Mnoho zemí světa má přistěhovalecký program. Austrálie je jednou z nich a nejsou to jen "vzdělaní odborníci", kterým je umožněno přicestovat ze všech končin světa do země, která bere ročně kolem 80000 přistěhovalců. Tento program má svá pravidla a ti, kteří o vystěhování do Austrálie žádají, se jimi pochopitelně musí řídit. Do těchto pravidel patří zdravotní stav (obava před nakažlivými nemocemi, jako je tuberkulosa), kriminální bezúhonnost a v neposlední řadě pořadí žadatelů. Ten poslední bod je koordinován s utečeneckým programem OSN takovým způsobem, že úspěšní žadatelé, kteří jen čekají na svá pořadí, jsou v péči (táborech, lágrech, střediskách) OSN.

Ne všichni, kteří chtějí do Austrálie jsou nemajetní chudáci a už vůbec ne všichni touží projít výběrem a čekat na pořadí. Obchodníci s lidským masem mají své "kanceláře" na celém světě. Za poplatek (žádná láce a platí se předem a za každou osobu zvlášť) se klient této organizace dozví, jak se dostat "snadno a rychle" do Austrálie (Kanady, USA). Když vezmeme konkrétní příklad Afgánců, tak následuje "přeprava" (ilegální přechod) do Indie, zakoupení letenky do Indonésie a navázání kontaktu (další placení) s místním agentem obchodníků s lidským masem, někde na Indonéském pobřeží. Ten koupil za pár šupů vrak lodi a jen čeká na dostatečný počet pasažérů. Indonésie z pozapřivřených očí sleduje tuto bohulibou činnost a protože část peněz zůstane doma a nepohodlní návštěvníci odplují, nic proti tomu nepodniká.

Loď vypluje na širé moře a když se nepotopí hned, tak dopluje až někam k australskému území a tam ji potopí australské námořnictvo, ovšem až po tom, co utečenci požádali o asyl a byli přepraveni na pevninu. Příliš demokratické zákony Austrálie jim zaručují, že dostanou přednost ve vyřizování přistěhovalectví a ti kteří neprojdou procesem (ať už kvůli svému kriminálnímu rejstříku, nebo čemukoliv) mají naději, že "profesionální dobráci" se budou snažit citově zapůsobit na veřejnost, aby "když už tady jsou"….prostě všude se najdou naivní lidé, kteří věří, že vrah se jednou polepší.

Právníci, kteří ilegální přistěhovalce při řízení zastupují, jsou státem placení, sběrné tábory stojí spoustu peněz a ti co jsou nakonec deportováni, také něco stojí, protože vrak lodi je nepoveze a žádná letecká společnost je nepřivezla, takže o přepravu se musí postarat stát, za peníze poplatníků . Navíc ty, které Austrálie nepřijala nikdo nechce, Taliban by se s nimi nemaloval a OSN jen žvaní, ale nic nedělá.

Austrálie musí tuto situaci nevítaných přistěhovalců vyřešit tak, aby byly zachovány všechny demokratické a humanitární principy, ale zmizela atraktivnost jednoduchého obcházení našich zákonů a pravidel. K tomu je potřeba mezinárodní spolupráce a OSN, která nejen žvaní, ale také něco užitečného dělá. Prvním krokem je nepodlehnout tlaku obchodníků s lidským masem a udržet kontrolu nad přísunem přistěhovalců. Desítky tisíc potenciálních ilegálních přistěhovalců, čeká na výsledek momentálního případu u Vánočního ostrova. Když se Austrálie poddá mezinárodnímu tlaku, stavidla se zvednou a ilegální přistěhovalci se budou valit ze všech stran.

Horda lidí, ať si říkají uprchlíci nebo jakkoliv, která své zachránce před utonutím a žraloky, donutí ke změně kursu tam, kam oni chtějí plout, je smečkou pirátů, kteří si nezaslouží soucit. To že jsou mezi nimi ženy a děti je smutné, ale jiné ženy a děti, které nikdy neměly peníze ani pro obchodníky s lidským masem, ani na letenku do Indonésie, budou v nějakém táboře OSN o měsíce a možná roky déle.

Kéž bychom to tak mohli vyřešit posláním nějakého úředníka do Ruzyně. Jenže to by nám do toho zas kecali jiní lidé, kteří o demokracii, spravedlnosti a humanitě vědí ještě méně a skutečné nebo čestné doktoráty mají jen na ozdobu kanceláří.