NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET   //    BAZAR   //    PARAGRAF
  
Čtvrtek 8.3.2001
Svátek má Gabriela

 Hledání:
 Výběr z vydání:

JAN ZAHRADIL: US bude jen dočasnou epizodou

NÁŠ RYBNÍK: Uráží vás prsatá slečna?

DOKUMENT: Protest proti billboardu

FILM: Po čem ženy touží

RODINA A PŘÁTELÉ: Ani ne za čtrnáct dní přijde úřední jaro

PSÍ PŘÍHODY: Pes, když chodí do schodů

MEJLEM: O sčítání lidu, o pomstě za psí hovno

PENÍZE: Největším nepřítelem IPO u nás je legislativa

SČÍTÁNÍ LIDU: Mnoho povyku pro nic

SPOLEČNOST: Smutný konec legrace

SLOVENSKO : Syn ministra spravedlnosti (téměř) výpalníkem ?

ZDRAVÍ: Očkování proti obezitě?

ŠAMANOVO DOUPĚ: Vesmírné funusy i porody

TELEVIZE: Krize ČT je teprve v poločase

DROGY: Větší než malé množství hysterie
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Doprava
Historie
Mejlem
Ekologie
Internet
Drogy
Telekomunikace
Média
Právo
Školství
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost >> Drogy

8.3. DROGY: Větší než malé množství hysterie
Tomáš Zábranský

V posledních několika měsících byly zveřejněny výsledky tří vzájemně nezávislých výzkumů, zabývajících se problematikou zneužívání legálních i nelegálních návykových látek mezi středoškolskou mládeží. Jejich mediální ohlas byl ohromující - a v drtivé většině bohužel hysterický, nekonstruktivní a jaksi "mimo mísu."

Prim již tradičně sehrál na své akčně svolané tiskové konferenci liberecký protidrogový expert Jiří Vacek, podle nějž máme v ČR 43% závislých mladistvých. To prý znamená naprosté selhání "pseudoliberální" protidrogové politiky, nebezpečí vyhlášení "stavu nouze" ze strany státu, který nebude příval závislých zvládat, a z toho vyplývající nutnost zrušení Meziresortní protidrogové komise Vlády ČR a (sic!) následný "vznik úřadu státní správy, který by se problému věnoval."

Vackův několikátý pokus o nástup na ředitelské místo vysněného Úřadu by jistě bylo možno odbýt mávnutím ruky s poukazem na to, že je stejným 'expertem' jako 'inženýrem.' Jeho záměnu 'jednorázového experimentu s nelegální látkou' za 'závislost' a následné sčítání hrušek s jablky však přejala mnohá média; naprosto nepochopitelné pak je, že ani po pochopitelně podrážděné opravě ze strany autorů výzkumů se nikdo dále nezabýval ani hlubší interpretací studií, ani snahou podat seriózní návrhy, směřující k zlepšení alarmujícího stavu.

Ten se týká především konopných drog, s jejichž užitím má alespoň jednu zkušenost 35% (oproti 22% v roce 1995) šestnáctiletých. Tvrdé drogy, představující výrazně rizikovější skupinu látek, jsou zastoupeny výrazně méně (4,3%jednorázové zkušenosti u opiátů oproti 1,7% v roce 1995 a 5,3% u stimulancií oproti 2,4% v 1995); zkušenost s injekčním užitím má "jen" 1,4% (1995: 1%) ze zkoumaného vzorku. Jakkoliv i v posledním případě tvrdím, že je to přesně o 1,4 % více, než je žádoucí, je jasné, že mezi těmito údaji je třeba striktně rozlišovat.

Na vysvětlenou Vackovy předstírané hysterie je třeba dodat, že před novináři sečetl studenty, kteří mají zkušenost s konopnými drogami, se studenty, kteří mají zkušenost s drogami ostatními. Při jen trochu podrobnějším studiu oficiální tiskové zprávy by nicméně zjistil, že studenti a studentky se zkušeností "v tvrdém ranku" jsou podmnožinou těch, kteří aspoň jednou zkusili marihuanu. O tom, že (vesměs jednorázová) zkušenost nerovná se závislost, pochybuje dnes snad jen liberecký "expert," i když by to vzhledem ke své vlastní zkušenosti vědět měl.

Leč - co nás čeká?

V krátkodobém horizontu je tedy třeba především zareagovat na skutečnost, že mezi našimi osmnáctiletými "je normální hulit" (= slangově 'kouřit marihuanu či hašiš'); v tomto věku má totiž zkušenost s konopnou drogou už šest desetin z nich (výzkum NEAD, Psychologický ústav AV). Znamená to vzít na vědomí, že prevence i represe, které přistupují ke všem nezákonným drogám jako k jednolité skupině, v této věci selhala.

Preventivní programy typu 'Nepřemýšlej a "Prostě řekni ne (Just say no)",' inspirované Reaganovou administrativou, jsou nyní i v USA považovány za neúnosně drahé a naprosto neúčinné. Dnes už to přiznávají dokonce sami policejní důstojníci, zapojení v programu DARE, jenž právě tuto filozofii v USA donedávna razil - a právě oni nyní razantně mění kurs směrem k "evropské" prevenci, založené na rozvoji zdravých návyků a objektivních znalostí o tématu. Ta je dnes celosvětově úspěšně zaváděna, vědecky ověřována a dále rozvíjena.

Je tedy nutno rázně odmítnout zpátečnické pokusy bojůvek typu Rodičů proti drogám a jejich "Frajera roku" Jiřího Vacka a soustředit se na podporu toho, co se osvědčilo - na specificky orientované programy, založené na přímém, otevřeném přístupu, které s příjemci prevence zacházejí jako s rovnocennými partnery. V neposlední řadě je třeba všechny preventivní programy podrobovat pečlivému objektivnímu vyhodnocování a ty neefektivní z nich striktně rušit - padni komu padni. Nástrojů k tomu má stát při důsledném postupu dost.

Druhou stranu téže mince představuje fakt, že represe, spočívající v paušální kriminalizaci držení drog - tedy především konopí - v preventivním smyslu jasně selhala: je naším dětem k smíchu a pudí je tento nevynucený a očividně nevynutitelný zákon s minimálním rizikem a maximálním požitkem překračovat. Pokud se marihuana stala běžnou součástí životního stylu mladistvých a mladých dospělých, nelze před tím do nekonečna zavírat oči - respektive spiklenecky pomrkávat - a prohlubovat v občanech právní nihilismus, tedy vědomí, že některé zákony se prostě masově nemusí dodržovat a nic se nestane.

Musím přiznat, že nemám v rukávu žádné jednoduché řešení typu dekriminalizace nebo dokonce legalizace či naopak dalšího přiostření represe ke konopí, jakkoliv jsem si jist, že právě poslední varianta je ze všech nejnákladnější. Vím ale, že podobný problém se střídavými úspěchy už přes dvacet let řeší Západní Evropa. Ve světle výše řečeného bych tedy logicky očekával vládní analýzu, která by praktické prosazování rozdílných legislativ jednotlivých států pečlivě porovnala s dlouhodobými výsledky v této věci a následně vyvodila patřičné závěry pro svůj další postup.

Dosud jsme mluvili o té snadnější části úkolu, kterému musíme čelit. V dlouhodobé perspektivě totiž stojíme před úkolem snížit toleranci k (zne)užívání legálních i nelegálních návykových látek jako celku. Nelze se donekonečna odvolávat na "tradici" jen proto, že si neumíme představit oslavu bez piva a vína či pana premiéra bez becherovky.

Výzkumy jasně prokazují, že právě ti z učňů a středoškoláků (a učnic a středoškolaček), kteří nemírně pijí a silně kouří, mají také výrazně větší sklon k experimentování a především pravidelnému užívání nelegálních látek - nejen konopí, ale i heroinu, pervitinu a léků bez předpisu. Opakovaně byl zdůrazňován význam rodiny, kterou škola ani žádný preventivní program nezastoupí. Zdá se, že bez zvláštního úspěchu; dokud budeme pyšní na světové prvenství ve spotřebě piva, budou se nám naše děti při jakémkoliv "vysvětlování" o nebezpečích marihuany i jiných drog upřímně smát.

Smích ale není na místě již proto, že se u nejčastěji citovaného výzkumu ESPAD, garantovaného Světovou zdravotnickou organizací, nikdo nepozastavil nad faktem, že čtvrtina šestnáctiletých nadměrně pije a sedmina je nejméně třikrát do měsíce opilá. První sklenici piva do třinácti let (!!!) vypilo 63% z nich a první cigaretu do téhož věku vykouřilo celých 65%.

A to bez ohledu na skutečnost, že podávání alkoholu či tabáku mladistvým a nezletilým je v této zemi nezákonné…

Tomáš Zábranský

autor je lékař

přednáší drogovou epidemiologii na LF UP Olomouc




Další články tohoto autora:
Tomáš Zábranský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: