NEVIDITELNÝ PES     //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 25.10.2001
Svátek má Beata

 Hledání:
 


 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Studentský guláš, aneb báseň za dvě miliardy

SLOVENSKO : Feministky se dávájí do pohybu

AFÉRA: Fakta, ze kterých jde mráz po zádech

FILM: Planeta opic

KONFLIKT: Problém jménem uprchlíci

RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k dopravním změnám na Smíchově

PSÍ PŘÍHODY: Když on tak pěkně...

UTEČENCI: Afghánská zkušenost

RECESE: Chytrá ptákovinka

EKONOMIKA: Úpadek kapitálového trhu v ČR

PŘEDSTAVUJEME: Jižní Pól

KOMENTÁŘ: IRA končí

MÉDIA: Rychlé Ruce čtou RESPEKT

MEJLEM: Být Bohem, dost bych se naštval

PENÍZE: Mha přede mnou, mha za mnou
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství

25.10. ŠAMANOVO DOUPĚ: Studentský guláš, aneb báseň za dvě miliardy
Jan Kovanic

Vláda v přepracovaném rozpočtu pro příští rok někde vyškrábne 2.000.000.000 Kč pro univerzity, jak ji k tomu vyzvali poslanci. Vysoké školy hostí mozky našich nejchytřejších občanů, to nejsou žádní "zašmírovaní ajznboňáci", o kterých jsem psal posledně. Kolik z těch miliard ale místo na mozky padne na břicha - a na čí břicha?

Protože neoddělitelnou (nebo spíše neoddělenou) kapitolou našeho vysokého školství je i provoz menz. Menza, jak její ušlechtilý latinský název napovídá, je něco víc, než jen pouhá stravovna nebo hospoda, jestiť krmnou základnou naší budoucí inteligence. Ale ouha - pouze svým názvem. Mnohdy kvalitou nedosahuje parametrů dělnické hospody. "No a co byste chtěli - za ty peníze?"

Přesně to samý jsem slyšel už před třiceti lety. Skutečně jedinou silou, která nás v menzách držela, byla ta láce. "K obědu guláše, k večeři guláše,/ vše, co ta kuchařská čeládka napáše, /všechno musíme sníst,/ nikdo si není jist,/ že mu neřeknou/ a neodseknou:/ Komu se nelíbí náš přepych,/ ať si jde jinam nacpat břich!" No jistě, jsou různé menzy, různě se v nich vaří - ale jedno mají stejné - jejich provoz je placen z peněz vysokých škol.

Co by člověk chtěl za nějaké čtyři koruny? Říkali nám tehdy. No jo, ale když on ten oběd stál deset, šestikorunu doplácel moudrý stát. Dnes jsme dál - študák zaplatí necelou dvacku - jak kde. No ale najezte se někde za dvacku! Jenže, dnes už moudrý stát prostřednictvím rozpočtu vysokých škol doplácí na jednu studentskou porci odhadem dalších 40 Kč.

Ale dostanou studenti jídlo takové kvality? A chutě? "K obědu fazole, k večeři čočka,/ oběda k večeři člověk se dočká..." Jako ve všech státně podporovaných jídelnách samozřejmě nejlepší porce sní ten, kdo je u zdroje.

Chutě - nechutě studentů však moc školy nezajímají. V menzách se také stravuje přednášející duchovenstvo i obslužný vysokoškolský sbor zaměstnanců. A podle Zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit teplou stravu svým zaměstnancům. A proto strkají vysoké školy desítky milionů také do rekonstrukcí svých vyvařoven.

Jenže - kdo se v nich nakonec stravuje? Nejsou to většinou jen ty kuchařky a ten zaměstnanecký personál? Jistě - i ty je třeba nakrmit. Ale jak k tomu přijdou ti, kteří nejdřív do básničky napíšou "kousek masa jako prst,/ cítíc ho psi, ježí srst" a pak vzdají svoji účast na státním rozpočtem dotovaném stravování?

Poslyšte, vždyť každá firma, která začala šetřit na nákladech, jako jednu z prvních věcí udělala, že přepustila závodní stravování specializované firmě. Ano, byly kolem toho zpočátku spousty "negativních vibrací", ale přece jenom trh a konkurence ty nejhorší "vařiče" poslaly mezi nezkrmitelné zbytky na smetiště dějin. Zaměstnanec (nebo student) dostane nějakou poukázku v hodnotě 60 korun, zaplatí za ni 18 - a sám rozhodne, jestli ji utratí v jídelně (menze), která je prakticky v místě jeho práce (studia), nebo jestli mu z časových či chuťových důvodů bude více vyhovovat konkurenční reálně tržní, totiž normální hospoda - třeba i ta dělnická (i v Praze ještě existují). Nebo si v téhle ceně může zajít i na čínu k Číňanům.

Myslíte, že se tím neušetří žádná částka v rozpočtu, když místo menzám půjdou peníze (ve formě stravovacích poukázek) studentům? Ale samozřejmě, že se cosi ušetří - ušetří se náklady na rekonstrukce, provoz, na energie, na platy, na pojištění a další personální výdaje. A taky - zamezí se klasickému rozkrádání, tak obvyklému v dotovaných stravovnách. Studenti nemohou být nespokojení - vadit to může pouze (některým) menzám. Vždyť zkrachují!

No a co? U nás v práci během tří let zkrachovali dva provozovatelé - tak nastoupil třetí! Proč, u všech všudy, naše slavné univerzity místo profesorů platí kuchařky???

Ano, jistě existují ctihodné menzy, kde je chutně připravená krmě v příjemném prostředí, kde nešidí na váze ni na deklarovaném materiálu, kde nejsou nekonečné fronty v poledních přestávkách, kde vydávají jídla i večer po posledních přednáškách, kde je úslužný a milý personál. A předpokládám dokonce, že je jich většina.

Tak proč už dávno nepřešly z vnitřního chozraščotu na normální tržní podmínky, kde je platícím zákazníkem student (a třeba i klidně návštěvník z ulice - proč by ne, když to bude lepší, než v hospodě Na Růžku?), a ne přímo rozpočet vysokých škol???

A proč by. Však těm vysokým školám, dneska vlastně univerzitám, tomuto nezbytnému světlu naší budoucí existence ve vyspělém globalizovaném světě, parlament nakonec nějaké ty miliardy navíc přiklepne. Ne, že by si je nezasloužily. Nikoli však na guláše!

Vlastně s těmi železnicemi mají vysoké školy hodně společného.

Psáno v Praze dne 24. října 2001

(V textu použito úryvků z poémy studenta, jenž si přeje zůstat nepodepsán.)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: