Středa 21.9.2005
Svátek má Matouš

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


přehled filmových recenzí, zveřejněných na Sardenu v průběhu roku 2004
>>>


přehled knižních recenzí, zveřejněných na Sardenu v průběhu roku 2004
>>>


přehled životopisných medailonků na Sardenu za rok 2004
>>>


přehled knižních recenzí, zveřejněných na Sardenu v roce 2003
>>>


přehled filmových recenzí, zveřejněných na Sardenu v roce 2003
>>>


HISTORIE: seriál Jak to je s dějinami fantastiky u nás doopravdy?
>>>


CONY: seriál Pořadatelem snadno a rychle
>>>


TV zaklínač - rešerše třináctidílného seriálu
>>>

 
 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pechy, redakce: Pagi, mejl pro redakční poštu
kalendář SF akcí, Pagiho fotoalbum, NOVÉ KNIHY, UKÁZKY
 HLAVNÍ STRÁNKA

21.9. ÚVAHA: Syndrom Kulhánek - boj se, inteleguáne!
Šumař

(Tuto úvahu jsme se svolením autora převzali z bloguje.cz - je to jednak reakce na článek Filipa Sklenáře v Britských listech, ale především to je výborný rozbor díla Jiřího Kulhánka - kterého se FS pokusil dotknout. Pozn. red.)

Už jsme si zvykli, že se na Blistech občas objeví články, nad kterými rozumný člověk jen valí oční bulvy. Potřeba intelektuálů vyjadřovat se i k věcem, kterým nerozumí, je v podstatě běžná a předvídatelná. Ale šlápnout do pověstného lejna se před nedávnem podařilo Filipu Sklenářovi, jenž cítil potřebu popsat "Syndrom Kulhánek" a udělal tak ze sebe výstavního vola.

Možná si všimnete, že výrazivo, které použiji, je poněkud nestandardní. Pokud máte rádi Kulhánka, budete vědět, vo co go. Když komentovat hovadinu, tak kulhánkovsky (v terminologii F.S. rozuměj pubertálně a bez kouska stylu).

Na jednu stranu jsem rád, že se takový pamflet objevil. Už asi rok se snažím něco o Jiřím napsat, ale nic mne nenutilo k činu. Takže díky, Sklenář.

Už úvod článku poněkud zarazí. Pan Sklenář blahosklonně hodnotí, jak je dobře, že se dá Kulhánek stáhnout z netu a že si jej pak mohou čtenáři koupit. Komentuje také hned z kraje, taktéž blahosklonně, jazykovou nedokonalost díla Vládci strachu.

Vysvětlení: Vládci strachu jsou Kulhánkova knižní prvotina, která je místy stylisticky neohrabaná. Čtenáři si ji nemohou koupit, protože je vyprodaná a dotisk se nechystá. Jeden z důvodů je ten, že původní podklady byly zcizeny a autor popírá existenci pirátské elektronické kopie z toho prostého důvodu, že se mu nechce předělávat něco, s čím se už nějakých deset let neztotožňuje. Co na tom, že podle fanoušků je tento mladší Kulhánek daleko zábavnější než pozdnější díla.

„Kulhánek nepíše sci-fi, ale brak možná zařaditelný (při notné dávce blahovůle) jako fantasy.“

Tak tady se s panem Sklenářem (povšimněte si jeho blahovůle) shodnu a myslím, že samotný Kulhánek jakbysmet. Kulhánek píše brak, to je přesné. A ví to sám a možná nejlíp. Když si před lety PhDr. Alici Jedličkové z PedF UK, specialistka na literární časoprostor, přečetla Vládce strachu, byla ohromena, jak vyváženou slátaninu jsem jí dal k přečtení. Dodnes ji slyším, jak říká: „Je tam úplně všechno! Každé známé klišé se tam dříve či později určitě objeví!“ FS nepochopil, na rozdíl od Jedličkové, že právě klišé je Kulhánkova největší deviza.

Ve stejném odstavci Sklenář nepokračuje definicí braku, jak by logika poroučela, ale rozohněně popisuje Kulhánkovu vizi roku 2010, která se rozhodně neshoduje s vizí pokrytecky zapšklých Blistů. Ne, Kulhánek rozhodně není, jak se po americku říká „PC“.

V další části vidíme snahu o popis stavby příběhu. Rádoby vtipně. Vtipný je ale Kulhánek a ne Sklenář. Ona „uchvácenost céčkovými filmy“ je zároveň bezmezný výsměch těmto snímkům. Autorská sebeironie i výsměch takovým, jako je pan Sklenář. Zároveň se doopravdy jedná o skvělou zábavu pro puberťáky, což se, světe div se, navzájem nevylučuje.

V zápětí Sklenář bohorovně připouští že „koneckonců proč ne brak…“ Žádá však brak dobrý. V souvislosti uvádí J. M. Trosku. Jak přišel na tuto paralelu, zůstává záhadou. Knihy obou autorů jsou sice určeny stejné věkové skupině, ale leží mezi nimi šedesát let. Čas v literárním vkusu se musí poměřovat poněkud odlišně — světelnou rychlostí. Splácat Trosku s Kulhánkem znamená pro fanouška fantastiky něco jako srovnávání Viewegha s Jiráskem pro učitele češtiny na střední škole.

S tímto souvisí i jedna z posledních vět článku: „České sci-fi kralují po Nesvadbově smrti společně pánové Ondřej Neff a Eduard Martin…“ Nevím, kolik panu Sklenářovi je, čím se živí a čím je vyučen, ale na hodiny fantastiky nejspíše chodil ještě za dob Troskových. O Martinovi jsem mezi scifisty neslyšel mluvit již drahná léta a pokud už padne zmínka o Neffovi, tak jedině v té souvislosti, že by udělal lépe, kdyby zanechal pokusů literárních a přestal nanášet nečistoty na své dobré jméno. Nechci tvrdit, že v současnosti máme někoho, kdo výrazně přerůstá rybníček SF, ale k prostudování bych panu Sklenářovi doporučil jména jako Oščádal, Medek, Kadlečková, Novotný, Fabian (jako pravý zástupce ortodoxního braku), Žamboch, Mostecký a další, kteří jsou bez zaváhání kvalitativně srovnatelní jak s raným Neffem, tak s pozdním Nesvadbou.

Pochybuji, že by Sklenář o těchto autorech byť jen slyšel, když se o "Faktoru Kulhánek" dozvídá až z magazínu Práva, což je skutečnost veselá už sama o sobě. Každý by se měl vyhnout psaní o věcech, o kterých nemá ani páru.

Kulhánek, Váchal a Krvavý papír

Pokud jde o uvádění do souvislosti s Kulhánkovou popularitou, šlápl Sklenář taky vedle. Když už chce poměřovat, měl by zajít o nějakých dvě stě let dozadu a připomenout gotický román, ještě lépe knížky lidového čtení a jejich popularitu mezi pubescenty, kteří stěží zvládli abecedu. To pro jejich potomky píše Jiří Kulhánek.

Nebo kdyby si pan Sklenář aspoň vzpomněl na Váchala. Kulhánkova poetika mu totiž není vzdálená. Podobně jako znal Váchal ony loupežnické drasťáky a eklekticky postavil dokonalý Krvavý román, Jiří Kulhánek zná ony zmiňované céčkové filmy a ve svých dílech tvoří totéž co Váchal — dokonalý všelék na nudu pro lidi trpící dostatkem pokleslého vkusu.

Za všechno mluví, že každý výtisk Vládců strachu byl pro svou vzácnost a nedostupnost na trhu čten v průměru 10x! Jednotlivé výtisky, které je lze čas od času zahlédnout, jsou toho důkazem stejně jako cena těch méně zničených knih na fanouškovských burzách. Cesta krve (povšimněte si názvu), v pořadí druhý Kulhánkův román, dosahuje závratné ceny 3 000 — 4 000 Kč za oba svazky v jedině dostupném paperbackovém vydání. Nic, co by se více blížilo knížkám lidového čtení, už v naší době nemáme.

A že mu Sklenář upírá jakoukoli invenci? Spíše se ptejme po sklenářově literárním nadhledu. Pokud a priori předpokládáme, že TADY nic není, nic nenalézáme. U Kulhánka je přitom celkem snadno k rozpoznání originální cynický vypravěčský subjekt, který říká sám sobě: „Tohle už mi snad nikdo sežrat nemůže.“

Podle jedné specifické literární teorie, jejímž autorem je Terry Pratchett, můžeme tvrdit, že Kulhánek rozhodně není literatura, ale „fakt dost dobrý čtení“. To nám dovolí pohrát si se slovíčky a stvořit premisu, kterou použijeme při nahlížení na celý Syndrom Kulhánek:

Vládci strachu nejsou kniha, Vládci strachu jsou knížka.

Sklenář se nevzdává, nasazuje artilerii — k nahlédnutí poskytuje ukázku z Vládců jako důkaz Kulhánkova příšerného vypravěčského stylu — „Stylu zednického učně“. Hned za ní se objevuje věta: „Řeklo by se totiž, že Kulhánek ve skutečnosti používá takový jazyk, na který jeho čtenáři slyší, a že se tedy nejedná o primitivismus, ale o velkou zručnost a svého druhu travestii. Pokud by na to někdo skočil.“

Je třeba znovu vysvětlit, že se o travestii nejedná. Vládci strachu nemají žádné ambice být chytrolínskou knížkou, u které se bude chichotat pár inťoušů, kteří náhodou pochopí skrytou narážku. Jedná se o céčkový brak. Přesně o ten Kulhánkovi jde. O prvotřídní přívlastkový brak. Výběr z brakulí.

Sklenář se ale s chutí rozepisuje o tom, jak jsou jednotlivé pasáže pouze opsány z televize. Ještě nešťastněji se nebojí přihodit na vrchol pyramidy svých zasvěcených konstrukcí ikonu Supermana, o kterém toho ví ještě méně než o Vládcích strachu.

Vrchol nadutosti přichází se Sklenářovou větou: „Nevím, jestli se vyjadřuji dost srozumitelně.“ Komentář je zbytečný, srozumitelné to je až dost.

Mistr céčkové produkce

V Kulhánkovi jde totiž o sny. O klučičí sny, které skutečně mírně zastydlý autor nabízí v dokonalé koláži. Motorky jsou mu ukradené, pokud se jedná o „nadupanou mašinu“.

Co třeba Alexandre Dumas? Co ten přinesl nového? Uměl být napínavý, ovládal prvek seriality, ale nejgeniálněji uměl vykrádat. To umí Kulhánek taky. A na výbornou. O Velké vlakové loupeži se točí filmy. Tak proč nejásat nad někým, kdo okradl všechny brakové tvůrce o to nejlepší, co kdy vymysleli, a naservíroval to dnešnímu znuděnému čtenáři na stříbrném podnose a dokázal něco, o co se snaží každá velká firma — strhnout na sebe pozornost. Rowlingová dělá totéž, jen má lepší reklamu. K tomu české děti začaly číst daleko dřív než ty ve světě, protože Jirka Kulhánků začal dřív psát, jelikož nemusel samoživit malé dítě.

Vyhněme se lacinému (i když správnému) argumentu zařazujícímu Jiřího Kulhánka do nic neříkající a vše pohlcující bubliny postmoderny a na závěr jen dodejme, že je veliké štěstí, že se Filip Sklenář nedostal k pozdějším dílům gurua českého braku. Tam by mu totiž podle Sklenářových měřítek nebylo co vytknout. Kulhánek už tolik nekrade a zabředává do vlastních tvůrčích zámyslů, což je mu ve většině případů na škodu. Je sice hezké, že nakonec všechny svoje knihy dokázal propojit do jednoho všeobjímajícího opusu a vytvořil tak svůj unikátní časoprostor, ale všechno už stihl ukrást během prvních tří knih a zákonitě se tedy opakuje a rozmělňuje. I to je koneckonců jeden ze základních kamenů céčkové produkce.

Kulhánek je prostě Mistr, který položil na lopatky dalšího inťoušského pisálka, za což si, v duchu vlastních klišé, zaslouží dvojitého panáka skotské a chlapácké poplácání po rameni zahaleném v kůži.




Související URL:
reakce Filipa Sklenáře na BL
odkaz na původní text na www.sumar.bloguje.cz
následná Šumařova reakce na bloguje.cz
Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • ÚVAHA: Syndrom Kulhánek - boj se, inteleguáne!

  • RECENZE: Arthur C. Clarke, Konec dětství

  • FILM: Noční hlídka - temné stránky Světlých

  • FILM: 3:15 zemřeš

  • LITERATURA: komiks v červenci - komiks za vysvědčení

  • PR: Růže pro Algernon

  • PR: SF číslo měsíčníku pro světovou literaturu Plav!

  • SOUTĚŽ: O Palpyho kšandy - změna uzávěrky

  • (NE)RECENZE: Superhračky vydrží celé léto

  • VYŠLO: inkvizitor Eymerik, agent JFK, Waldo a Magie, 2x Asimov, Hamilton, Bradbury a další a další...

  • REPORTÁŽ: Masky, legendy a Největší Čech aneb Taurcon 2005

  • VÝZVA: Hledá se autor

  • FILM: Ostrov

  • RECENZE: Herbert George Wells, Válka světů

  • PR: Star Trek – #2 The Mill

  • Na okraj

    2005-09-23 16:00 Praha 8 - Karlín, Petra Slezáka 5: otevření nové prodejny Altaru



    2005-09-22 18:00 Praha, Krakatit: křest prvního dílu série JFK (J. W. Procházka, M. Žamboch)



    Palantír fotil na Parconu a Festivalu Fantazie



    fotogalerie Jána Žižky z Taurconu



    vyšlo DVD Červený trpaslík