NEVIDITELNÝ PES     //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pondělí 22.10.2001
Svátek má Sabina

 Hledání:
 


 Výběr z vydání:

BURIANOVO KAFE: Vlastní gól

OTEPLOVÁNÍ: Jak zastavit globální změny klimatu?

MROŽOVINY: Poznámky k terorismu

ŠKOLSTVÍ: Mistrovství kompromisu a mičurinské experimenty ministra školství Zemana

EKOLOGIE: Kterak naše vláda mrhá penězi daňových poplatníků

EKOLOGIE: Šílené nápady, zmatky, sekty a kšefty

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem čelil terorismu

PSÍ PŘÍHODY: Hledali jsme zaběhnutého pána

BEZPLATNOST ŠKOL : Vzdělání už jenom solventným ?

ZDRAVÍ: Antrax – žhavé téma dneška

TÉMA: Ještě několik poznámek k islámu

TÉMA: Korán

TÉMA: Globalizace ? Ale co to, k čertu, vlastně je?

VĚDA: I nenarozené děti se mohou učit

PENÍZE: Pozor, jde po vás pomeranč!
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé

22.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem čelil terorismu
Ondřej Neff
Vandalismus, to je soft forma terorismu. Sprejer je terorista. Když se dokonce ohání sloganem, že sprejerství je "životní styl", je to ideologická platforma terorismu: vždyť terorista svoje postoje ke světu, svoje projekty, svoje představy taky prosazuje bez ohledu na život cizí, v krajním případě i svůj. Soft-terorista nepoškozuje životy - poškozuje tak zvaně jenom majetek. Poškozuje, eventuálně ničí něco, co nevytvořil a ani by vytvořit nedovedl. Ve své bohorovné sebestřednosti je tvrdému teroristovi podobný.

Vandalové zničili už několik laviček tady v našem okolí: jsou z betonu, museli na to vzít nějaký nástroj, palici nebo jakýsi balvan. S tím se nedá dělat nic. Dále se vyžívají na zábradlí vroubícím vyhlídkovou cestu Mrázovka. Jsou to dřevěné rošty, vsazené mezi žulové patníky: dřevo je spojeno s kamenem pomocí železných úchytů. Teroristé vytrhávají rošty z úchytů, vylamují je a kácí.
Vídám následky těchto činů vždycky ráno, když jdu na procházku s Bartem. Občas, jako dnes, si berou sebou kladivo a hřebíky. Opravil jsem jich jen dnes šest, zbývá mi ještě sedmý, ale to si budu muset vzít i pilku: dřevo nějak nabobtnalo a na železo už nepasuje, musí se krapet přiříznout a teprve pak půjde přibít. Měl jsem pak docela příjemný pocit, že se podařilo nedat jim, těm anonymním, zákeřným padouchům, jeden hezký kousek Prahy.
Ono to ale není dlouhodobě k ničemu.
Radnice sice věnovala peníze na zřízení toho zábradlí, ale už ne na údržbu. Mohl bych spekulovat o tom, proč asi, ale dostali bychom se k nedoložitelným obviněním. Fakt je, že dřevěné zábradlí, pokud ho jednou - aspoň - za dva roky nenatřete, prostě shnije. Ty hřebíky na některých místech zajížděly do dřeva se znepokojivou snadností.
Takže teroristi z jedné strany, úředničtí lemplové z druhé strany, a hezký koutek Prahy bude za nějakou dobu zase odpudivý.
No, aspoň se mi podařilo to trochu oddálit. Aspoň něco.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: