NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 22.8.2001
Svátek má Bohuslav

 Hledání:
 Výběr z vydání:

TÉMA: Temelín-STRACH A RIZIKO

MROŽOVINY: Osud mořeplavce

LIDŠTINY: Léčitelé, lékárníci a doktoři = vykutálenci?

ZE ŽIVOTA: Dovolená v Chorvatsku

VESMÍR: Potvrzení hypotézy o vzniku Měsíce

ZAMYŠLENÍ: INTERMEZZO O INTELIGENCI

ŽIVOT: Nahá emigrace (2)

ZAMYŠLENÍ: Velká témata a občan

POLITIKA: Česká politika - Kudy povede Cesta změny?

PENÍZE: Návod na výdělek

PRÁVO: STRÁŽCI ZÁKONA NEBO STÁTEM PLACENÍ MAFIÁNI? Část IV.

SLOVENSKO : Pokémon se žení, v televizi neoslavují

PŘÍRODA: Sokol stěhovavý

ZÁHADIČKA: BÁJNÝ PTÁK FÉNIX (3)

ZDRAVÍ: Slunce z pohledu onkologa
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

22.8. MROŽOVINY: Osud mořeplavce
František Novotný
Horkokrevný mladík.
Lapérouse, jak se obvykle píše, se narodil 22. srpna 1741 a jako většina mladších šlechtických synů si mohl vybrat mezi dráhou duchovního nebo vojáka. Zvolil si to druhé a vstoupil do francouzského námořnictva. Šlechtický titul mu otevřel cestu k důstojnické hodnosti a v letech 1764 - 78 se plavil po všech tehdy známých mořích. Na Martiniku se bláznivě zamiloval do patnáctileté kreolky a odvezl si ji do Francie. Za tento nepřípustný poměr byl suspendován a rodina zavřela dívku do kláštera. Ve stylu Dumasových mušketýrů ji Lapérouse unesl a oženil se s ní.
Když vypukla americká revoluce a Francie se stala spojencem "rebelů", byl důstojníkem francouzského expedičního loďstva. Vedl operace proti britským pevnostem v oblasti Hudsonova zálivu, bravurními akcemi je dobyl a získal si jméno.

Výprava začíná.
Celé 18. století probíhalo ve znamení rivality mezi Británií a Francií. Obě mocnosti usilovaly o vybudování národních impérií, jejichž základem byly objevné plavby. Spíše než děla a muškety to byly poznatky, jež získal James Cook a jeho následovníci, na nichž povstala britská říše, a Francouzi nemínili zůstat pozadu. Na konci 18. století to byl především Pacifik, kde ještě zbývaly obrovské neprobádané prostory, a proto cílem expedice, kterou roku 1785 nařídil vypravit Ludvík XVI., byl právě tento oceán.
Velitel takové výpravy musí být nejen výtečný námořník, ale i skvělý zeměpisec a schopný administrátor a obchodník, byla slova, jimiž ministr námořnictva de Castries jmenoval do čela expedice překvapeného kapitána Lapérousa. Dostal dvě čtyřicetidělové fregaty "Boussole" a "Astrolabe", jež kotvily v Brestu, a posádky doplnil tým vědců z Akademie.
Je třeba předeslat, že výběr lodí nebyl uvážený. Jako válečné stroje, šlechtěné na rychlost, byly fregaty vybaveny komplikovanou takeláží s velkým počtem plachet, k jejichž obsluze bylo zapotřebí početné mužstvo, především lanoví vyžadovalo pracnou údržbu a lodě nebyly vhodné pro manévrování v mělčinách, což průzkum a mapování neznámého pobřeží především vyžadovaly. Cookova loď "Endeavour", přestavěná z pobřežní uhelné bárky, byla sice značně menší (a ošklivější), ale pro výzkumnou práci mnohem vhodnější než skvělé francouzské fregaty.
1. srpna 1785 vyplula expedice z Brestu. Na poslední chvíli doběhl na palubu "Boussole" zavalitý mužíček, který se představil jako Bartoloměj Lesseps, úředník velvyslanectví v Petrohradě. Protekcí si vymohl účast na výpravě, kterou bral jako služební cestu na své pracoviště. Říkal o sobě, že je "šťastlivec" a také výpravě štěstí přinesl, kupříkladu při obeplouvání pověstného Hornova mysu, který obě fregaty minuly za výjimečně krásného slunečného počasí.

