NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pondělí 18.6.2001
Svátek má Milan

 Hledání:
 Výběr z vydání:

AGENTOMÁNIE: Jak to, že nebyl provalený agent odvolán?

AFÉRA: Samet spíše smirkový a špinavý

EKOLOGIE: Kdo dusí Smíchov?

MROŽOVINY: Mystérium oceánu

PREZIDENT SR : Z jedné havárie vyvázl, druhá může být horší

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na Hradě

PSÍ PŘÍHODY: Meteorologické odpoledne

UMĚNÍ: O Knížáka není na českém trhu s uměním zájem

LITERY: Rožmberský koncept

MÉDIA: Česká televize pod palbou (I.)

MÉDIA: Do Wagnerova a Rejžkova ringu vstupovat nebudu

SPOLEČNOST: Ekonomika - oblast mizejícího zájmu

STŘÍPKY Z AMERIKY: Pár zajímavostí plus recept šéfkuchaře Bílého domu

PENÍZE: Horory z pojišťoven II aneb Je libo investiční životní pojištění?

ZDRAVÍ: Distorze – podvrtnutí  kotníku
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Architektura
Hudba
Literatura
Film
Malířství
Filmová béčka
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura >> Malířství

18.6. UMĚNÍ: O Knížáka není na českém trhu s uměním zájem
Jan Paul

Mediální úspěch kvalitu neurčuje

M.Knížák: Portrét
Odtrženost od reality je vlastní mnoha českým výtvarným umělcům, kteří nepochopili pravidla trhu s uměním. Není to samozřejmě jejich povinností, ale ti co jejich díla nabízejí, by o tom leccos měli vědět i přesto, že trh se současným uměním je u nás v plenkách a o současná díla není velký zájem. Z hlediska trhu nestačí dílo jen vytvořit, ale musí projít zájmem a poptávkou tak, aby bylo vyhledávané a zájem o něj bylo možné nějak čitelně vyhodnotit. Jediným skutečně objektivním měřítkem zájmu jsou aukce, i když současní umělci sami nemohou za to, že se jejich díla neprodávají. Ponechme stranou v tuto chvíli uměleckou, či kulturně historickou hodnotu díla, kterou sleduje a určuje odborná veřejnost, skrze umělcovu presentaci v prestižních galeriích, i jeho účast na důležitých výstavních projektech. I to by měly být důležité zprávy pro vytváření měřítek umělcova renomé, při jeho vstupu na umělecký trh. Autor který prošel sítí zájmu státních či nekomerčních galerií, by měl být totiž cenově nasazen vždy výš než výtvarník, o kterém odborná veřejnost nic neví. Mediální reklama a umělcova známost na veřejnosti, nehraje tudíž z hlediska jeho kvality žádnou roli, jak se mylně laici domnívají. Seriozní sběratelé na podobné mediální presentace ani nehledí. Pro ně jsou podstatné reference a zájem kritiků, odpovídající postavení umělce v kontextu vývoje výtvarného umění a nikoliv vylobované PR presentace. Ženy v domácnosti které nejvíce sledují mediální pohyb celebrit, totiž obvykle stejně nic nekoupí.

O umění vpuštěném a vypuštěném

Každý umělec i ten nejhorší, má samozřejmě své povědomí o vlastní kvalitě a mediální úspěšnost ho "pozitivně" stimuluje i přesto, že seriozní kritika může být v hodnocení jeho díla jiného názoru. Propad, či nepoměr mezi seriozní kritikou a mediálním ohlasem je ve světě normální, pouze u nás by toto téma vydalo za vlastní samostatnou analýzu. Schopnost kvalitativní orientace běžné populace v médiích, je totiž víc než zoufalá. Koho dnes zajímá skutečná kvalita děl třeba Milana Knížáka? A na druhou stranu třeba Karla Gotta? Rozdíl mezi nimi je v tom, že Knížák byl odbornou veřejností "vpuštěn" do státních sbírek (pravda, mnohá díla si koupil sám jako ředitel Národní galerie) a přece jen je oprávněně reflektován zdejší kunsthistorií. Do jaké míry je Knížákova tvorba a ředitelování v Národní galerii skutečně přínosem českému umění je téma, které není pochopitelně v běžných médiích traktováno a odpovědět na tyto otázky neumí ani česká kunsthistorie. Pro média je důležitější, do jaké míry je Knížák přínosem co by nový člen Rady pro televizní a rozhlasové vysílání a nebo, koho kde kdy zase urazí. Knížákovi společenské aktivity se ale bohužel či bohudík nijak neprojevují v zájmu o jeho tvorbu, jako se Gottova popularita nijak neodráží v prodeji jeho malůvek. Gott údajně prodal před časem svůj obraz přes milion korun, ale protože šlo o ojedinělý případ, nelze na tuto skutečnost hledět korektními měřítky trhu s uměním. Knížák možná docílil milionové hranice prodejem svých děl Národní galerii, ale výsledky jeho pohybu na aukcích jsou zcela mizerné a nebo žádné.

Knížák, bavič a nebo umělec?

Soukromé prodeje a nebo prodeje přes galerie rovněž nemají žádnou vypovídací hodnotu, protože výsledky nejsou objektivně zjistitelné. V aukcích sice nebylo nabízeno mnoho Knížákových děl, ale neprodalo se ani to málo z mála. V aktualizované databázi firmy Nuselská 19,a.s, není jeho jméno vůbec uvedeno. Podle dostupných výsledků prestižního aukčního přehledu Artprice.com, je prodej Knížákových děl na zahraničních aukcích také nulový. Zástupce předního aukčního domu 1.Art consulting na otázku Knížákovi prodejnosti sdělil, že žádný zájem o tvorbu tohoto autora nezaznamenali, přestože několik jeho prací v aukční nabídce měli. Prodala se prý po dražbě pouze jeho malá kresba Hermafrodit za 5,000,-Kč, kterou koupil údajně nejmenovaný Švýcar, jako dárkovou raritu pro své známé. Jeho dílo Porod, nabízené touto firmou na aukci 30.1.2000, zůstalo i v rozumné vyvolávací ceně kolem dvaceti tisíc bez povšimnutí. Knížákovu neúspěšnou účast v aukci Dorothea, které na podzim 1999 dražilo speciálně jen současné umění, nemá cenu zmiňovat. Dražba skončila fiaskem pro každého účastníka, díky nedostatečnému promotion této rakouské firmy a vysokým cenám za jednotlivá díla. Po Knížákovi ale nesáhli ani zahraniční klienti, kteří jsou v databázi této aukční síně. Cenovou naivitu mnohých našich předních autorů, potvrdil opět zástupce firmy 1.Art consulting který řekl, že umělci neví, kolik si mají za své dílo říci. Pro příklad uvedl Bedřicha Dlouhého, kterého prý začali před lety dražit za třicet tisíc a dnes jeho díla prodávají na aukcích až za čtvrt milionu korun. Navíc Knížákova mediální popularita může být i kontraproduktivní a dražitelé jeho věci ignorují, protože je neberou vážně.

Sám sobě prodejcem

Je nanejvýš komické, že Milan Knížák, u něhož zájem o jeho tvorbu není na trhu s uměním potvrzen, nabízí své práce v internetovém prodeji za astronomické částky. Výtvarný "supermarket" Art.cz, nabízející i velmi druhořadou tvorbu, presentuje nyní Milana Knížáka, který s tímto serverem dokonce podepsal za Národní galerii mediální partnerství! Když ponecháme stranou fakt, že tím přímo poškozuje jméno této instituce, musí jeho nabídka vyvolat na tváři seriozních a informovaných sběratelů úsměv. Nejenže jsou zde ke koupi jeho snadno rozmnožitelné computerové tisky v cenách přes sto tisíc, ale Knížák se rozhodl prodat i svůj starý a známý obraz Portrét, za cenu 1,1 milionu korun! Mnozí ho sice považují za vůbec nejlepší malířské Knížákovo dílo, ale jeho cena, odráží maximálně tak bujnou fantasii svého tvůrce. Tu samozřejmě může mít jakou chce, ale seriozní obchodník s uměním, podobný cenový tunel na klienta nikdy neudělá. Art.cz tím hrubě kalkuluje s naivitou čtenářů, neboť cenu tohoto díla si tzv. vycucala z prstu. Zhodnocena byla maximálně medialita tohoto autora, ale komu stojí Knížák za víc jak milion korun, když za tuto částku lze koupit díla autorů již dávno zhodnocených? Mimo aukce je oblast trhu s uměním chaotická a galerie se nesnaží vyvolávat poptávku po autorech promyšlenou výstavní koncepcí a rozumnou cenovou politikou. Internetový prodej je ještě nepřehlednější a tak to každý prostě zkouší jak se dá. Každopádně by se nemělo stát, aby Art.cz nabízel k prodeji Knížákův computerový tisk Madona za 120 tisíc korun, když před tím nebylo to samé dílo v aukci prodáno ani za vyvolávací cenu 100 000 korun! Koho tu ale v těchto krajích zajímá, že cena nejenže často nevyjadřuje kvalitu, ale navíc neodráží ani skutečný zájem?

Jan Paul




Další články tohoto autora:
Jan Paul

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: