Stalo se vám někdy, že se vám nedostává slovníku? Potýkám se s tím téměř vždycky když se pouštím do počítačové problematiky. V době kdy jsem zahnul kramle bylo Československo řídce obýváno sálovými systémy Minsk a domácími produkty Aritma, které většinou nebyly nic jiného než modifikace děrnoštítkových Holleritů. Pár stolních IBM bylo pečlivě ukryto před zraky veřejnosti v kancelářích těch nejprověřenějších.

Než dosti o nostalgické minulosti. Ač se zeměkoule točí pořád stejně, svět se točí jinak. Já zůstal za rybníkem s chudičkým slovníkem. Když přijedu do Čech a u příbuzných nahodím počítač, hned převádím menu do angličtiny, protože jinak na to koukám jak cygán do hodin. Nechte mne tedy příští příběh vyprávět hovorou češtinou amerikánskou a když mi náhodou nebudete rozumět aspoň vám dojde, jak se většinou jako blbec cítím já před českým displejem.

Až do minulýho tejdne sem byl přesvědčenej, že moje elektronický alter ego je vůči virům prakticky imunní. Protivirovej Virex V-scan je nastavenej na automatický apdejtování a každej daunloud textovej i zapakovanej prohrábne. Navíc jedu všechno na mekýškovi a těch je tak málo, že se hackerský gauneři zrovna nevobtěžujou pro ně psát viry. Předevčírem sem byl z tohodle bohorovnýho pedestalu důvěry v antirovou opancéřovanost shozenej rovnou na držku. Přišel mi e-mail. Vod kamaráda, kterej se živí posíláním carga z new Yorku do Evropy. Byla to kláda, celej jeden megabajt. Votevřu to a byl to nějakej účet pro kompanyji někde v Brazilii, vo který jsem nikdy předtim neslyšel. Tak kouknu do attačmentu a tam dřepěj dvě fajle. Jedna je wordovskej ".doc" a ta druhá "cscript.exe". Wordowskej dokument vypadal podezřele velkej, něco přes 700kilo. Aha, tu bude zase ňáká nahatá Kourniková nebo stárnoucí Melissa, řeknu si a zasejvuju mejlik na desktopu a hbitě jej z Enturáže dylýtuju. Zvědavost mi nedá, tak oba fajly zkouknu přes jutilitku Snitch a hned vidim, že .csript je zazipovanej. Hodim ho do Stuffitu Expander a vyskočí mi obvyklé oznámení, že v DOSu to nechodí, Windouz, že nemám. To vim taky. Wordowskej dokument votevřu Wordem a je to jediná stránka, ten samej oučet do Brazilie, kterej ale vypadá jako by originál někde lítal v ".pdf". Protože to byl tlustej dokument tak jsem ho ještě ze zvědavosti votevřel Resourcerem i když jsem věděl, že celý tý matrici v hexu budu houby rozumět. Vytáhnul jsem z toho co šlo v ASCII a koukám na komandy šťourající se do mejleru. A mam tě, potvoro, zahejkal jem niterně a s pocitem vítězství celou věc vymazal.

Bylo to ale Pyrrhovo vítězství. Druhej den ráno na mne čekal email vod kamaráda z Prahy, kterej má to neštěstí, že je windouzovej a ještě důvěřivej. Viděl, že je to vodemě a slepě kliknul cscript.exe. Exekuce, tedy poprava hardrajvu to byla exelentní, byť mučivě zdlouhavá. Na jejím konci červ sežral i BIOS. A teď páni programátoři, experti a speleologové systémových hlubin bacha! Odpoledne dorazily dva emaily od správvce mejlu AOL, že prej moje mesidže jsou nedoručitelný po 24 hodin a teda že mi je vrací. Koukám, ta první vrácenka je ta megová kláda, evidentně poslaná vodemě na nějakou zgárbidžovanou adresu, která neni k nalezení.

Ten druhej return je ale překvapení. Zase je ze dvou fajlí - cscript.exe a wordovýho dokumentu. Adresa, na kterou tenhle červivej mejl šel patřila mýmu studentíkovi na kolej. Potíž je ale v tom, že von už na tý koleji dávno neni anžto loni vodpromoval a já tu adresu někdy před vánocemi dylýtoval. Wordovskej dokument pak je zlomek mýho článku vo Clintonově zprávě vo stavu únie z dvaadvacátýho ledna 1999. No jo, ale já ten archiv držím na ze skazy disku, kterej mi zbyl ze starýho počítače, a kterej sem pro tenhle účel přeformátoval. Navíc v tom archivu je překlep, kterej v unešeným textu není. Ani to nebyl celej článek, jen asi čtyry řádky.