Křížem krážem Pacifikem.
Přednostním cílem výpravy bylo zmapovat pobřeží Tichého oceánu a uplatňovat francouzský vliv. Dále měl kapitán Lapérouse za úkol ověřit trasu ze Severní Ameriky do Číny a pokusit se najít Severozápadní průjezd (severní spojení mezi Atlantikem a Pacifikem). V té době byl Pacifik španělským "rybníkem", avšak Lapérouse měl doporučení od španělského dvora.
Z dnešního chilského Valparaisa směřovala výprava na Velikonoční ostrov, kde Francouzi usoudili, že obří sochy nemohli postavit místní domorodci. Více starostí ale měli s klobouky, které jim domorodci kradli přímo z hlav. Pak následovala plavba na Havaj a odtud vysoko na sever do Montereyského zálivu na pacifickém pobřeží Severní Ameriky. Při průzkumu neznámého pobřeží až do dnešní Kalifornie ztratil Lapérouse 21 mužů, když se v přílivových proudech dva ze tří lodních člunů převrátily (vyvázl jen nejmenší, v němž seděl Lesseps).
Skvělou plavbou napříč severním Pacifikem pak dopluly francouzské fregaty 2. ledna 1787 do Macaa v Číně, kde se lodi konečně po 18 měsících nepřetržité plavby dočkaly údržby. Lapérouse výhodně prodal kožešiny, které výprava získala od Indiánů v Severní Americe a zisk, bez ohledu na hodnosti, rozdělil rovným dílem mezi mužstvo a vědce. Na jeho doporučení byly peníze uloženy u švédské banky v Macau, která měla filiálku v Paříži. Kdyby se nám něco stalo, objasnil Lapérouse, budou peníze vyplaceny našim příbuzným.
Objevitelsky a zeměpisně nejvýznamnější byla další část plavby - mezi Čínou a Japonskem na sever. Lapérouse objevil průliv mezi ostrovy Hokkaidó a Sachalin, který dnes nese jeho jméno. Poté lodě dopluly do Petropavlovska na Kamčatce, kde byl i s deníky a mapami vysazen Bartoloměj Lesseps (čekala ho roční cesta do Petrohradu).
23. září 1787 vypluly francouzské fregaty z Petropavlovsku na nebývalou plavbu přímo na jih, až k ostrovům Samoa, aby se pak Lapérouse věnoval poslednímu úkolu, jímž byl pověřen - průzkumu Austrálie. Na lodích vypukly kurděje a decimovaly posádky. Na Samojských ostrovech došlo při nabírání pitné vody k divokému střetu se Samojci. Čluny, blokované nízkou vodou odlivu, byly zasypány přesně vrhanými kameny a Lapérouse ztratil dalších 21 mužů, včetně velitele "Astrolabe" kapitána de Langlea.
Koncem ledna 1788 dopluly obě opotřebené fregaty s nedostatečnými posádkami do dnešního Sydney, odkud Lapérouse odeslal poslední zprávy. Pak už o expedici nikdo neslyšel.

Nezdařené pátrání.
V revoluční Francii, kde každý den padaly pod gilotinou desítky hlav, osud Lapérousovy výpravy nikoho nezajímal. Výjimkou byl přírodovědec La Billardiére, jehož přítel Lamanon odplul s Lapérousem (zahynul na Samojských ostrovech). Přes známé poslance Konventu prosadil vyslání záchranné výpravy admirála d´Entrecasteux. 28. září 1791 vypluly z Brestu pod jeho velením lodi "Recherche" a "Espérance". Přepluly Indický oceán a podle informací, které admirál získal v Kapském městě, hledaly Lapérousa na Admiralitních ostrovech. Pátrání bylo bezvýsledné a d´Entrecasteux po odpočinku v holandské Amboině se pak od 15. října 1792 věnoval průzkumu Austrálie, Tasmánie, Nové Kaledonie a Nových Hebrid. Severně od těchto ostrovů pak výprava spatřila doposud neznámý ostrov, který dostal jméno Recherche podle vlajkové lodi. Nicméně admirál se nechtěl zdržovat hledáním kotviště a přistáním.
Posádky, sužované kurdějemi a malarickou zimnicí, se pak 14. července 1793 s oběma loděmi dovlekly na ostrov Waigen, kde byla holandský faktorie. Zde d´Entrecasteux o den později zemřel a další tři měsíce se decimovaní Francouzi probíjeli na Jávu. V přístavu Surabaja zakotvili 19. října 1793 a holandské úřady, neboť Holandsko bylo ve válce s Francouzskou republikou, lodě zabavily a posádky internovaly. Přeživši Francouzi se domů dostaly až po 9 letech.

Úspěšné pátrání.
23. května 1790, pět let po vyplutí Lapérousových fregat, se narodil člověk, jehož Lapérousův osud vzrušoval od dětství. Přes odpor otčíma rozhodl se stát námořníkem. Jmenoval se Dumont d´Urville, dotáhl to na kontradmirála a stal se nejslavnějším francouzským námořním badatelem 19. století (mimo jiné to byl on, kdo na ostrově Milos získal od řeckého sedláka proslulou sochu Venuše Miloské). V letech 1822 - 24 se zúčastnil průzkumné plavby kolem Nové Guineje, do Mikronésie a k souostroví Tuamotu. O dva roky později už samostatně velel další expedici. Přidělenou loď "Coquille" okamžitě přejmenoval na "Astrolabe", čímž bylo jasné, co bude hlavním cílem této plavby.
Po obeplutí mysu Dobré naděje zamířil na Fidži, kde chtěl zahájit pátrání. Na ostrově Tonga mu domorodá stařena potvrdila Lapérousovu návštěvu a Dumont, který věděl, že podle plánu měl pak Lapérouse zkoumat Nové Hebridy, zamířil na jihozápad. Při doplňování zásob v Hobartu na Tasmánii se dověděl, že britský kapitán Dillon severně od Nových Hebrid našel ostrov se stopami pobytu Lapérousovy expedice. Dumont dospěl k závěru, že to může být jenom ostrov Recherche, objevený ale nenavštívený d´Entrecasteuxem.
21. února 1828 zakotvila "Astrolabe II" u ostrova Recherche, který je dnes znám pod místním názvem Vanikoro. Domorodci zachovávali ostražité mlčení a teprve jeden stařec potvrdil Dumontovu domněnku a zavedl ho k palisádové pevnosti, v níž žili trosečníci z "Boussole" a "Astrolabe". Lapérousovy opotřebené fregaty s nedostatečnými posádkami najely za bouřlivé noci na korálový útes před vlastním pobřežím ostrova a na místě se potopily. Trosečníci si pak postavili malou loď a část jich odplula. Primitivně postavené plavidlo zřejmě nepřečkalo dlouhou plavbu do holandské Indonésie a část posádky se mohla zachránit na Admiralitních ostrovech.
Zbytek bílých mužů pak dožil na Vanikoru a zažil trpké zklamání, když podle vlajek rozeznal d´Entrecasteuxovy lodě krajanů a musel bezmocně přihlížet, jak se bez přistání opět vzdalují (poslední čtyři trosečníci zemřeli roku 1825).
Dumont d´Urville nalezl na Vanikoru lodní zvon "Boussole" a potápěči pod útesem děla fregat. Kde a kdy ale skončil svůj život mořeplavec a badatel Lapérouse, ví jenom oceán.

Literatura je ke kapitánu Lapérousovi dosti skoupá, zůstává ve stínu slavnějšího Jamese Cooka, neboť jeho přínos k poznání Pacifiku byl sice méně efektní, ale o to dělnější. Nejpřístupnějším zdrojem informací je kniha Nikolaje Čukovského "Poslední plavba kapitána Lapérousa", jež vyšla česky v roce 1945 a 1956.

Psáno v Praze 21. 8. 2001




Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: