NEVIDITELNÝ PES     //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 24.10.2001
Svátek má Nina

 Hledání:
 


 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Bulíci prohnaného sedláka Fencla

VÁLKA O TELEVIZI : Železný vyhrál první kolo na body

SPOLEČNOST: Loajalita a konservatismus

KONFLIKT: Lidská duše, běženci a afgánská přítomnost

TERORISMUS: Je třeba ho popřít, ne vykládat o potírání bídy

RODINA A PŘÁTELÉ: Dopravní změny na Smíchově

PSÍ PŘÍHODY: Zachráněný srnec, dramatický námět

ŽIVOT: Pozor, zlý stopař!

MEJLEM: Ohlasy a komentáře

PŘÍRODA: Ohrožené mořské Eldorado

ŠKOLSTVÍ: Pedagogové mimo mísu

ŽIVOT: Poslední dopis totálně nasazených přátel

ÚVAHA: Proč je smutná povídka lepší než veselá ?

OHLAS: K mediálním kampaním

POLITIKA: postoj k volbě prezidenta
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

24.10. MROŽOVINY: Bulíci prohnaného sedláka Fencla
František Novotný
Necítím se povolán, abych se vyjadřoval ke spekulacím ministra Fencla se zemědělskou půdou kolem Hodonína, kde má vést dálnice, ani k faktu, že kategorie "kandidát tajné spolupráce" s StB, do níž údajně ministr spadá, je oficiálně neškodná a nezabraňuje dotyčnému, aby měl čisté lustrační osvědčení.
Nemohu ale mlčky přejít, když ministr tvrdí, že teprve po listopadu 1989 se dověděl, že se "dostal do mlýnice StB" a dále uvádí, cituji, do té doby jsem vůbec netušil, že bezpečnost o mně vede nějaký spisový materiál. Prý komunikoval s policií a pokračuje: Zvykl jsem si na to, že před výjezdem a po návratu mě navštívili, já jsem to tehdy vůbec nerozlišoval, nějací esenbáci. Ptali se mě, kam jedu, co tam budu dělat, s kým budu mluvit.
Ony "pohovory", které si StB natáčela na magnetofon, se týkaly cest do zahraničí, kam zřejmě za bolševika Fencl často jezdil, a přestože dnes ministr tvrdí, že dával pozor, aby nikoho nepoškodil, podle ČT obsahují hlášení velmi nelichotivé skutečnosti o dnešním politikovi.
Jestliže ministr Fencl znovu opakuje, cituji, já jsem v minulé době ty různé esenbáky vůbec nerozlišoval, pro mě to byli lidé v zelených kamizolách, ke všem jsem se choval stejně, je to práskaná odpověď mazaného sedláka, který spoléhá na to, že lidé už zapomněli, jak to za bolševika chodilo, a buduje především u mladších generací tak zkreslený obraz minulosti, aby ukryl do stínu morální selhání nejen svoje, ale celé své generace.
A k tomu mám co říci, neboť jsem v té době také žil a byl obdobně verbován jako pan ministr Fencl.

Od konce sedmdesátých let jsem měl možnost, díky námořnímu jachtingu, vycestovat téměř každý rok na západ. Někdo na vojenské správě, kam jsem vždy musel zajít s výjezdní doložkou, abych dostal od vojáků povolení, si toho musel všimnout, a nepamatuji si už přesně rok, kdy mně tam uchystali překvapení.
Když jsem čekal v podatelně na kýžené razítko, vstoupila najednou do kanceláře statná podplukovnice, docela fešná dáma, a zapředla se mnou roztomilou konverzaci. Jak to musí být úžasné, plout na plachetnici po moři, a že určitě musím vidět spoustu zajímavých věcí. Když se úřednice taktně vzdálila, pokračovala asi v tom smyslu, že se určitě dostanu do zajímavých přístavů na západě se zajímavými objekty, a že by se našli lidé, kteří by dokázali ocenit informaci o takových zajímavostech, a mohl bych jezdit na Západ ještě častěji.
V tom okamžiku ve mně hrklo jako ve starých pendlovkách a horečně jsem přemýšlel, jak bych se vymluvil. Podplukovnická dáma ale kula železo, dokud bylo žhavé, a navrhla, že vždy po návratu bych mohl vypracovat písemnou správu o všem, co jsem viděl a co by bylo z vojenského hlediska zajímavé. A že k tomu hned vyplníme příslušný formulář. Pak se sklonila k nějakým regálům, jako že ten formulář hledá, a poté prohlásila, že jej má jinde a že pro něj skočí, abych počkal.
Byl jsem zpocený jako myš, když mi úřednice s neutrálním výrazem ve tváři dávala razítko na výjezdní doložku a cítil jsem se být v pasti. Za chvilku se podplukovnice vrátila a tvářila se zcela jinak. Lhostejně mi oznámila, že bohužel ten formulář nenašla, a že to necháme na příště, k němuž ovšem nikdy nedošlo, přičemž nutné razítko jsem i v dalších letech dostával od vojáků bez problému.
Teprve po několika dnech jsem rekonstruoval, co se vlastně přihodilo. Ta fešná podplukovnice nešla hledat žádný formulář, ale prostě si ověřovala moje kádrové materiály v osobním spisu, který každý záložák na vojenské správě měl. Když si v něm přečetla, že mám "negativní vztah k Husákovu vedení strany", pochopila, že by to nebylo to pravé ořechové naverbovat jako špiona člověka, který se snaží držet si rovnou páteř, a že snadno najde v mé generaci ohebnější, vhodnější lidi - takové jako dnešní ministr zemědělství.

Můj osobní případ dokládá, že zpravodajské a tajné organizace normalizačního Československa, ať už rozvědka nebo StB, nebyly žádná "ořezávátka", a že se řídily pravidlem, jemuž se říká ekonomika úsilí. Každý, kdo byl vyzván ke spolupráci, byl osloven po předchozí úvaze, přičemž, pokud nemáme na mysli přímo disidentské špičky, se neplýtvalo časem na zpracování lidí, kteří se nebáli dát najevo, co si o bolševikovi myslí. Naopak se oslovovali lidé nepevného morálního charakteru, kteří se dali snadno koupit (ostatně tajné služby to tak dělají vždycky).
Upřímně připouštím, že mne před osudem Jana Fencla zachránil fakt, že jsem se ihned na začátku normalizace nebál dát najevo, co si o sovětské okupaci myslím, a měl jsem pak pokoj, nikdo mně nenabízel členství v KSČ a jak je vidět, i přes časté pobyty v zahraničí byla verbovka rozvědky okamžitě stažena zpět.
Ale právě v tom to je, říci hned na začátku ne, bez ohledu na kariéru, a pak má člověk klid, i když méně peněz. Jinak platí známé přísloví, dáš-li čertu prst, chce celou ruku.
To je případ ministra Fencla. V obdobné situaci byl naverbován StB proto, že prokázal ubohý charakter, že naznačil, jak lacino se dá koupit, když již roku 1970 napsal "vyšším místům", že internacionální spolupráci se Sovětským svazem považoval vždy za správnou věc. A není omluvou, už vůbec ne pro dnešního politika sociálně DEMOKRATICKÉ strany, že tentýž mizerný charakter předvedly statisíce dalších.

Nicméně ani toto není důvod, proč jsem napsal tento komentář. Za mnohem škodlivější a za ještě větší selhání charakteru je nutno pokládat dnešní obhajobu ministra Fencla. Je to prohnané vytváření kouřové clony, které má navodit situaci, že za bývalého režimu se spolupráci s StB či jinými službami nemohl vyhnout nikdo. TO PROSTĚ NENÍ PRAVDA! Ministr Fencl se tak promyšleně aranžuje do postavení nevinného člověka, který se stal obětí manipulace ze strany StB, skrývající se za jakýmisi "esenbáky" a zároveň vykopává tento morálně bezúhonný zákop pro všechny další práskače StB.

Přitom opak je pravdou, všichni jsme tehdy dobře věděli, kdo je dopravním policajtem, kdo pochůzkářem a kdo estébákem! V mém případě také ona podplukovnice formálně pracovala na obvodní vojenské správě, ale ani na chvilku jsem nepochyboval, když se mne pokusila naverbovat, že moje eventuální hlášení by skončila úplně někde jinde a v co bych se proměnil.
Jestliže tedy ministr Fencl tvrdí, že když před výjezdem a po návratu z ciziny "zpíval" StB, že se jednalo o bezvýznamné povídání s nerozlišitelnými "esenbáky", jsou možná jenom dvě vysvětlení. Buď promyšleně lže, nebo jeho IQ odpovídá stupni imbecility. To druhé zřejmě nepadá do úvahy, avšak kdybychom si bez povšimnutí nechali věšet na nos jeho bulíky, platilo by pro nás.

Psáno v Praze 23. 10. 2001. Skutečnosti a citace z článků v LN ze dnů 19., 20. a 22. 10. 2001


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: