NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET   //    BAZAR   //    PARAGRAF
  
Sobota 10.2.2001
Svátek má Mojmír

 Hledání:
 Výběr z vydání:

VÝSTAVA: Lesk i bída Zeleného ufona

ŠAMANOVO DOUPĚ na víkend: Jak přežít 3. tisíciletí

POVÍDKA: CIZINEC

LÁSKA: Gentleman radí pánům i paním

NÁSTÉNKA: Vztek nad pracovními smlouvami

ODPOVĚDNA: Vševědovy vyčtené vědomosti

ZE STARÝCH NOVIN: ŽENA Z TAJNÝCH SLUŽEB

AUSTRÁLIE: The Gap - Mezera sebevrahů

PŘÍRODA: Vandalové v lese u Káraného

SPOLEČNOST: Penzijní systém jako vítězství úředníků

POLICIE: Obraťte se s důvěrou!

VZPOMÍNÁNÍ: Dvě slova a jejich důsledky

BIOGRAFIE: E.G. Lammer - rebel hledající identitu v blízkosti smrti

KOMENTÁŘ: Porodné

PENÍZE: Stavební spoření loni lámalo rekordy
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Architektura
Hudba
Literatura
Film
Malířství
Filmová béčka
Společnost
Politika
Ekonomika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura >> Malířství

10.2. VÝSTAVA: Lesk i bída Zeleného ufona
Jan Paul

Zelený Raoul oslavil před časem své 300.pokračování inscenovanou reklamní fraškou, když ústy jednoho z protagonistů oznámil,že končí. Taťka Reflex si jeho údajným ukončením ověřil, kolik čtenářů tato pitoreskní podívaná ještě oslovuje a pak zeleného stkřeta znovu oživil. Původní seriálový produkt autorské značky Hruteba pokračuje, protože to má napsáno ve svém rodném listě.

U příležitosti pávě probíhající výstavy kreslíře tohoto seriálu v plzeňské galerii X Centrum, možná neuškodí malé zamyšlení nad jeho zdůrazňovanou původností. Ta je totiž patrna snad jen v libretu a ve vskutku nekonvenčních pointách, jakého si glosáře probíhajících změn v České republice. Autorům zřejmě nevadí, že občas jde o bulvární společensko-kritický guláš, v němž kvalita humoru se ocitá pod prahem toho, čemu se ještě říká kultivovaná politická satira.

Intelektuálně jednoduchá propojení získávají téměř vždy laciný divácký úspěch, což demonstrovala i nedávná výstava v metru. Přestože Zelený raoul nenáročně provokuje a zlobí "zbožňované" celebrity i čtenáře, jeho kvalitu neurčuje ani zdánlivá odvaha autorů, pouštět se v prvoplánových narážkách na velmi tenký led.

O nic lepší to není s jeho výtvarnou podobou, která je podle autorů údajně blízká Káju Saudkovi. Není ale nutné nic předstírat, protože kreslíř Zeleného raoula vykrádá styl Káji Saudka zcela programově. Nejde tedy o tvůrčí blízkost,ale o záměrnou snahu velký vzor kopírovat. Je to patrné především v nepřesvědčivém napodobení kresebné zkratky a nadsázky, která je určující pro způsob Saudkova kreslířského projevu. Autor Zeleného raoula ale jen ulpívá na povrchu laciného pozérství, v úporné snaze mistra dostihnout.

Pro "káju" je ovšem typický i způsob komixového myšlení a obsahová nadsázka, kterou ale Zelený raoul nedosahuje a viditelně selhává i ve snaze postihnout Saudkův smysl pro kresebný detail a perspektivu. Seriál je navíc vizuálně nudný, ve stále se opakující nezměněné a nevýrazné výtvarnosti. Nemá spád, je statický a střídá stále tytéž pohledy, jako by pomyslná kamera zabírala děj ze stále stejného místa. Ani to že je barevně chudičký není záměr, ale důsledek toho, že výtvarník si s barvou neví rady. Díky tomu pouze sem tam něco koloruje, aby vzbudil zdání alespoň nějaké barevnosti.

Známé osobnosti začal kdysi v kresbách parafrázovat opět Saudek a ani zde nedosahuje Zelený raoul základních kvalit, díky omezeným možnostem svého kreslíře. Pokud je totiž seriál vypointován právě v účinkování známých osobností, pak prvotním předpokladem je jejich podobnost. Ta se ovšem v Zeleném raoulovi mění doslova s každým políčkem a tak kreslíř často přispěchá s pomůckou a nepřesvědčivého hrdinu označí popiskou. Toto Saudkovo komixové osvěžení v gradování pointy ale kreslíř Zeleného raoula nepochopil a jmenovky používá formálně jen k "vysvětlování" identity komixové postavy. Musí, protože jinak by divák nevěděl kdo je kdo a seriál by neměl smysl. Nakonec i tam kde má některé podoby již nacvičené, používá tyto šablony ve většině situací jako opakující se klišé.

Podle Reflexu dovede údajně Kreslíř Zeleného raoula namalovat úplně všechno (kromě většiny svých hrdinů pozn.autora),ale jeho touhou jsou prý skutečné obrazy. Jistě, nekonečný příběh Zeleného ufona nemůže vycházet do nekonečna a ve sbírce současného umění Národní galerie se nějaké místo ještě najde.

Bídu Zeleného Raoula podtrhuje i bídná pozvánka na výstavu v galerii X Centrum, vyvedená xeroxem na kancelářském papíru. I to je kontrast s leskem okázalých párty, na kterých se zelený mužík tak rád presentuje.




Další články tohoto autora:
Jan Paul

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: