Vandalové zničili už několik laviček tady v našem okolí: jsou z betonu, museli na to vzít nějaký nástroj, palici nebo jakýsi balvan. S tím se nedá dělat nic. Dále se vyžívají na zábradlí vroubícím vyhlídkovou cestu Mrázovka. Jsou to dřevěné rošty, vsazené mezi žulové patníky: dřevo je spojeno s kamenem pomocí železných úchytů. Teroristé vytrhávají rošty z úchytů, vylamují je a kácí.
Vídám následky těchto činů vždycky ráno, když jdu na procházku s Bartem. Občas, jako dnes, si berou sebou kladivo a hřebíky. Opravil jsem jich jen dnes šest, zbývá mi ještě sedmý, ale to si budu muset vzít i pilku: dřevo nějak nabobtnalo a na železo už nepasuje, musí se krapet přiříznout a teprve pak půjde přibít. Měl jsem pak docela příjemný pocit, že se podařilo nedat jim, těm anonymním, zákeřným padouchům, jeden hezký kousek Prahy.
Ono to ale není dlouhodobě k ničemu.
Radnice sice věnovala peníze na zřízení toho zábradlí, ale už ne na údržbu. Mohl bych spekulovat o tom, proč asi, ale dostali bychom se k nedoložitelným obviněním. Fakt je, že dřevěné zábradlí, pokud ho jednou - aspoň - za dva roky nenatřete, prostě shnije. Ty hřebíky na některých místech zajížděly do dřeva se znepokojivou snadností.
Takže teroristi z jedné strany, úředničtí lemplové z druhé strany, a hezký koutek Prahy bude za nějakou dobu zase odpudivý.
No, aspoň se mi podařilo to trochu oddálit. Aspoň něco.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: