NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET   //    BAZAR   //    PARAGRAF
  
Čtvrtek 15.2.2001
Svátek má Jiřina

 Hledání:
 Výběr z vydání:

KOMENTÁŘ: Nemocný prezident

ŠAMANOVO DOUPĚ: Díky, Svíťo!

RODINA: Soumrak Čechů

HISTORIE: Loď která objevila Austrálii.

CHEMIE: Z čeho jsou vyrobeny chemikálie

ZAMYŠLENÍ: O lhaní

PENÍZE: Už to víte? Právě to prasklo!

SEX: Androgyni v umění

LITERY: Omluva české televizi

SLOVENSKO : Blázinec kolem policejního ministra

POHLED: O muzeu Pergamon

ČTENÁŘI PÍŠÍ: Valentýn v 15

CHTÍPEK: Kříž nebo půlměsíc ?

MEJLEM: O myslivcích

KOMENTÁŘ: Tři poznámky k minulému týdnu
 Rubriky:
Svět
Austrálie
USA
Německo
Ukrajina
Kanada
Nikaragua
Holandsko
Čína
Jižní Afrika
Švédsko
Izrael
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět >> Německo

15.2. POHLED: O muzeu Pergamon
Ross Hedvíček

V Berlíně jsem už nebyl takových skoro dvacet let... Když jsem tam byl naposledy, tak jsme byli v
muzeu jménem Pergamon. Je to umístěno na jedné straně toho jejich Václaváku - ulice Unter den
Linden, tehdy pořád ještě s rozstřílenými domy od války, jak to vypadá dneska nevím, a vcházelo se
tam z boku přes takový schodišťový most přes jeden z těch typických berlínských kanálů. No zajímavé.
Přední strana budovy, čelící Unter den Linden byla uzavřena a měla vepředu obrovitánské černé sloupy
oďobané od střel, že tam z fleku mohli natáčet Pád Berlína, ale nenatáčeli. Nechal jsem se tam
vyfotit.

A vedle stál nějaký veliký chrám, co byl taky úplně černý a obehnaný ohradou, jako že se to
opravuje, ale nic se tam nedělo a ten měl na vrcholu dómu zlatě se svítící kuličku - strašlivý
kontrast, černý dobitý kostel se zlatou kuličkou na špici.

A to muzeum Pergamon bylo muzeum historických vykopávek. Došel jsem k závěru, že - historicky -
Němci, stejně jako Rusi, kde co mohli - to ukradli. A protože Němci jsou trošinku civilizovanější
než Rusi, tak to, co ukradli, aspoň časem vystavili v muzeích - to, co ukradli Rusi už nikdo nikdy
neviděl, bez ohledu na to, jaký nový car či Ras-Putin jim vládl. A tak jsem viděl desetimetrové lvy
s křídly z Asýrie nebo Babylonu (už nevím), sarkofágy z Egypta, sochy Chetitů někde z Turecka a
hlavně schodiště s celým průčelím budovy z města Pergamon - taky v Turecku. Prostě to Schliemann
nebo kdo celé vykopal a odvezl do Německa a nějakým zázrakem to Rusi neukradli. A v tom muzeu to
zase kámen po kamení složili všechno dohromady a vypadá to velice pěkně. Určitě je to tam dodnes.
Zajděte se podívat.

Lidí tam bylo jako psů. Autobusy jezdily sem a tam, parkovaly vedle chodníku. Přímo proti vchodu
stal krásný dvoupatrový autobus se značkou NL, tedy z Holandska. Zvenku byl krásný, ale vevnitř se
zdál být ještě pěknější. Na chodníku stál chlap s dvěma ženskýma, mírně předkloněn a s rukama
opřenýma o kolena a obdivoval. A mluvil česky!

Zíral do toho spodního patra autobusu, horní bylo moc vysoko, kde to mělo sedátka jako v kupé, jako
v cukrárně u Charbuta, vždy dvě a dvě osoby tváří k sobě, mezi nima poměrně velký stoleček s
ubrusem, na stole přišroubovaná vázička, v ní nějaké kytičky, na oknech záclonky, no uklizené,
načančané a vypíglované - moc pěkně.

A ten česky samomluvící chlapík na to koukal a zhruba takto hlasitě (ty dvě ženské patřily jasně k
němu) promlouval:

"Ježíšmarjá, podívejte se na ten tapecírung, to já nemám ani ve svým novým Žiguli a to je nějakej
kočáááár!"

Hluboký nádech...

"A ty záclonky, dyť to nemáme ani v obejváku!!!! Šmarjápano! A ty kvítka na tom stole to nejsou z
umělý hmoty - to jsou pravý!!!

Chapík úplně tekl... Tou dobou už jsem taky stál vedle něj, taky v předklonu, s rukama opřenýma o
kolena a díval se s ním. Napadlo mne nenásilně se vmísit do hovoru.

"Ale pane, prosím vás," řekl jsem, "to tak nesmíte brát! Podívejte se odkud ten autobus je! Z
Holandska, pane! To musíte brát třídně! To je všechno jen to falešné kapitalistické pozlátko! Víte,
kolik lidí tam má hlad?"

"Kurva!" - zařval ten chlap a narovnal se jako pružina. "Já mu asi dám do držky!"

Narovnal jsem se s údivem ve tváři, a chlap zjistil, že jsem aspoň o hlavu větší než on. "Držte
mne!" zmírnil své rozčilení okamžitě. "Držte mne, nebo ho fakt praštím!" Jeho ženské ho nedržely,
naopak hleděly jako hloupé, tak tedy popadl on je a s několika hlasitými odplivnutími mým směrem
odešli všichni tři.

"Byl sis popovídat?" zeptala se manželka, která seděla na lavičce opodál. "No jo, byli to Češi!"
odpověděl jsem.

A pak jsem ještě zahlédl toho rozčileného pána jak nastupoval se svou výpravou do autobusu ČSAD
Škoda RTO. Asi měl v Česku nemocné rodiče, neměl se mu kdo starat o zahrádku, o hrob - a kdo by
krmil králíky?

Takže Unter den Linden jsme viděli, Pergamon muzeum jsme viděli a tak jsme zamířili k Checkpoint
Charlie.

Pěkný den byl za námi...

Rosťa




Další články tohoto autora:
Ross Hedvíček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: