Příběhy z pouští a zahrad aneb Moudrosti a příběhy ze života nejznámějších súfijských mistrů.

Súfismus - tajemný, mystický, transcendentální, zmínku o něm určitě najdete v každé příručce hledače tajemné pravdy a skrytého poznání. Jaké jsou a byly názory a skutky súfijů a co se jim podsouváno lze nejlépe zjistit přímo z prací súfijských mistrů. Výběr z tvorby významných mistrů zlaté éry súfismu připravili manželé Moždeh Bajátová a Mohammad Alí Džamnijá z bratrstva ni'mattulláhíja.

Súfismus je skutečně mystický, zaměřený na hledání gnostické tajné pravdy, která není dostupná každému a nepochybně má s křesťanskou a helénistickou gnosí leccos společného. Jako směr v islámu se konstituoval v letech 800 až 850 n.l.. Název je odvozen od slova súf , což je vlněný oděv a súf í je osoba jež ho nosí. Pochopitelně jej nosí proto, že je laciný a ukazuje tak svůj odstup od materiálního světa a hluboké duchovní poznání. Ve stejných oděvech chodily i významné postavy Bible, které súfijové považují za mistry duchovní cesty. Od projevení se proroka Muhammada již považují za správné být muslimem, pokud se člověk nechce odchýlit od spirituální cesty. V zásadě však platí, že: "Pokud člověk dospěje k cíli, pak je cesta, kterou kráčel, nepodstatná."

"Podle súfijských učitelů bylo (a je) studium šarí'y pouze základní průpravou, jež byla potřebná pro získání přístupu k vyššímu duchovnímu vydělání na univerzitě. Tento pokročilý stupeň se nazýval taríqa, tzn. cesta. Všeobecně platil názor, že taríqa představovala střední fázi spojující šarí'u s haqíqou (pravda nebo osvícení) a že samotný Boží zákon nestačí k nalezení pravdy." Po Cestě vedli adepty poznání duchovní mistři. Aby byl mistr pravý, musel svou pozici dokázat v posloupnosti mistrů až k Alímu. Alí, který byl zasvěcen přímo Muhammadem, zasvětil čtyři své následovníky: al-Hasana a al-Husajna, své syny a Kumajla a Hasana al-Basrího. Od těchto čtyř pírů odvozují svůj původ všechna duchovní bratrstva, poskytující pomoc a vedení těm, kdo hledají poznání v Bohu, neboť podle ústředního bodu súfismu - jedinosti bytí - je existence, včetně veškerého všehomíra, projevem Božích přívlastků, a tedy jako taková od něho není odloučena.

Oněmi mistry z jejichž děl, anebo z legend o nich, se zde cituje jsou: Al-Halládž, první mučedník súfismu umučený za slova "Já jsem pravda.", jimiž se de-facto prohlásil za Boha. Abú Saíd, propagátor a patron extatického tance a deklamace básnických textů. Faríduddín Attár, který začal vysvětlovat spirituální cestu prostřednictvím příběhů a bajek. Hakím Nizámí, autor romantických eposů Lajlá a Manžnún a Chosrau a Šírín a autor básnického stylu mathaví. Džaláluddín Rúmí, nejvýznamnější perský básník a zakladatel Řádu tančících dervišů. A konečně Abdurrahmán Džámí, poslední velký perský klasický básník.

Jako vějičku Vám prozradím, jak se stal Attár (tj. Lékárník nebo Voňavkář) súfím.

Jednou přišel pro lék do Attárovy lékárny derviš a užasl nad nádherným vybavením. S široce otevřenýma očima se rozhlížel kolem a pak si začal pozorně prohlížet i Attára. Attár se zeptal, proč na něj tak zírá.

Když to derviš uslyšel, lehl si na zem, položil si kaškúl pod hlavu jako polštář a s Božím jménem na rtech zemřel.

A velkoryse ještě přidám jednu o Abú Sa'ídovi, jmenuje se Mlýn:

Abú Sa'íd byl na cestách se svými společníky, když narazil na mlýn. Zastavil koně a zaposlouchal se do zvuků mlýna. Pak se zeptal: "Jestlipak někdo z vás ví, co ten mlýn říká?" Všichni zavrtěli hlavami. Abú Sa'íd pokračoval: "Připomíná vám, co je to súfismus. Dostanu hrubé zrno a vydám zpět jemné. Obíhám kolem sebe a pohyb mám i v sobě, co nepotřebuji, rozpráším do okolí."

Knihu vydalo nakladatelství Portál v roce 1999.