Čtvrtek 27.6.2002
Svátek má Ladislav

Biologie a příroda
Vesmír
Fyzika
Medicína
Matematika
Historie
Umění
Filosofie
Psychologie
Humanitno
O Zemi i zemi
Techno
Chemik

Ohlašovna
Rozhovory
Recenze
Soutěže
Lidé
Co když...?
Satirikon
K diskusi
Pa - vědo

Archiv vydání

 
Vážení čtenáři,

vítám vás ve vědecké sekci Neviditelného psa - UNIVERSUM - určené k poznání, ale i pobavení. Své připomínky, reakce, glosy, články, informace do OHLAŠOVNY... posílejte na adresu. Děkuji a těším se na Vaše přispěvky - JITA Splítková


 HLAVNÍ STRÁNKA

27.6. K DISKUSI: Postmodernismus a konec vědy
Jiří Svršek

Stanley J. Grenz je profesorem teologie a etiky na Carey Theological College a Regent College . Je autorem řady knih o teologii uprostřed změn v dnešním světě. V roce 1996 napsal knihu [1], která o rok později vyšla v češtině pod názvem "Úvod do postmodernismu".

Postmodernismus hlásá konec jednotného a univerzálního pohledu na svět. Odmítá jednotící, všezahrnující a obecně platná vysvětlení a snaží se je nahradit rozdílností a jednotlivostí. Postmodernisté odmítají důraz na racionální objevy pomocí vědeckých metod, které jsou intelektuálním základem našeho světa.

Zpochybňují všeobecně platné pravdy, objevené a dokázané rozumovým úsilím. Nevěří rozumovému intelektu jako jedinému kritériu pravdivosti. Snaží se dívat "za hranice rozumu" a zdůrazňují emoce a intuici.

Tvrdí, že postmoderní vědomí má "holistický rozměr" a proto odmítají myšlenku nezaujatého, nezávislého a rozumného jedince. Pod pojmem "holismus" si představují "integraci všech složek osobního života, tedy citové, intuitivní a poznávací".

Postmodernisté jsou přesvědčeni, že každý člověk je zakotven v určitém lidském společenství, které ho vede ke společnému chápání pravdy. Tvrdí, že nejen naše konkrétní názory, ale také chápání pravdy samotné má svůj základ ve společenství, do něhož patříme. Z tohoto hlediska je pravda nejen relativní, ale každé společenství má své vlastní pravdy. Názory jsou považovány za pravdivé v kontextu společenství, v němž byly vysloveny.

Postmodernisté tvrdí, že již nezáleží tolik na systematickém a logickém uvažování. Někteří postmodernisté se snaží smísit tradičně neslučitelné názorové systémy. Jiní tvrdí, že postrádá smyslu tvrdit, že některé názory jsou "správné" a jiné "chybné", neboť nějaké přesvědčení nebo postoj je otázkou společenského kontextu

Postmodernisté tvrdí, že postmodernismus znamená konec vědy ve formě, v jaké ji známe. Jean-Francois Lyotard ve své knize "The Postmodern Conditon: A Report on Knowledge" tvrdí, že moderní věda se od počátku 18. století opírala o dva základní mýty.

Politický mýtus potvrzoval oprávněnost vědy s poukazem na svobodu. Všechny národy mají právo na vědecké poznání. Pomocí vědy lidstvo dosahuje vyšší svobody a důstojnosti a osvobozuje se od nevědomosti a útlaku, který z ní pramení.

Filozofický mýtus tvrdil, že věda slouží k růstu poznání a že vědecké obory přispívají k postupnému vývoji tohoto poznání.

Jean-Francois Lyotard ve své knize tvrdí, že věk jednotného bádání dospěl ke svému konci. Představu jednotné vědecké činnosti rozdělené na přesně definované paralelní obory nahrazuje shluk nedostatečně definovaných a neustále se měnících oblastí výzkumu. Každý z těchto oborů má svoji vlastní "jazykovou hru" (metodu nebo postup zkoumání) a provádí svoji vlastní práci, aniž by si bral na pomoc nějaký univerzální vědecký "metajazyk", který by jednotlivé vědní obory spojoval.

Podle mého názoru se autor mýlí. Například v matematice a fyzice jistě existuje značné množství oborů, které se často navzájem prolínají, rozdělují na nové obory nebo postupně mění podle předmětů svého zájmu. Avšak to rozhodně neznamená, že tyto obory hrají jakési vlastní "jazykové hry". Všechny matematické a fyzikální obory spojuje univerzální jazyk, jímž je matematika. Všechny přírodovědecké obory spojuje koherence, požadavek, aby teorie v jednom oboru nebyla v rozporu s již potvrzenými teoriemi jiných oborů.

Těžko by například uspěl nějaký věhlasný neurolog s tvrzením, že informace z lidského mozku se šíří do prostoru prostřednictvím zvláštních elementárních částic, které se pohybují nadsvětelnou rychlostí a mají imaginární hmotnost.

Rozhodujícím kritériem pravdivosti všech přírodovědeckých teorií je vždy pozorování, měření a experiment. To je další "univerzální jazyk", který spojuje všechny přírodovědecké obory bez ohledu na to, jaké metody a postupy používají.

Jean-Francois Lyotard dále tvrdí, že cílem vědeckého výzkumu již není "pravda", ale výkonnost. Finanční podporovatelé výzkum nefinancují proto, aby napomohli k osvobození lidstva nebo k rozšíření poznání, ale k upevnění své vlastní moci. Otázkou již není "Je to pravda?", ale "Jak to lze využít?", "Půjde to dobře na odbyt?" nebo v kontextu moci "Je to účinné?"

Podle mého názoru autor nemá pravdu. Vědecký výzkum jistě lze rozlišit na "základní" a "aplikovaný". Základní výzkum slouží vědeckému poznání a neočekávají se od něj žádné bezprostřední aplikace. Většinou probíhá na státních a soukromých univerzitách, ve státních vědeckých ústavech a v národních laboratořích. Aplikovaný výzkum slouží k vývoji určité technologie nebo zařízení a většinou probíhá ve výzkumných ústavech a laboratořích soukromých firem. Toto rozdělení však zcela určitě není ostré. Veškerý aplikovaný výzkum totiž závisí na základním výzkumu a proto řada velkých soukromých firem, jako např. IBM, podporuje také základní výzkum. Na druhé straně aplikovaný výzkum bývá hnacím motorem základního výzkumu.

Základní výzkum je z větší části financován státem, tedy daňovými poplatníky, aplikovaný výzkum pak soukromými firmami, tedy jejich zákazníky. Nepochybně jde o tytéž občany.

Těžko lze například tvrdit, že výzkum v oblasti fyziky vysokých energií nebo studium teorie superstrun je veden s cílem "jak půjde dobře na odbyt" nebo "jak to bude účinné". Na druhé straně máme celou řadu příkladů, kdy základní výzkum vedl k řadě aplikací. Příkladem bezesporu je kvantová mechanika, kdy se původně "čistá teorie" dočkala řady praktických aplikací, která se dodnes rozrůstá.

Stanley J. Grenz ve své knize tvrdí, že lidé postmoderní doby již nepřijímají platnost vize jednotného celistvého světa. Mají naopak sklon oceňovat rozdílnost na úkor jednotnosti a vážit si místního a zvláštního více než univerzálního. Z tohoto důvodu postmoderní myslitelé nelitují ztráty vědy jako jednotící činnosti.

Podle mého názoru je tento přístup k vědě naprosto nesmyslný. Věda v principu musí být vnitřně logicky konzistentní a musí představovat koherentní proud poznání. Těžko si lze představit, jak by se ve vědě uplatnila rozdílnost a zvláštnost.

Stanley J. Grenz dále hovoří o novém pohledu na fyzický svět. Tvrdí, že kvantová teorie a teorie relativity od základů změnily naše chápání světa.

S tím jistě lze souhlasit. Těžko však lze souhlasit s jeho dalším názorem. Grenz totiž tvrdí, že tyto teorie ruší předpoklad vědecké jistoty a nutí nás uznat meze vědeckého poznání. Pozorování se stává relativně objektivní, ale žádný experiment nemůže vést k čistě objektivnímu a nezaujatému pozorování.

Stanley J. Grenz zde mimo jiné naráží na Heisenbergův princip neurčitosti, podle něhož nelze se stejnou přesností změřit např. polohu a hybnost. Zjevně ho znepokojuje, jako většinu teologů, pojem nahodilosti a neurčitosti ve fyzice. Podle mého názoru jde o poměrně standardní nepochopení náhody. Náhodné veličiny jsou popsány zákonem rozdělení pravděpodobnosti a řadou dalších charakteristik a jako takové jsou běžným matematickým pojmem. Jejich využívání v kvantové mechanice znamená pouze to, že vesmír se nechová tak, jak bychom asi očekávali nebo si přáli.

Výsledky experimentů v kvantové mechanice jsou však naprosto objektivní a kvantová mechanika je deterministická. "Problém" nastává měřením hodnot nějaké veličiny. Pokud pomocí kvantové mechaniky vypočteme, že nějaká veličina bude nabývat jisté hodnoty s nějakou pravděpodobností, pak v dlouhé sérii měření vždy zjistíme, že četnost výskytu této hodnoty odpovídá výpočtu. K tomuto výsledku dospěje každý experimentátor, který se rozhodne měření provést, a proto výsledek je zcela objektivní.

Fakt, že jsme se v kvantové mechanice vzdali pojmu "jistoty" neznamená, že vědecké bádání je omezené, ale jen to, že jsme (opět) museli změnit své představy o vesmíru. V přírodních vědách se stává poměrně často, že "překrásné teorie jsou vražděny ošklivými experimentálními fakty".

Stanley J. Grenz ale dochází k závěru, že "fakta v přírodě neexistují nezávisle na konkrétním pozorovateli". Podle jeho názoru "postmoderní vědci trvají na tom, že nejsme diváci, kteří přistupují ke světu, ale spíše účastníky toho, co se snažíme poznat". Zřejmě tak naráží na další vlastnost kvantové mechaniky, kdy veškerá informace, jíž můžeme o kvantovém systému zjistit, je obsažena ve vlnové funkci. Teprve uspořádáním experimentu se rozhodneme, jakou fyzikální veličinu chceme měřit. "Akt měření" pak probíhá jako působení příslušného operátoru dané fyzikální veličiny na vlnovou funkci. Měřením získáme jednu z vlastních hodnot příslušného operátoru a pravděpodobnost výskytu každé vlastní hodnoty lze vypočítat.

Stanley J. Grenz dále tvrdí, že věda již nevystupuje jako "ostrov objektivity v moři kulturní relativity". Vědní obory podle něj představují další příklady "jazykových her", jak o nich psal Ludwig Wittgenstein.

Vědecký výzkum podle Stanleye J. Grenze není pouze neutrálním prostředkem k objevování povahy skutečnosti, ale formou "jazykové hry". Věda slouží pouze k dosažení určitých cílů a žádná kulturně neutrální fakta jednoduše neexistují.

Musím přiznat, že tento kategorický závěr dost dobře nechápu. Jakým způsobem závisí na kulturním prostředí například Riemannův integrál nebo supravodivost kapalného hélia? Jakou "jazykovou hru" hraje nebo jaký cíl sleduje matematik, když pomocí reziduové věty odvozuje hodnotu nějakého integrálu?

Stenley J. Grenz píše, že postmoderní odhalování mýtu vědy jde ještě dál. Vědecká činnost vychází z předpokladu, že věda postupuje logicky. Vědec pozoruje svět, předkládá hypotézu o tom, jak svět funguje a pak vymýšlí experimenty, které tuto hypotézu potvrdí nebo vyvrátí.

Proti této představě se staví zejména Thomas S. Kuhn ve své knize "The Structure of Scientific Revolution". Tvrdí, že základní změny v teorii nejsou jen logickými modifikacemi nebo novými výklady minulého poznání, ani vědci objektivně nepřidávají jeden údaj k druhému. Posuny v teorii přicházejí jako radikální proměny pohledu vědců na svět. Vědci občas vyrazí vpřed "v náhlém přívalu tvořivosti", který Kuhn nazývá "posun paradigmatu".

Podle Kuhna je paradigma společenský výklad skutečnosti, tedy názorový systém, který převažuje v příslušné vědecké obci v daném dějinném období. V užším smyslu Kuhn tento termín užívá pro označení souhrnu názorů, které napomáhají k vysvětlení "záhad vědy".

Thomas S. Kuhn tvrdí, že přes všechny výkladové možnosti nemůže žádná teorie ani vyřešení záhady vysvětlit všechny údaje. Výzkumníci se neustále setkávají s odchylkami a nálezy, které obecná teorie nedokáže vysvětlit. Těchto odchylek přibývá a pak někdo předloží novou teorii, která dané odchylky vysvětlí lépe než teorie původní.

Thomas S. Kuhn se podle mého názoru snaží obrátit příčinné souvislosti. Tvrdí, že nikoliv věda a technologie jsou impulsem pro společenské změny, ale naopak společenské změny způsobují "posun paradigmatu" a díky tomu věda postoupí vpřed. Pod vlivem nového paradigmatu vědci přijímají nové myšlenkové postupy a zkoumají nové skutečnosti.

Vývoj fyziky 20. století tomuto názoru ale nenasvědčuje. Jaký společenský impuls vedl Alberta Einsteina v roce 1905 k formulaci speciální teorie relativity a v roce 1912 k formulování obecné teorie relativity? Jaký společenský posun paradigmatu způsobil vznik kvantové mechaniky v letech 1925 až 1928?

Na druhé straně jistě nelze přehlédnout, jak politická a společenská situace během druhé světové války výrazně ovlivnila směr vývoje jaderné fyziky, radiotechniky a elektroniky. Nikoliv však "posunem paradigmatu", ale vojensko-strategickou nutností.

Thomas S. Kuhn dále tvrdí, že věda není jen neutrálním shromaždováním dat z měření, pozorování a experimentů. Popírá, že experiment může s konečnou platností prověřit správnost teorie, protože sám tento experiment závisí na platnosti různých teorií, o něž se opírá. Každý experiment vychází ze sítě teorií, názorů, myšlenek, světů a tradic, tedy o kulturu a společenství, v němž se uskutečňuje.

Podle Kuhna tedy žádný objektivní svět neexistuje. Všechno, co kolem sebe vnímáme a pozorujeme, závisí na našich představách, jaké o světě máme na základě svého kulturního prostředí. To je v souladu s postmodernistickým přístupem k poznání, které není "objektivistické" ale "konstruktivistické".

Pokusme se tímto názorem zdůvodnit vznik kvantové mechaniky. Na základě jedné "jazykové hry" Werner Heisenberg, Max Born a Pascual Jordan vyvinuli maticovou mechaniku. Na základě jiné "jazykové hry" Erwin Schrödinger vyvinul vlnovou mechaniku. Tyto dvě teorie se na první pohled výrazně odlišují. Jedna používá nekonečněrozměrné matice, druhá používá vlnovou rovnici a vlnové funkce jako její řešení. Postmodernisté by mohli být nadšeni, pokud by ovšem Max Born nedokázal, že obě teorie jsou naprosto ekvivalentní. Studenti kvantové mechaniky jistě znají pojem reprezentace. V kvantové teorii totiž jde o vnitřní strukturu teorie a nikoliv o konkrétní reprezentaci ("jazykovou hru" slovníkem postmodernistů), v níž se výpočet provádí.

Různé přístupy k řešení problému známe z matematiky v podobě vět o ekvivalenci, které bezesporu patří k jejím nejmocnějším nástrojům. Ten, kdo prošel kursem matematické analýzy na vysoké škole, se jistě v analýze v komplexním oboru setkal s reziduovou větou, jejímž prostřednictvím lze vypočítat hodnoty integrálů analýzy v reálném oboru, které jsou jinými metodami neřešitelné. Matematikové často pomocí vět o ekvivalenci převádějí jeden problém na jiný, který lze snadněji (nebo vůbec) vyřešit. Přitom bezesporu jde v postmoderní terminologii o "různé jazykové hry".

Pokud ve fyzice existuje více různých teorií pro vysvětlení určitého problému, nakonec se vždy ukáže, že buď jedna z nich neplatí (lze ji vyvrátit experimentálními fakty), nebo jedna teorie má větší vypovídací schopnost než druhá, nebo jsou obě teorie ekvivalentní. Nakonec zastánci obou teorií dospějí ke stejným verifikačním experimentům a dojdou ke shodným závěrům. Nikdy ale vedle sebe trvale nestojí dvě různé teorie jako "konstrukty odlišných kulturních prostředí a různých posunů paradigmatu".

Konečně Thomas S. Kuhn tvrdí, že vědecké poznání není souhrnem objektivních a všeobecně platných pravd, ale sbírkou výzkumných tradic, které vznikají v konkrétním společenství badatelů. Jazyková hra vědy je mimo živou práci takových společenství z velké části nesrozumitelná.

Podle Kuhna by tedy vědecké poznání mělo být tomu, kdo nezná příslušné výzkumné tradice a není součástí příslušného společenství badatelů, prakticky nedostupné. Ovšem to je čirý nesmysl. Pokud chci například pochopit kvantovou teorii, musím vyvinout určité intelektuální úsilí. Než totiž začnu tuto teorii studovat, musím se seznámit s matematickými nástroji, které tato teorie používá - s teorií Hilbertových prostorů a operátorů, s teorií pravděpodobnosti a řešením jistých typů diferenciálních rovnic. Avšak nepotřebuji znát žádné "výzkumné tradice" nebo hrát nějakou "jazykovou hru".

Jsem přesvědčen, že postmodernismus hlásají většinou lidé bez přírodovědeckého vzdělání, jimž vadí vědeckotechnický svět, jemuž nerozumějí a zřejmě ani nemohou rozumět, protože by to od nich vyžadovalo nemalé intelektuální úsilí. Proto raději sami hrají "jazykové hry", které nelze falzifikovat, neboť pouze jejich autoři znají příslušné "kulturní pozadí" a mají tedy "v tomto kontextu svoji pravdu". A pokud by náhodou bylo možno některou hru falzifikovat, tak prostě dojde "k posunu paradigmatu" a ke změně pravidel, "která rozhodují o tom, jakým způsobem se slova v daném kontextu použijí".

Literatura:

[1] Stanley J. Grenz: Úvod do postmodernismu. Návrat domů. Praha 1997. ISBN: 80-85495-74-0 Z angl. orig.: A Primer On Postmodernism. Wm. B. Eerdmans Publishing Co. 1996




Související URL:
Věda, filozofie, náboženství: knihovna: Fyzika
Další články tohoto autora:
Jiří Svršek

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • K DISKUSI: Postmodernismus a konec vědy

  • GEOPOLITIKA: České geopolitické zajímavosti - Braniborsko-Nová marka

  • HISTORIE: Divadlo v kotcích

  • KLIMA: Globální oteplování pravděpodobnější

  • FAUNA: Rosnička-ozdoba naší přírody

  • HISTORIE: ZBOROV - 2.července 1917

  • ROZHOVOR: Kristian - houslista na disku?

  • ŠKOLSTVÍ: Vysoké školy a nízké počty (studentů)

  • ZDRAVÍ: Co je to globesita?

  • VÍTE ŽE: Zajímavosti vědy

  • FEJETON: Půjčil bych vám Najdulínka...

  • K DISKUSI: Ministerstvo nových technologií

  • ASTRO: 21. června nastane letní slunovrat

  • HUMANITNO: Exorcismus, šamanismus a esoterická diagnostika teologů

  • GEOPOLITIKA: České Rakousy

  • Na okraj




    Světová rada pro obnovitelné energie (WRCE) v Berlíně ve dnech 13.-16.6.

       Na shromáždění Světové rady pro obnovitelné energie (WRCE) v Berlíně ve dnech 13.-16.6. bylo místopředsedou frakce Zelených v Evropském parlamentu Claude Turmesem plénum vyzváno, aby předložilo spektrum návrhů kroků vedoucích k prosazení obnovitelných zdrojů energie v zemích třetího světa. Situace ve třetím světě není pochopitelně marginální a to nejenom z humanistických hledisek. Sem totiž směřují nejrůznější jaderné a fosilní iniciativy, pro které tam není ani příslušná distribuční soustava, ani technologické prostředí, a většinou ani potřebná politická stabilita. Navíc již dnes existují africké země, které dovážejí fosilní paliva - především ropu - v obratu překračujícím vlastní vývoz.
    Zapojte se i vy!
    Reagujte prosím co nejrychleji, protože máme možnost panu Turmesovi Vaše návrhy k tomuto tématu zaslat ještě před jeho odjezdem na příslušné konference - kolem 15.7. 2002!!!
       Pochopitelně leccos bylo zkoušeno a navrhováno - vydejte se nakřídlech do nevšedních horizontů - i evropským politikům chybějí nápady (nejsou sami...!).

    20.06.2002
    Své návrhy můžete zaslat e-mailem na adresu: info@eurosolar.cz, nebo se zapojte do naší diskuse na www.eurosolar.cz/novaanketa/index.php.

    Děkujeme!
    Za Eurosolar.cz Jan Krucký a Milan Smrž






    VOLNÝ ČAS: Souboj mozků
    Aneb Bohemia Srdce her od 20 do 23.6.2002 v Bílé ulici, Praha 6

    Více jak 900 volných míst čeká pro každého, kdo si chce zahrát Piškvorky, Dámu, Abalone, Šachy či Backgammon. 5000 připravených perníčků od firmy Odkolek čeká na své vítěze jež navíc dostanou i hlavolamy. Každý se může stát bronzový, stříbrný , zlatý či diamantový v jedné z 25 disciplín duševních her kam dle organizátorů Václava Fořtíka a Jaroslava Flejberka patří i ŠPRTEC, Křížovky, Pexeso či u nás dosud neznámé UNO. Hry jsou zaměřené na různé druhy duševních činností - paměť, logiku, prostorovou i plošnou představivost, vnímání a verbální schopnosti.
    Kterýkoliv den přijdou zájemci o hraní si, otestování inteligence, vyřešení křížovek, či hlavolamů, budou mít možnost od 9.00 (ve čtvrtek až od 14.00) do 20.00. Akce se koná ve spolupráci s Mensou ČR a DDM na Praze 5. Akce by se měla stát příležitostí a inspirací pro rodiče i děti na volnočasové aktivity a to nejen o prázdninách. Bližší informace o akci jsou na www.mensa.cz

    Pro média začíná v pátek 21.6.2002 v 10.00 tisková informace a speciální turnaj v kuličkách a backgammonu o hodnotné ceny.

    Vstup pro média zdarma.
    Týden ve vědě, týden na Science Worldu

    V posledním týdnu jsme se na Science Worldu věnovali nejnovějším objevům na poli genetiky. Diskuse čtenářů vyvolaly články o nerovnovážné termodynamice spojené s řešením až filosofických otázek týkajících se svobodné vůle, determinismu a teorie chaosu. Kromě Prigogina jsem se dostali i do doby starověkého Říma, přinášíme také řadu kapitol z dějin matematiky...

    7 DNA byla Richardem Dawkinsem metaforicky nazvána "řekou z ráje". Skutečně protéká pozemskou evolucí už po miliardy let. Jaké kusy naší DNA jsou nestarší? O odpověď se pokouší článek Hledání nejstaršího genu.

    Když už byla řeč o Richardu Dawkinsovi, přinášíme také recenzi jeho nejnovější česky vyšlé knihy, bestselleru Slepý hodinář.

    V úvahách o hypotéze Gaia hraje velkou roli popis globálních seberegulačních systémů. Jedním z nich je i cyklus síry.

    Objevují se pokusy o nový způsob zpoplatňování přístupu k vědeckým informacím; v rámci nich by však mělo dojít i na to, aby odborné periodikum bylo na internetu přístupné zdarma.

    Kdy byli Římané poprvé v Čechách? Zřejmě v rámci války proti markomanskému králi Marobodovi.

    Zájemci o historii snad ocení i článek Hledání Jantarové komnaty.

    Proti Alzheimerově chorobě můžete bojovat dosti netradičním způsobem - tím, že se budete učit psát slohové práce.

    Pro antickou matematiku bylo šokem, když se zjistilo, že ne všechna čísla je možné vyjádřit zlomkem - existují tedy i čísla, která nejsou racionální. Jak to dokázat?

    Jaká čísla preferuje biologická evoluce? Pokud se podíváte na páry očí, končetin či vnitřních orgánů, nenarazíte kromě dvojky na žádná prvočísla. Přesto se však někdy vyskytují. Zajímá vás, za jakých podmínek?

    A na závěr: co vlastně tvrdí nerovnovážná termodynamika či teorie chaosu? Jak se toto pojetí liší od relativistické či kvantové fyziky? Podívejte sena články Prigogine versus Hawking
    i na následující diskusi.

    Pavel Houser, Science World





    Operace Overlord.

    Včera bylo 58. výročí slavné vojenské operace Overlord, kterou byla ke konci druhé světové války otevřena západní fronta. Ve škole, kam jsem začal chodit v září 1945, jsem o tomto mohutném vojenské nasazení téměř neslyšel. Zato později, když vyšly knihy Křižáci na západě nebo Den "D" a jiné dokumenty, jsem si s napětím o všech těch Patonech, Bradleych atd s napětím početl. Dokonce jsem po padesáti letech ty slavné pláže a také Museum 6. Juni v Normandii navštívil. Včerejší výročí jsem si uvědomil při zapisování data do mého staničního deníku. Po telegrafním spojení s japonským radioamatérem mě napadlo, že bych měl poblahopřát někomu z vítězných zemí, které nesly hlavní tíhu této akce. Trochu jsem ladil po telegrafním pásmu 14 MHz a našel jsem stanici se zvláštním volacím znakem TM 6 JUN. To jsem již cosi tušil. Po navázání spojení mi operátor sdělil svoji polohu : UTAH BEACH, Normandie. Operátor byl Francouz. Moje "Congratulation to operation Overlord at 1944" s radostí přijal a dál svižnou telegrafií odpovídal stanicím, které ho volaly z celého slyšitelného světa. Jeho frekvence byla ještě o půlnoci našeho času přeplněna volajícími. Myslím, že i my si můžeme navzájem blahopřát, neboť co by bylo, kdyby nebylo ?

    Nevšimnul jsem si, že by o tomto výročí (i když ne zrovna jubilejním) tak říkajíc "štěkl pes" v českých sdělovacích prostředcích. Nechť tedy štěkne dodatečně aspoň ten Neviditelný.

    73 de OK 2 BEW, Brno, 7.června 2002



    Za zvířaty do Stanice přírodovědců

    Chcete vědět, která zvířata je možné chovat doma? Pak navštivte Stanici přírodovědců DDM hl. m. Prahy. Od 1. do 9. června pořádá ve svých prostorách výstavu nazvanou Žijí s námi doma. Na návštěvníky čeká řada zajímavých zvířat, které je možné chovat v domácí péči. Kromě běžných domácích mazlíčků, jako jsou různí hlodavci, králíci, rybičky, ptáci, želvy apod., budou k vidění i méně často držená zvířata: rozmanití zástupci hmyzí říše, plazi, obojživelníci či stále ještě vzácně chovaní australští vačnatci - vakoveverky létavé. Mláďata některých vystavovaných zvířat, odchovaná ve Stanici přírodovědců, si budou moci návštěvníci zakoupit za výhodnou cenu. Výstava je otevřena denně od 10 do 18 h. Stanice přírodovědců se nachází nedaleko zastávky metra Anděl v Drtinově ulici.