebuje žádný manifest, neproklamuje žádný záměr, nevymezuje se deklaracemi. Identifikuje se tvorbou, stylem, slovníkem a poetikou - necítí nutnost svoji práci podpírat teoretickým či programovým prohlášením, stačí mu psát, abychom my, jeho čtenáři, věděli, v čem je jiný, v čem je svůj, v čem je neopakovatelný.

Technika je ve světě Bas-Lagu proti té naší dost primitivní, i společenské uspořádání městského státu je proti systému, v němž žijeme, stejně pozadu jako parní přetvoři, kteří Nový Krobuzon zalidňují, proti raketoplánu. Hledíme na to vše se shovívavostí, s jakou se dospělí dívají na dětské hry na prodavače, ale hrající si Miéville není dítě. A tak nám do těchto obrazů vplétá červené nitě, obtahuje jimi šokující obrysy našeho vlastního světa obratně skryté v nám zdánlivě vzdáleném Bas-Lagu.

China Miéville: Železná rada (Iron Council)
překlad: Milan Žáček
obálka: Edward Miller
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2005
473 stran, 275 Kč, brožované
ISBN 80-7193-196-9