NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Úterý 28.8.2001
Svátek má Augustýn

 Hledání:
 Výběr z vydání:

LIDÉ: Rasismus naruby pseudohumanistům nevadí?

TÉMA: Hon na čarodějnice

FEMINISMUS: Proč jsou na světě samci?

VĚDA: SUBLIMÁLNÍ SUGESCE

LETECTVÍ: Historie letadel známých pod označením Air Force One

ŠAMANOVY NÁVRATY: Opuštěn

SLOVENSKO : Českého pytláka nepověsíme, ale posedí si, až zčerná

CESTY: Karibik 2001 - pokus o reportáž (1)

MEJLEM: O zaměstnaneckých fondech a vinicích

TÉMA: Břímě bělochů na Ruzyni

PENÍZE: Jak na České dráhy

VĚDA: Nové hračky revolučních možností

PRÁVO: Vinice do EU nedozrají

ZDRAVÍ: Výživa a stárnutí (Co by měl každý občan znát, pokračování)

MEJLEM: O Mnichovu 1938
 Rubriky:
Svět
Austrálie
USA
Německo
Ukrajina
Kanada
Nikaragua
Holandsko
Čína
Jižní Afrika
Švédsko
Izrael
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět >> Německo

28.8. TÉMA: Hon na čarodějnice
Jitka Lacigová

V průběhu devadesátých let se v různých evropských zemích začaly objevovat zákony zaměřené proti určitým plemenům psů. Některé země po čase od takové legislativy ustoupily, v jiných v nějaké formě přetrvává dodnes a kynologové se opakovaně pokoušejí vysvětlit politikům, že není nebezpečné plemeno psa, ale jednotlivec, a to jednotlivec jakéhokoli plemene. Nebezpečnost psa nevychází z jeho vrozených vlastností, je vždy důsledkem zneužití psa nezodpovědným člověkem, ať už záměrného nebo vyvolaného neznalostí.

Pravý hon na čarodějnice však byl rozpoután jen v Německu. Spouštěčem byla smutná událost, kdy v červenci minulého roku napadli dva psi na školním hřišti šestiletého chlapce a usmrtili ho. Nikdo se v rozjitřené náladě nezabýval tím, že majitel byl asociální člověk, sedmnáctkrát trestaný a že nedodržoval soudní nařízení mít psa vždy pod kontrolou. Nikdo nedohlédl, zda soudní nařízení dodržuje a když došlo k neštěstí, veřejné mínění se obrátilo ne proti skutečnému viníkovi, ale proti zvířatům. Politici ve snaze ukázat energický přístup k ochraně společnosti se předháněli v přijímání právních norem, aniž by se blíže zabývali skutečnými důvody vzniku podobných nešťastných událostí. Tyto předpisy jsou v pravomoci jednotlivých německých zemí a v každé ze šestnácti zemí jsou jiné. Ve vzniklém právním zmatku se nedokáží orientovat ani sami Němci, pro cizince je to téměř nemožné.

Několik příkladů, jak se liší seznamy nebezpečných plemen v jednotlivých zemích: Severní Porýní - Vestfálsko má na seznamu 42 plemen, Sársko 3, Šlesvicko - Holštýnsko 11 a Dolní Sasko 14 plemen. Některé země vyžadují, aby psi absolvovali testy povahy, jejichž výsledkem může být i usmrcení psa, v jiných zemích tento test zbaví psa povinnosti nosit na veřejnosti náhubek. Za porušení právních předpisů jsou udělovány veliké pokuty (Západní Pomořansko až 10.000 marek, Sasko až 50.000 marek a Hamburg až 100.000 marek).
Psi, označení jako nebezpeční, jsou někde dále děleni na dvě kategorie. Zařazení do kategorie 1 znamená počátek postupné likvidace plemene. Tito psi musí být i přes složenou zkoušku povahy v některých zemích kastrováni, je zakázáno je rozmnožovat, prodávat či kupovat. Jejich majitelé musí žádat o povolení k chovu, které je jim často odepřeno, protože si žádný úředník nechce vzít na svědomí, že by schválil chov něčeho tak nebezpečného, jako je pes, který v životě nikomu neublížil. Na toto povolení není žádný právní nárok, majitelé se tím dostávali do neřešitelných situací. Jediným východiskem pro mnohé bylo vzdát se psa a odevzdat ho do útulku. Během uplynulého roku se počet psů tzv. nebezpečných plemen v útulcích zdvojnásobil, následně vzrostly i státní výdaje za nařízené kastrace a další péči o tato zvířata.

Německá spolková vláda nemá sice pravomoc zasahovat do právních úprav jednotlivých zemí, dala však tomuto blázinci požehnání v zákonu, kterým schválila tato opatření a umožnila policii, aby kdykoli a bez soudního rozhodnutí vstoupila do bytů lidí, podezřelých z chovu nebezpečného psa bez povolení. K takovému zákroku stačí, když sousedé udají někoho, že má neregistrovaného křížence, který vypadá jako teriér typu bull.
O celostátní sjednocení roztříštěné legislativy se mají pokusit ministři vnitra na svém jednání 1. 9. 2001, na kterém má být podle dobře informovaných zdrojů vysloven celostátní zákaz chovu čtyř plemen neněmeckého původu. V krátké době po přijetí tohoto zákona si německá vláda musela připustit, že se dostala do rozporu se zákony EU a proslýchá se, že připravuje i jisté úpravy a vyjímky. Turisté by pak mohli přivážet do Německa i psy zakázaných plemen na dobu až čtyř týdnů, i když je jinak jejich dovoz zakázán. Má to být ústupek tlaku Evropské komise, která poukazovala na to, že je porušováno právo lidí svobodně cestovat i se svým majetkem. Úprava zatím nepočítá s vyřešením situace, ve které se ocitnou němečtí občané, pokud budou chtít cestovat do zahraničí i se svými zakázanými psy (tj. psy, u kterých je zákonem zakázán export, import, prodej a chov). Podle zákona by jim měli být psi na hranicích odebráni. Cizinci, kteří pracují v Německu, se musí řídit předpisy dané země; je jim doporučováno, aby nechali své mazlíčky radši doma. Jedinou vyjímku mají diplomaté, ti se o své psy obávat nemusí.

Veliké nebezpečí BSL spočívá v tom, že nedokáže skutečně řešit problémy s nezodpovědnými lidmi. Ti, kteří chtějí psy zneužívat, hbitě nahradí zakázané plemeno jiným, doposud bezúhonným, a následně zkazí pověst i jemu. Další nebezpečí BSL je v tom, že nebezpečných plemen v seznamech není nikdy dost a tak se seznamy postupně rozrůstají. Naposled jsme se dověděli o záměru bavorského ministra vnitra přidat na seznam nebezpečných psů dalších šest plemen, mezi nimi i rottweilera, kterému dokonce hrozí zařazení do kategorie 1 a tedy postupné vyhynutí.

Německým chovatelům psů zbývá jediná obrana - soudy. Jeden proces již vyhráli, některé soudy se přiklonily k názorům politiků a daly zelenou diskriminačnímu rozlišování plemen, stovky žalob ještě čekají na projednání. Ani vyhraný soud neznamená, že by zákon přestal platit. Vládní úředníci podají odvolání a soudní procesy se mohou táhnout i několik let.

Neexistují statistiky, které by podporovaly drakonická opatření proti některým plemenům a dokazovaly, že přijatá opatření vedou ke zlepšení bezpečnosti lidí. Nikdo neeviduje počty pokousání psy po zavedení tvrdé legislativy. Nejčerstvější šetření provedla Federace německých měst před pěti lety. Nejvíce hlášených pokousání bylo od kříženců a německých ovčáků. Ani toto šetření však nerozlišovalo mezi kousnutím způsobeným neopatrným zacházením člověka se psem a vážným útokem psa bez zjevné příčiny.

Německo se pokouší přesvědčit úředníky EU v Bruselu, že je třeba podobnou legislativu přijmout na celoevropské úrovni. Příznivci psů z celé Evropy se tomu brání a zaplavují úřadovny nesouhlasnými dopisy, faxy a e-maily. Velmi aktivní jsou zejména Britové. Zástupci anglického Kennel Clubu jednali 7. 6. 2001 se spolupracovníky evropského komisaře Davida Byrne Michaelem Scannellem a Paulem Remitsem. Ti jim potvrdili, že protestní dopisy nejsou zbytečné a pomáhají vysokým úředníkům EU vytvořit si představu o situaci kolem psích zákonů. Od nich také pochází informace, že EU požádala německého kancléře Schroedera, aby předložil nevyvratitelné důkazy toho, že některá plemena psů jsou dědičně agresivní a měla by tedy být zakázána. Tyto důkazy pan Schroeder nebyl schopen poskytnout a ani neposkytne, protože neexistují.

Němci nespoléhají jen na soudy, které zruší nesmyslné zákony, ale snaží se proti nim bojovat i jinak. Chovatelé ohrožených plemen posílají do světa žádosti o podporu a sami se snaží přesvědčit německé úřady, aby od kruté legislativy odstoupily a posuzovaly vinu podle konkrétních případů. Jejich snahy jsou však poněkud roztříštěné a tím i méně znatelné. 7. 7. 2001 proběhly v Düsseldorfu a v Berlíně demonstrace proti zákonům, na kterých bylo požadováno nejen jejich zrušení, ale i odstoupení politiků, kteří jsou za ně zodpovědní. Také byl velmi kritizován podíl médií. Ta se významně podílela na rozpoutání kampaně proti psům a volání po tvrdé ruce, nenamáhají se však informovat o tom, k jakým přehmatům a neodůvodněným krutostem zákony vedou.

O roli médií vypovídá i poslední tragický případ zabití dítěte psem, který se odehrál začátkem srpna v městečku Lutzhorn blízko Hamburgu. Rodinný mazlíček zabil jedenáctiletou dceru majitelů, která si s ním hrála na zahradě. Mazlíčkem byl německý ovčák, se kterým dívka vyrůstala. Smrt dítěte na téměř stejném místě o rok dříve vyvolala vlny nenávisti ke všem možným plemenům psů. Totéž o rok později prošlo bez povšimnutí, krátce zmíněno ve večerních zprávách v 7 hodin, a pak už jen ticho, v novinách, rádiu ani v televizi ani slovo volání po zákazu nebezpečného plemene, žádný politik nevystoupil s návrhem, jak zabránit opakování tragédie, jako by se nic nestalo. Média i politikové tím dali jasně najevo, že nemají zájem jít proti nejpopulárnějšímu národnímu plemenu ani skutečně řešit problematiku soužití lidí a psů. Žádný, ani ten nejtvrdší zákon, nedokáže podobným neštěstím zabránit. Jedinou obranou je výchova lidí k zodpovědnému přístupu ke zvířatům a dostatek informací o nejlepším příteli člověka, díky kterým se lidé naučí psy znát, rozumět jim a správně s nimi zacházet.




Další články tohoto autora:
Jitka Lacigová

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: