NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET

Středa 13.9.2000
Svátek má Lubor


Vše rozbalit
Celé sbalit

Archiv vydání

 

vyhlášení soutěže Ježíšku, já chci plamenomet!
>>>


Soutěž o nejlepší fantasy 2000 skončila, souboj o nejlepší fantasy 2001 začíná!!!
>>>

 
 HLAVNÍ STRÁNKA

13.9. RECENZE: Conan středoevropský...
E.Kocourek
obálka (58 kB)


Thorleif Larssen: Conan nelítostný

Na první přečtení se mi zdálo, že je v knize příliš mnoho postav. Myslím pojmenovaných a pod svým jménem jednajících postav - jinak „ať žije Conan !“ mohou samozřejmě volat tisícihlavé zástupy a já se nadšeně přidám. Asi jako když člověk začne číst Vojnu a mír a někde u šedesáté první stránky si pomyslí „proboha, tyhle Anny Pavlovny, Anny Michajlovny a Marie Lvovny si nikdy nemohu zapamatovat ... a kdo je zase tohle - někdo nový, nebo už tady byl ?“

Ale zde je to klamný dojem. Při druhém, pečlivějším pročtení se ukáže, že množství postav je dávkováno uvážlivě - jsou udržovány v oddělených kotcích (totiž lokalitách) a nové se objevují až tehdy, když ty staré hnijou poctivých šest stop pod zemí. No, šest stop zrovna ne ... prostě někde hnijou.

Tedy, možná jenom s těmi náčelníky a předními bojovníky spřátelených hraničně-vysočinských klanů se autor mohl více krotit. Ale jen trošičku.

Výše uvedeným naznačuji, že jsem knihu četl (nejméně) dvakrát. Což je asi o dvě čtení více, než kolikrát to učinili pánové Popiolek a Pilch, uvádění jako jazykový, resp. odpovědný redaktor. Neboť po redakční stránce je kniha odfláknutá ohavným způsobem. Nemá smysl vypočítávat všechny překlepy, záměny a opomenutí - příslušná morbidní rubrika známého literárního časopisu si na této knize jistě smlsne i bez mého přičinění. Osobně jsem přesvědčen, že překladatelka zná význam slov a rozdíl mezi (například) nezměnitelným a nezaměnitelným je jí jasný, i mezi zkoušením a zakoušením by napodruhé třeba volila jinak - jen by ji na to někdo musel upozornit. Což se evidentně nestalo.

Do třetice a dám pokoj: Pokožka ukrývá svaly leda na takovém třasořitkovi, jako jsem já. Na Conanovi je může leda krýt.


Obálka

S dějem uvnitř knihy má obrázek na obálce společného málo. Nu což, na to už jsem si u conanovských příběhů zvyknul. Tmavě zelená či khaki je moje oblíbená barva. Tak proč mi, u Croma, připadá, že to nějak není to pravé ? Snad ty pouťově řvavé barvy či co - je to nějak málo pochmurné. Zde si dovolím klást za vzor monochromatickou (!!) Royovu kresbu na obálce Conana neohroženého (Poutník 1994).


Drobné výtky autorovi

Z hlediska informační otevřenosti lze fantastický příběh psát rozličnými styly. Udržovat záměrné tajemno a čtenáře držet v naprosté temnotě. Nebo informace uvolňovat kousek po kousku a nechat čtenáře skládat si mozaiku postupně, až do poslední stránky. Mám dojem, že Larssen zde volí průzračný styl „Jules Verne“ a potřebné informace vybaluje dříve, než s nimi začne pracovat a než je tudíž čtenář začne potřebovat. Pokud to autor vskutku takto mínil a já to správně pochopil, pak je pár míst, kdy se této koncepci zpronevěřil a pracuje s pojmy dosud neobjasněnými. Království, země, rody a klany - vše jasné - a najednou knížectví ! Jaké knížectví ? A přitom by stačilo málo - jediná větička na úvod. Možná dokonce i jen mírně upravený slovosled.

Dál už budu jen chválit. A pokud ne chválit, tedy jen špičkovat.

Například: Značná část děje i dílčí motivy velmi silně připomínají již zmíněného Conana neohroženého od J.M. Robertse. Což samo o sobě nemusí být na škodu - takový Shakespeare kopíroval kdekoho, a výsledkem byly literární poklady.

 
Nápady

Autor přišel se skvělými novými nápady - například boj na vozech jsem dosud v conanovských příbězích nezaznamenal - a těch nových nápadů je v knize přesně to správné množství.

V knize je jedna druidka, dvě bojovnice a několik desítek čarodějnic. Jak se sluší a patří, jsou ty nepřátelské ohyzdné a ty hodné navíc krásné. Avšak ženská krása není blíže specifikována a čtenářova fantazie má volný rozlet. Správně - jen tak se totiž tytéž ženštiny mohou líbit mně i Dodovi současně.

Tu druidku z toho musím vynechat - ta je spíš zajímavá než pohledná. Ale má vynikající entré: Conan a Ergil se s ní setkají, když zrovna visí na stromě s roztaženýma nohama, nahá.

Všechny ženy v příběhu (mimo jiné) bojují a u všech to vypadá nadmíru přirozeně.

Příklad: Asi by vypadalo nevěrohodně, kdyby se (barbarská) princezna zničeho nic vyparádila do brnění, z kabelky vytáhla meč a vrhla se do bitvy proti sousednímu klanu. Pokud se ovšem jenom pár dní před tím s nadšením zapojí do místního ekvivalentu hospodské rvačky, přirozeně pak v té bitvě čtenář nehne ani brvou. Prostě taková je a nemůže být jiná ! Bravo autor !

A pak je tam tenhle vynikající nový bůh. Představte si: má stovky ptáků, tááákhle velkých, a umí jimi uspokojit ženu i za letu ! Příznivci hentai mangy si potupně odfrknou „nic nového !“ Jenže tihle ptáci jsou opravdoví havrani a onen dotyčný je Lugh, bůh temnoty a havranů.

 

Zadní strana obálky slibuje nejpochmurnější a nejkrvavější dobrodružství, které kdy Conan zažil. Nevím, jak by se mělo poznat nejkrvavější. Bitvy byly větší jinde, mrtvých bylo víc taky jinde ... A nejpochmurnější to není určitě, v tomhle ohledu to třeba Královně černého pobřeží nesahá ani po paty. Zádrhel je v tom, že sám Conan to nebere vážně.

Nu, nepovedlo se, ale autor pro to udělal hodně: třeba mezi válčícími klany jsou lebkami posedlí a krvavě obětující Sythgarové ti hodní.

 
Silné momenty

Jsou tam ! Citově působivé momenty, co do mohutnosti srovnatelné i s Hodinou draka z pera samotného Mistra. Nemohu prozradit, které to jsou - všechny jsou až v poslední čtvrtině knihy a já nebudu ten, kdo vám vykecá, kdo se dožije a kdo ne. Ale slibuju, že až budu psát o Červené knihovně pro muže (to je takový Fildův nápad), určitě je tam zmíním, ty momenty.

Mezi silné momenty bohužel nepatří masové bitevní scény. Připomínám Mistra: dialogy před bitvou, svalnaté řeči padouchů, napjaté očekávání před bitvou, hutná atmosféra, dokonce i popis bitevní formace a rozestavení vojsk. Vlastní řež a desítky tisíc mrtvých pak odbyde pár slovy. Zde: méně by bylo více.

 
Kde se to celé odehrává ?

Hrdinové příběhu, Conan a mladý rytíř Ergil, prchají z ... totiž, kvapně opouštějí Brythunii. (Mimochodem Conanův důvod, proč zmizet, je další originální nápad, možná trošku přestřelený.) V R.E. Howardových alegoriích je Brythunie považována za ekvivalent Polska. Takže: vypadnou z Polska a hned blízko za čárou se začnou dít věci. Oni sice tvrdí, že jsou v Hraničním království, ale my - pozorní čtenáři - víme své. Střední Hyborie, nad Vysočinou sa blýská ...

Díval jsem se do oficiální conanovské příručky (Marvel 1986). Hraniční království: Velký solný močál, primitivní lidé. O klanech a knížectvích ani zmínka. This is a job for the Conan Society. Nemohli byste v tomhle udělat jasno, chlapci ? Ale vážně !


Kdo je Conan ?

Conan středoevropan. Tohle opravdu žeru. Hrdinové si pochutnávají na guláši a zapíjejí to pivkem. Středohyborská idylka to napohled. Čekám, kdy Conan zařinčí mečem a zvolá „Kurva, hostinský, guláš se šesti !“ Slyšeli jste správně. Neboť naši hoši se zaklínají nějakým tím Cromem nebo Mitrou při prkotinách, ale jde-li opravdu do tuhého, zní z jejich úst ono jadrné, všem středohybořanům srozumitelné „kurva !“

Conan poražený. Jde v daném okamžiku sice o houby, ale stejně - ženská mu vypráší kožich. Larssenův Conan není zvyklý prohrávat, ale umí to. Jak ten to umí ! Bravo !

Conan erotický fajnšmekr. Kdo to chce vědět přesněji, ať si to přečte v knize. Já ji vřele doporučuji. Jenže: nejde to zrovna dobře dohromady s tím Conanem, který se až dosud choval v sexuálních záležitostech zcela ordinérně a který se tak za nějakých pár let, po boku nádherné Zenobie, bude chovat zase. Obávám se, že zde jde o dobře míněný, leč úlet (autora). Ale nevadí ! Třeba má na toho (eroticky) nudného Conana takový vliv ta blahodárná středohyborská atmosféra.

Conan poeta. Polibky krásné ženy jsou příjemné. Lze-li je chápat jako příslib čehosi dalšího, mohou být nesmírně příjemné. Ale pozor - nejsou sladké v pravém smyslu toho slova. Výrok „na světě neexistuje nápoj, který by chutnal sladčeji než tvé polibky“ je metafora a může ji vyřknout leda básník nebo někdo, kdo to od básníků slýchává. Ne Conan - prozaický bojovník. Oč jde: žena jej láká kamsi na cosi, ale on zrovna pije pivo. Já bych čekal „Počkej děvče, za chvíli jsem v tobě, jen co dopiju tenhle džbánek“ nebo tak něco. Jen ne metafory. Napadá mě vysvětlení: Cimmeřané určitě nesladí. Adjektivum sladký pro ně označuje cosi nevyzkoušeného, exoticky tajemného, vzácně příjemného, bez asociace na konkrétní chuťový (jim neznámý) vjem. Takže je jasno - jde o špatný překlad z cimmerštiny.

 
Puška na stěně

Známý dramatický princip: A.P. Čechov požaduje, visí-li během představení na stěně puška, musí z ní býti vystřeleno. Pokud tedy hostinský nabízí nocležníkům na noc svoji dvanáctiletou neteř, neexistuje, že jí všichni odmítnou, a ona bez ztráty květinky příštího rána odcestuje za lepšími zítřky. Výmluva, že tak autor jen zdůrazňuje Ergilovu počáteční naivitu, neobstojí !

 
Odvaz

Tyhle hlášky vám z děje neprozradí nic. Ale jsou parádní. Tedy směle:

Místní druid hanobí konkurenční kult slovy: >>„Jde o plíživé zlo, které postupně ovládá mozky lidí ...“

„Jako každé náboženství,“ poznamenal Conan. <<

 

>> Mladíka ...vlhkostí se lesknoucí mužnost před zraky všech okolo mizela a opět se vynořovala z ...<<

Zde autor uplatňuje dvojí metr. Muži-bojovníci si to rozdávají s otrokyněmi na veřejnosti, ale bojovnice-ženy jsou cudné až hanba. Alespoň Conana se pokaždé snaží zatáhnout někam do ústraní. Skutečný odvaz bude, až si tu sukýnku uprostřed hodovní síně, mezi kanci pečenými a kanci chlastajícími, vykasá sama paní kněžna.

 
Psáno pro SARDEN 2000-09-10

Hodnocení: * * * *

Thorleif Larssen: Conan nelítostný
Brokilon 2000
Překlad Anežka Bornová, obálka Jan Patrik Krásný
Cena 168 Kč





Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • RECENZE: Conan středoevropský...

  • TV: dnes na TV3 od 20:00 - Babylon 5, Oči

  • CONY: Bitva pěti armád

  • SLOVÍČKAŘENÍ: Nepřítel

  • LIDÉ: Zemřel Kurt Siodmak

  • VYŠLO: Perry&Perry: Vetřelci vs. predátor

  • Postsémantické paradigma narativního prvku v díle Madonny

  • DRBY: Matrix 2, Matrix 3

  • SF SOUTĚŽ: Výsledky 12.ročníku soutěže O Stříbřitělesklý Halmochron

  • CON: Jedeme na Dementcon...

  • LIDÉ: Kapitán Jean-Luc Picard se oženil

  • RECENZE: Nick Nielsen - S. K. Ř. E. T.

  • DRBY: bakterie členem Spojených národů?

  • INTERVIEW: Science fiction je jako rock and roll, je tady jednou provždy...

  • RECENZE: Andrzej Sapkowski – Paní jezera

  • Na okraj
    Muž bez stínu - česká premiéra 21/9/2000 (zde presskit Falconu)

    Právě vyšlo:
    STAR TREK VI: Neobjevená země
    VĚŽ MLČENÍ
    (Labyrint půlnočního draka díl 03)

    a dotisk
    CONAN A skryté město


    s TITANEM se roztrhl pytel - na SCIFI.CZ najdete recenzi na knihu a trojici recenzí na film, u nás navíc ještě i drby o filmu (premiéra: 3/8/2000)