Vzdělání na základních státních školách v australském NSW je podle politiků zdarma pro všechny. Bez rozdílu vyznání, národnosti a nebo barvy kůže. Můžeme však věřit tomu co nám politici říkají?

Rodiče žáků základních státních škol v NSW platí ročně miliony klokaních dolarů aby zajistili svým dětem základní vzdělání, nové školní budovy, sportovní vybavení, počítače, energii a učitelům platy.

Tuším, že to není chudobným rozpočtem ministerstva školství, neboť ten vykazuje zdravé číslo 7,2 miliard klokaních dolarů na poslední rok. Zakopaný pes je v administrativě státních úředníků co tyto peníze rozděluje. Jen za minulý finanční rok v kasičce školství zůstalo nevybráno 200 milionů dolarů. Tuto sumu by měli dostat k náhradě ti, kteří ji tam "zapomněli". Zatím co rodiče, sdružení rodičů a přátel školy a učitelé se žáčky usilovně shání dolárek k dolárku, tito byrokrati sedí na sumách o kterých se normálnímu smrtelníkovi vůbec ani nesní.

Rodiče, děti, učitelé a dobrovolníci jsou čím dál tím více znechuceni postojem ministerstva školství, které čím dál tím více spoléhá na jejich dobrovolnou pomoc. Tisíce hodin odpracovaných dobrovolně a bez nároku na odměnu jsou důkazem, že je něco shnilého ve školním systému NSW. Střední školy si sice vedou o trošku lépe než školy základní, ale také tam je třeba velkého úsilí na poli dobrovolné, neplacené práce. A University? Studenti dostanou od státu jakousi "půjčku" a jejich vzdělání je z této placeno. Takže milý student je po promoci zadlužen státu až po uši. (15 - 25 tisíc klokaních dolarů) Pak je mu z jeho platu (když má to štěstí a sežene práci) postupně strhávána částka na úhradu splátek státu. Výše půjčky se řídí počtem semestrů a výškou vzdělání. Nejnižší za bakaláře a nejvyšší za PhD. Všimněte si, že soukromé školy a university nechávám stranou, to je kapitola sama pro sebe. Je však pravidlem, že tyto instituce poskytují mnohem kvalitnější vzdělání než instituce státní.

A jak rodiče, děti, učitelé a dobrovolníci dokáží dát dohromady sumy, které se v mnoha případech rovnají sumě přidělené škole státními byrokraty? Fundraising. Pořádají různé slavnosti, sportovní utkání, zábavy, prodávají rukodělné výtvory a výtěžky jdou na účet školy, která si za něj dá třeba opravit střechu. Kdyby škola čekala na příděl státních peněz, tak by spíš ve třídách rostlo kapradí a houby. A tak v deseti procentech státních základních školách rodiče přímo přispívají i k platům učitelů. V mnoha školách rodiče uklízí a čistí i záchody. Zdarma.

Statistiky nám říkají, že vychovat JEDNO dítě do sedmnácti let a dát mu vzdělání do stejného věku přijde v Klokánii rodiče na 500 000 klokaních dolarů. Takže pro sociálně znevýhodněné rodiny je veliký luxus pořídit si děti. A nemusí to zrovna být "proletariát", ale i akademici ve výzkumu a na universitách.

Z jiného konce uchopilo problémy se vzděláním ministerstvo školství v západní Austrálii. Problematickým žáčkům, tedy gaunerům co terorizovali svoje spolužáky a chronickým záškolákům, co do školy nepáchli i po 18 měsíců, vláda PLATÍ aby je dostala do speciální školy. A není to málo. Takový mladý sígr dostává od vlády 150 klokaních dolarů týdně, aby se uráčil školu navštěvovat.(To po přepočtu představuje 13 000 Kč měsíčně.) Peníze pochopitelně utratí na svoje "nezbytné" potřeby. Cigarety, chlast a drogy. A tak vzdělávací systém v západní Austrálii nepodchycuje podstatu problému - nefunkční rodinu - avšak zdárně, a za peníze daňových poplatníků, vychovává generaci vzdělaných kriminálníků. Co jiného může vyrůst z mladistvého delikventa, který za to, že neubližuje svému okolí dostává za to jakýsi ÚPLATEK od státu. Nebudou tito vydírat společnost i hrubším způsobem až dospějí? Tuším, že vláda západní Austrálie, za peníze daňových poplatníků, plete docela úspěšně na společnost bič.

Know how, vzdělání a výroba se nezadržitelně stěhuje z Austrálie do Asie. Díky politikům a multinacionálním společnostem se za několik let z bohaté a prosperující země stane banánová republika. Vždy platilo heslo ve vědě je síla. Australská věda, vzdělávací systém a dovednost tak pomalu zacházejí na úbytě.

George Švehla 15/8/2001