NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Sobota 18.8.2001
Svátek má Helena

 Hledání:
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: A občas někdo vyskočí z okna

EKOLOGIE: K účasti veřejnosti v rozhodování ve věcech životního prostředí

LIDÉ: Ambrose G. Bierce - Čapkův předchůdce?

ODPOVĚDNA: Vševědovy vyčtené vědomosti

Sídlištní zeleň: rozdíl mezi Prahou a Soulem

ZE ŽIVOTA: B@ron et M@rkýza

SPOLEČNOST: Varování (3)

DROGY: Evropou obchází strašidlo… legalizace

SPOLEČNOST: Nazývat věci pravými jmény

SPOLEČNOST: Varování (2)

BURIANOVO KAFE: Já nechci umýt pivem!

LITERY: Francouzský dobrodruh

RODINA A PŘÁTELÉ: Kopněte do těch dveří

PSÍ PŘÍHODY: Nastala chvíle snášení kufrů

FEJETON: Tentokráte to Británie přehnala !
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Architektura
Hudba
Literatura
Film
Malířství
Filmová béčka
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura >> Literatura

18.8. LIDÉ: Ambrose G. Bierce - Čapkův předchůdce?, (pagi)

Ambrose Gwinett Bierce
1842 - 1914?

Ambrose Gwinett Bierce se narodil 24. června roku 1842 ve státě Ohio ve velmi svérázné rodině. Ambroseho sourozenci se jmenovali Abigail, Amelia, Ann-Maria, Addison, Aurelius, Augustus, Almeda, Andrew, Albert, desátým byl sám Ambrose, a po něm následovali ještě Arthur a dvojčata Adelia a Aurelia (tato trojice zemřela v útlém věku). Stejně pozoruhodná byla i výchova, kterou praktikovala jeho matka - prý v jedné ruce držela bibli a v druhé metličku. Nebylo divu, že Ambrose na výchovu a vlastně i na celou rodinu neměl moc příjemné vzpomínky. Však se také v patnácti odstěhoval do Varšavy - tedy do amerického města Warsaw.

Tam se uchytil jako pomocník redaktora časopisu Northern Indianian a - podobně jako Mark Twain - zde nasákl novinařinou, ostrým vnímavým pohledem na společnost a nekompromisním prosazováním spravedlnosti. Jeho strýc Lucius Verus (skutečně rodová záliba v kuriózních křestních jménech, že?), vlivný generál, ho přiměl ke studiu na vojenské škole v Kentucky. Když začala válka Severu proti Jihu, Ambrose se přihlásil jako dobrovolník do severní armády, kde sloužil od roku 1861 až do ledna 1865.

V průběhu války se Ambrose Bierce, vnímavý pozorovatel, setkával nejenom s klasickými projevy války, bojem, zraněními a smrtí, ale také se všedními starostmi vojáků, s jejich náladami a spory, s osobními vztahy vyhrocenými nedostatkem a všudypřítomnou smrtí. Sám osvědčil osobní statečnost, byl povyšován, na konci války sloužil ve štábu generála Hazena, drsného, spravedlivého a odvážného vojáka, a i takto zkušenost přispěla k formování jeho osobnosti i jeho životních osudů.

Když byl demobilizován, měl hodnost majora a pustil se do nevděčné práce v úřadu, který na Jihu rekvíroval bavlnu a zajišťoval její dopravu do míst určení. Od kontaktu s jižními plantážníky až po ochranu transportu před zloději (z obou táborů, přiznejme si) to byla práce, která byla plná nebezpečí. Po této epizodě se připojil k poválečné, i když zdaleka ne mírové výpravě svého bývalého velitele Hazena. Mapování západních území Států ho bavilo - ale jen do San Francisca, tam se od výpravy odtrhl a vrátil se k novinařině.

V roce 1871 se pustil i do tvorby prózy - vydává povídku Údolí přízraků. A také se oženil. Poruším časvou souslednost, když prozradím, že manželství neúprosného kritika nešvarů kapitalistické společnosti s dcerou kapitalisty nebylo příliš šťastné, dva chlapci tragicky zemřeli a roku 1904 bylo manželství rozvedeno - AGB přežila jen jeho dcera.

Součástí jeho svatební cesty byla i tříletá zastávka v Anglii, kde vydal své povídky a fejetony. Po návratu do Států své práce vydával například v časopisu Examiner, patřícím Williamu Randophovi Hearstovi. Roku 1896 se Ambrose Bierce stává předobrazem statečných investigativních novinářů. Odhaluje podvody a podplácení železničního krále Huntingtona a nekompromisně dodržuje své životní heslo: mým náboženstvím je nenávidět ničemy. Jeho kampaň byla úspěšná, Kongres nevyšel Huntingtonovi vstříc.

Tvorba a sláva Hořkého Bierceho vyvrcholila v devadesátých letech devatenáctého století. Mnich a katova dcera vychází v roce 1891 a toto dílo bylo následováno dalšími. Z nich jsou pro nás zajímavé Fantastické bajky (1899) a Ďáblův slovník (1906).

Doba se však změnila a tak země neomezených možností zcela ignorovala souborné vydání jeho spisů (1909 - 1912) - náklad pouhých dvěstěpadesáti výtisků se nepodařilo prodat. Astmatický zatrpklý sedmdesátník odjíždí do revolucí zmítaného Mexika jako válečný dopisovatel. Šestadvacátého prosince 1913 odesílá svůj poslední dopis, ve kterém mimo jiné popisuje válečnou situaci slovy: být gringem v Mexiku - to je euthanasie.

Ačkoliv oficiální literární kritika Bierceho uznává, přece jenom před ním obvykle dává přednost autorům, jejichž tvorba je laděna více optimisticky. Jeho osobnost ale má v americké literatuře nezastupitelné místo, vždyť jeho literární postupy sloužily jako vzor mnohým slavným autorům, z nichž připomeňme alespoň Williama Faulknera a Ernesta Hemingwaye. A také důležitým momentem je skutečnost, že Bierce byl prvním spisovatelem, který (s výjimkou pamětí generála Granta) ve své tvorbě reflektoval občanskou válku.

Pro českou literaturu jsou zajímavé Fantastické bajky a Ďáblův slovník. Oby tyto typy literárních útvarů totiž předjímají Čapkovy krátké práce. Nevěříte-li, přečtěte si na závěr několik hesel z ďáblova slovníku:

  • absurdita = tvrzení nebo názor, které je ve zjevném protikladu s tím, co si o věci myslíme my
  • blaženost = duševní stav, způsobený pozorováním sousedova neštěstí
  • dělo = nástroj pro rozšiřování státních hranic
  • egoista = člověk s mizerným vkusem, zajímající se více o sebe než o mne
  • listopad = jedenáctá dvanáctina nudy
  • pirát = politik, působící na moři
  • zbabělec = člověk, který v nebezpečí myslí nohama
  • žebrák = člověk, který se spoléhal na to, že mu přátelé pomohou

Tato ukázka a Bierceho životopisné detaily jsou převzaty z knihy Mních a katova dcéra, kterou vydalo nakladatelství Tatran, Bratislava, 1974 (doslov Dušan Slobodník). U nás tento autor není příliš známý - v roce 1909 vyšly jeho válečné prózy, pak až v roce 1966 vydal Odeon knihu Maxonův pán a jiné povídky, v roce 1974 to bylo jži zmiňované slovenské vydání knihy Mních a katova dcéra. Čeští čtenáři ještě mohou znát knihy Oči plné děsu (1992) a Ďáblův slovník (1996).

(o autorech, knihách, filmech, ale také o tom, co všechno se děje okolo fantastiky, té literární i té ostatní, se dočtete v naší scifi sekci Neviditelného Psa)




Další články tohoto autora:
(pagi)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: