NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pondělí 13.8.2001
Svátek má Alena

 Hledání:
 Výběr z vydání:

MICHAEL ŽANTOVSKÝ: Jak reagovat na teror

IZRAEL: Palestinská samospráva podporuje teror

MROŽOVINY: Ruzyně v podobenství starého Mistra

SPOLEČNOST: Populační anexace

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger tankuje benzín

PSÍ PŘÍHODY: Dvacet let po velkém rachotu

NOVODOBÉ LEGENDY: Duch si chce hrát

PETER DE ROSA: Modlitby pro pohany a pokrytce

AUSTRÁLIE: Pouliční provoz

LITERY: Kouzlo barona Samediho

2001 : Brazilská Odyssea

VĚDA: Alkohol a mozek

PENÍZE: Nekrmte zbytečně operátory

EKOLOGIE: Příspěvek k mapování sociálních konfliktů o využití krajiny

ŠAMANOVY NÁVRATY: Balkánské zločiny a evropské peníze
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

13.8. MROŽOVINY: Ruzyně v podobenství starého Mistra
František Novotný
V dávných dobách žil kdysi v Číně starý Mistr. Jednoho krásného dne postavil před svého žáka košík s bílými a černými kuličkami téhož průměru.
"Některé kuličky v tomto košíku," pravil svému žáku, "jsou plné a jiné duté. Tvým úkolem bude je roztřídit, na jednu hromádku dát plné a na druhou duté."
Nebyl to těžký úkol, žák vážit uměl, a práce mu šla hbitě od ruky. Záhy se mu po levé ruce hromadily kuličky duté a po pravé ruce kuličky plné.
Slunce stálo ještě vysoko na obloze, když vyhledal Mistra.
"Mistře, splnil jsem úkol," pravil uctivě, "račiž jej zkontrolovat."
Starý Mistr se zvedl z lavice, na níž meditoval, a odebral se na dvorek, kde žák celý den pilně vážil kuličky. Když stanul nad dvěma hromádkami, z nichž ta vlevo obsahovala jen kuličky černé a ta napravo pouze kuličky bílé, naoko se rozkatil.
"Cožpak jsem ti neřekl, abys třídil kuličky podle dutosti či plnosti, a nikoli podle barvy?!" obořil se na žáka.
Žák se ale ohradil.
"Mistře, při vší úctě k vaší moudrosti," pravil, "svůj úkol jsem splnil přesně, a není mou chybou, že duté kuličky jsou černé a plné bílé, takže jen působí dojmem, že jsem je třídil podle barvy."
Tu se Mistr usmál.
"Milý žáku, v tom je tvoje dnešní poučení," pravil. "Budeš-li třídit věci podle zadaného kritéria, ještě mnohokrát v životě se ti stane, že odhalíš nežádoucí souvislosti, což tě vystaví protivenství mužů, o nichž jsi do té doby soudil, že jsou moudří."

Také v případě britských úředníků na ruzyňském letišti, jejichž konání mnozí moudří pokládají za rasismus, není jejich vinou, že to jsou z 90 % Romové, kteří jako azylanti hledají v Británii bezpracný život na úkor britských poplatníků, a nikoli bílí Češi! Průkazně to vyplynulo z faktu, že radikální pokles žádostí o azyl v důsledku kontroly téměř ideálně odpovídá počtu odmítnutých romských návštěvníků.
To je ta základní souvislost, skrytá za barvou pleti, která se ale mnoha lidem, především těm, jež neustále musejí proti něčemu bojovat, nehodí do krámu - a není vinou britských úředníků, že při třídění podle "dutosti" došlo k bezděčnému vytřídění podle "barvy", byť se statistickým rozptylem, jenž v podobenství chybí.
.
Díky zájmu médií, která nemají v okurkové sezóně do čeho píchnout, se tak česká veřejnost mohla seznámit s bezděčně provedeným sociologickým průzkumem. Prokázal fakt, že podle poměru odmítnutých návštěvníků připadá na jednoho bílého Čecha devět Romů, které lákají lukrativnější sociální dávky ve Velké Británii než ty doma.
Důvody, že utíkají před rasovým násilím, neobstojí. Právě letos na jaře se Británie šokujícím způsobem stala dějištěm tak krvavých rasových bouří, že i policie vyklidila pole a nechala ulice zasažených měst na pospas rasistickým bojůvkám. Takové rasové bouře naštěstí v Česku neznáme, což sice není důvod, aby se aktivity místních skinů braly na lehkou váhu, ale nasvědčují tomu, že Romové odcházejí především za luxusnějším životem bez práce a nikoli proto, aby prchli před rasovým násilím. To by utíkali nikoli z deště pod okap, ale přímo pod vodopád.

Politováníhodnější je ale skutečnost, že romští aktivisté a především ochránci lidských práv z nevládních organizací postrádají moudrost starého Mistra a ve svatém nadšení napadli (a likvidovali) systém britských kontrol za něco, za co nemůže, ale za co mohou právě jejich chráněnci!
Ponecháme-li stranou licoměrnost, jakou Britové svým chováním prokázali, když v případě zdi v Matiční ulici nám ústy jistého vládního funkcionáře kázali vodu, a nyní na Ruzyni ústy svých imigračních úředníků chlemtali víno (což samo o sobě stojí za zapamatování), vyplývají z ruzyňských kontrol přinejmenším tři poučení:

a) Romští aktivisté, jimž minulé pondělí tak žalostně nevyšly demonstrace před českými a jinými zastupitelskými úřady postkomunistických zemí, by si měli zamést před vlastním prahem a místo neustálého poukazovaní na rasové útoky (ne že k nim nedochází) by měli spíše svým rodákům vtlouci do hlavy známé přísloví, že bez práce nejsou koláče, ani v Británii ne! Kde to Romové už pochopili (Český Krumlov), tam k rasovým útokům nedochází a odtud nikdo po sociálních dávkách v librách nešilhá.

b) My ostatní, příslušníci většinové společnosti, bychom se měli opřít těm "mistrům", kteří se nám snaží vsugerovat pocit viny, když nás obviňují, že jsme prolezlí rasismem, přestože ve skutečnosti za současné negativní vymezení většinové společnosti vůči Romům nemůže jejich rasa, jejich barva pleti, ale jejich neochota se sociálně přizpůsobit a jejich lpění na kočovné životní normě, která hlásá, že žádoucím způsobem obživy je podraz na bílé gádže a jejich sociální stát, a nikoli vlastní poctivá práce podložená vzděláním (připomeňme si případ jinak sympatického romského TV hlasatele, jenž ani ve svém prominentním postavení neodolal, aby nespáchal podvod v oblasti sociálních dávek). Trvejme na tom, že když u Romů, bohužel, až příliš často splývá barva kůže s "dutostí", jsou to právě nemoudří "mistři", kdo optickým klamem vidí rasismus i tam, kde není. Braňme se pocitu frustrace, jež se v nás snaží "mistři" vyvolat, neboť budeme-li stokrát falešně obviněni z rasismu, po sto prvé se skutečnými rasisty staneme.

c) A konečně britská praxe na Ruzyni prokázala, že nejsme ani větší ani menší rasisté než Britové, a vlastně než kterýkoli jiný národ na světě. Zbavme se tedy komplexu provinilosti a vezměme si právě z Britů příklad, jak bezohledně dokáží hájit zájmy většinové společnosti, aniž by se na kohokoli ohlíželi, když dojde na lámání chleba u nich doma.

Psáno v Praze 7. 8. 2001




Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: