NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 1.8.2001
Svátek má Oskar

 Hledání:
 Výběr z vydání:

PŘÍRODA: Lesprojektanti tělem i duší

FEJETON: Má vypito

AUSTRÁILE: Cesta kolem světa za osm hodin

MROŽOVINY: Cesta na Jadran zarubaná

KOMENTÁŘ: Raději víza

RODINA A PŘÁTELÉ: Jsem mediálně nepoužitelný

PSÍ PŘÍHODY: Můj plot, můj hrad

ROZHOVOR: Oldřich Šíma: Chybějí tu vynálezci

ŽIVOT: Trucker vypráví o svém životě na silnicích Spojených států

PENÍZE: Připravte se, papírové euro přichází

EKONOMIKA: Pohřbí poplatky v SCP kapitálový trh?

MEJLEM: O vízech do Evropy

SLOVENSKO : Reprezentovat budou vyhození ?

ZDRAVÍ: Jak zabránit vzniku astmatu? Nová studie ukazuje alternativní cestu

PSÍ PŘÍHODY: Loudění je jev zavrženíhodný
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

1.8. MROŽOVINY: Cesta na Jadran zarubaná
František Novotný
Jako profesionální jachtař jezdím k moři do Chorvatska už pět let. Někdy jsem za sezónu absolvoval až 10 jízd z Česka a zpět a znám také chorvatské dopravní trasy v mimosezónním období, neboť kvůli údržbě jsem jezdil na dalmatské pobřeží také v listopadu nebo i v březnu, kdy sníh ležel na pobřeží od Rijeky až ke Karlobagu.
Mohu tedy zodpovědně konstatovat, že stav je od roku k roku horší a horší. Důvodem je uklidňující se situace na Balkáně a "návrat" turistů, kteří v polovině 90. let následkem etnických konfliktů na dovolenou u Jadranu ze strachu resignovali. Tento "návrat" se navíc odehrává ve stále sílící vlně, neboť se zlepšuje ekonomická situace postkomunistických středoevropských zemí, jejichž občané v rostoucí míře disponují prostředky, aby se dovolená u moře pro ně mohla stát každoročním standardem.
Důkazem toho, jak roste příval letních návštěvníků konkrétně z Česka, může být i marina (jachtařský přístav) "Zlatna luka" v Sukošanu, z níž jsem v uplynulých letech vyplouval. Základnu zde má 5 charterových firem, které pronajímají jachty, přičemž druhou nejpočetnější klientelu hned za Italy tvoří Češi. Uvědomíme-li si, že nárůstu této specializované klientely odpovídá o několik řádů vyšší nárůst běžných turistů na straně jedné, a stagnující stav chorvatské silniční sítě na straně druhé, je na problém zaděláno více než důkladně.

Řidič si nevybere.
Klasická trasa z Česka do střední Dalmácie vede po ose Praha - Brno - Vídeň - Graz - Maribor - Zagreb - Karlovac - Plitvice - Zadar nebo Split. Tato tak zvaná "vnitrozemská" trasa má alternativu v "pobřežní magistrále". Odbočuje se v Mariboru, odkud se jede na Lublaň - Rijeku - a pak po pobřežní magistrále na jih. Také přes Rakousko je možno použít alternativní trasu Praha - České Budějovice - Linz - Graz (pak je to stejné), nebo České Budějovice - Linz - Salzburg - Villach (Klagenfurt) - Lublaň, která je nejkratší spojnicí na Istrijský poloostrov.
Pochopitelně že v Rakousku jsou všude dálnice, ale i zde v předvečer víkendu dochází k dopravním zácpám. Ještě předtím ale Jadranu chtivého autoturistu čeká past hraničního přechodu. V sezóně stačí, aby pasová kontrola jenom zběžně porovnávala pasy s pasažéry a čekací doba okamžitě překročí hodinu.
Průjezd Rakouskem pak připomíná volbu mezi Charybdou a Scyllou. Tou Charybdou je průjezd Vídní, kde v případě uzavírky byť jen jednoho jízdního pruhu dálničního průtahu městem můžete ztratit hodiny, Scyllou pak mýtné ve výši 190 ATS, které navíc k dálniční známce musíte zaplatit mezi Linzem a Grazem.
Pokud volíte Graz a přechod Spielfield do Slovinska, čeká vás pěkná past v podobě cca 15km úseku dálnice hned za hranicí. Mýtné se platí na konci úseku a při obvyklém nedostatečném počtu výběrčích se celý úsek totálně ucpe a vy těch 15 km jedete krok-sun-krok 2 hodiny. Maribor pak oplývá kaskádou světelných křižovatek, jimiž se musíte procedit.
Jestliže si vyberete směr na Lublaň a Rijeku, svezete se ještě kousek po slovinských dálnicích, ale pak, směrem na jih, nezbývá než jet po proslulé pobřežní "magistrále". Někdo ji chválí a dává přednost, avšak já patřím do opačného tábora. Tato úzká silnice se špatným povrchem (možná to letos bylo lepší, ale v září 1999 to bylo úděsné) "vymetá" každou zátoku, je nepřehledná a vzhledem k tomu, že vede oblastí přímořského horkého klimatu, je každý, kdo po ní jede ve dne, vařen ve vlastním potu (pochopitelně neplatí pro vozy s klimatizací).
Jestliže si vyberete trasu na Zagreb a Karlovac, musíte projet po úzké silnici Slovinskem z Mariboru na Krapinu. Zde se už jede v koloně, ale skutečné zácpy jsem tady nezažil. Po překročení chorvatské hranice (záleží na štěstí, jestli čekáte půl hodiny nebo dvě) si spravíte chuť a hodinový průměr na úseku do Zagrebu. Je zde dálnice a dostatečně široká silnice pro motorová vozidla. Na ni navazuje dálniční obchvat kolem Zagrebu a nejstarší ještě federální dálnice o délce 40 km do Karlovacu. I ta se ale o prázdninách stává pastí - byť pětiminutové čekání na zaplacení mýtného na konci působí takové zdržení, že se může celý 40 km dlouhý úsek ucpat! Jedinou jistotou jakžtakž hladkého průjezdu je jízda v noci.
Stejnou pastí je průjezd samotným Karlovacem. Prázdninová masa automobilů, chrlená dálnicí, se totiž musí vejít do městského provozu a nějak se vecpat na normální silnici, vedoucí přes Senj a Plitvice do Gračacu, kde je rozvětvení na Split a na Zadar. Toto je nejkritičtější úsek celé cesty k moři, pověstný několikahodinovými zácpami. Auta totiž vytvářejí souvislou 300 km dlouho kolonu, kterou zastaví každé odbočení byť jediného vozu, jehož osádka si chce třeba pochutnat na rožněném jehněčím v jedné z nespočetných hospod, které silnici lemují. Pokud dojde k dopravní nehodě, ucpe se silnice na 3 hodiny a déle.
Je třeba přiznat, že Chorvati tuto trasu před každou sezónou pečlivě opravují a kde se jen dá, rozšiřují. Letos se zde dokonce objevily úseky se třemi jízdními pruhy pro předjíždění kamionů při stoupání. Nicméně toto jsou jenom kosmetické úpravy. Z podstaty nemůže stávající chorvatský silniční systém každoročně rostoucí turistický letní příval zvládnout.

Cesta zarubaná.
V příštích letech musí každý počítat s tím, že cesta na dalmatské pobřeží bude znamenat více než dvacetihodinový horor, neboť všechny přístupy k moři budou totálně zablokovány a Chorvatskem se bude popojíždět krokem. Spousta lidí je už po letošních zkušenostech rozhodnuta vzít si dovolenou už ve čtvrtek a jet o den dříve, i s perspektivou, že den navíc stráví někde na divoko, bez hotelu, respektive bez pensionu nebo najaté plachetnice.
I když dálnice nejsou všelékem (viz nedávný kolaps dopravy v Itálii a Francii), pro Chorvatsko by řešením byly. Jenže se jedná o zemi zchudlou po válce, která jednak nemá na stavbu dálnice prostředky, jednak potřebuje z celoročních ekonomických důvodů dálniční síť orientovat jinak. Proto se z Karlovacu pokračuje ve stavbě dálnice nikoli přímo směrem k moři, ale směrem na Rijeku.
Zřejmě by se našla možnost stavbu dálnice k moři financovat z mezinárodních zdrojů (EU, MMF). Na to ale nechtějí Chorvati přistoupit. Chovají se jako typická země třetího světa - peníze sice chtějí, nikoli ale na konkrétní projekt. Je to obdobné, jako když k vám přistoupí někdo na ulici a začne škemrat o stovku na vlak. Když mu peníze nedáte, ale chytíte ho za slovo a nabídnete, že mu jízdenku koupíte, okamžitě od vás uteče, a vy teprve pochopíte, že tu stovku ve skutečnosti chtěl na láhev rumu (v případě států třetího světa jde o to, aby státní byrokracie mohla peníze beztrestně rozkrást).
Koncem dubna se konala v Dubrovníku ekonomická konference o investicích do Balkánu, kde hostitelé docela bezelstně vyjevili, jak chtějí prázdninový dopravní kolaps do budoucna řešit. Nikoli stavbou nových komunikací, respektive dálnice k moři, ale omezením cestovního ruchu, zaměřením se na méně početnou ale KVALITNÍ, rozuměj bohatou klientelu! Prostě vyšroubují ceny za služby tak vysoko, aby k Jadranu mohla jezdit jenom ta movitější část turistů.
Bohužel, mají představy o turistickém ruchu jako Hurvínek o válce. Úroveň drtivé většiny turistické infrastruktury v Chorvatsku odpovídá právě té méně bohaté nenáročné klientele a špičková zařízení pro světovou smetánku, kterou by oni rádi na Jadranu viděli, prostě v Dalmácii nejsou a hned tak nebudou, takže k Jadranu nebude jezdit vůbec nikdo.
Každý židovský obchodník věděl, že nejlépe se vydělává na malém rabatu od mnoha zákazníků. Chorvati to zřejmě nevědí, nebo nechtějí vědět, a dopadnou jako Viktor Kožený. Dokud kasíroval množství drobných lidi o drobné peníze, prosperoval. Jakmile ale chtěl obrat pár bohatých o velké peníze, dojel.
Pro českého řadového rekreanta by to pak znamenalo, že by musel na Jadran zapomenout, přinejmenším do doby, než by Chorvati na svou "novou turistickou politiku" dojeli taky.

Psáno v Praze 31. 7. 01




Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: