Dnes bych se chtěl trochu zamyslet nad teorii, která připouští, že počítačové systémy mohou ohrožovat stabilitu lidské společnosti v případě jejich úspěšného napadení. Podobné katastrofické scénáře se objevují v mnoha mediích, ale nejsou nijak teoreticky vysvětleny. Například závislost na počítačových systémech může údajně ohrozit dodávky plynu, elektřiny, vody nebo dokonce ohrožovat životy pacientů v nemocnicích. Situace není zatím tak vážná, přesto již něco naznačují například síťové viry, které způsobují značné škody. Jak je vlastně možné, že jednoduchý program vypuštěný do sítě někde na Filipínách způsobí takový chaos po celém světě?

Může za to entropie?

Abychom pochopili podstatu těchto jevů, musíme nejdříve pochopit podstatu činnosti dynamických systémů a významu informace v nich. Dění v přírodě můžeme rozdělit mimo jiné také na děje determinované, náhodné a provděpodobnostní. Náhodné děje podléhají zákonům velkých čísel. V procesech pravděpodobnostních vždy zůstává jistá míra neurčitosti. Naopak v dějích determinovaných je neurčitost rovna nule. Matematicky lze dokázat, že míra neurčitosti je funkcí pravděpodobnosti. Známý vědec Ashby si všiml, že tato míra neurčitosti je velmi podobná entropii fyzikální, která je také spojena s pravděpodobností ve statické termodynamice. Právě velikost entropie nám dává možnost změřit velikost informace, kterou jsme získali z množiny různých informací, které se týkají nějakého jevu. Entropie je tedy mírou neurčitosti. Co to má společného s počítači? Čtěte dále.

Kdo nás ovládá?

Z některých chaotických rovnic vyplývá, že míra entropie má přímý vliv na stabilitu systému. Čím je vyšší míra entropie, tím je stabilita systému nižší a stoupá tím riziko vzniku chaosu v systému. Některé emailové viry toho využívají. Dělal to legendární "virus lásky", který zvýšil míru neurčitosti (entropii) v příjemci podobného mailu. Každý systém (i člověk) se snaží entropii snížit, proto ten virus spustí. Následky známe všichni. Pochopení těchto jevů je velmi složité. Entropii lze zvyšovat i v samotných počítačových systémech, například využíváním různých chyb v systému. Riziko chaosu ještě stoupá s tím, že tyto systémy vlastně nikdo centrálně neřídí (možná bůh, ale na to neexistují přímé důkazy). Dokonce nelze oddělit lidskou společnost, jako složitý dynamický systém od okolního "neživého" počítačového světa. Vše pracuje ve vzájemné složité interakci. Nikdo nemůže zaručit stoprocentní stabilitu tohoto globálního systému.